Guardian (Teen Wolf FF)

7.kapitola - Nabaluje Dannyho ... škoda že je gay.

Věnuju ti kapitolu za krásný komentář!

Ještě jsme si vyměnili čísla, dali si pusu a každý běžel na svojí hodinu. Roxi jsem vše řekla. Zastaví mě uprostřed chodby.

„A já to vím, až teď, proč?"

„Víš to jako první!"

„No a?"

Podívám se na ní se zvednutým obočím. „Jsme spolu teprve hodinu," vysvětluju jí, jako ročnímu dítěti. Jsme spolu? Stačilo jedno uspěchané miluji tě?

„To nemění ten fakt, že jsem vás podezírala a ty jsi pořád tvrdila, že nic a pak se během minuty zamilujete?"

Otevřu pusu, že něco řeknu, ale hned ji zase zavřu. „Hmm... To má něco do sebe," zašklebím se a znovu se rozejdu přeplněnou chodbou.

„No to si snad...!" vykřikne za mnou a dožene mě. „Chci vše vědět!"

„Byl párkrát u mě, a spal se mnou v posteli," dám důraz na slovo postel.

Stojí uprostřed chodby s otevřenou pusou a vytřeštěnýma očima. „Cože?" zasýpá. „Cože?!" zařve, až se na nás několik studentů podívá.

„Ježiši, bylo to vždy, když mě ten debil zmlátil!" bráním se.

Zamračí se. „Takže superhrdina?"

Usměju se sama pro sebe. „Něco takového. Hele musím jít, mám chemii s Harrisem a víš, jak miluje pozdní příchody," falešně se usměju, otočí se a mířím na hodinu.

••••••••••••••••••••••

Stojím před školou a čekám na Roxi. Chytne mě za ruku, až nadskočím a zamumlá. „No, víš, ten superhrdina na tebe kouká a já nechci být ten tip kamarádky, co kazí rande. Takže se pokusím nenápadně vytratit, i když už mě propaluje pohledem jako bych překážela..." mumlá a já zadržuju smích. „Takže si odvoz najdu u někoho z lakros teamu, páčko." Dá mi pusu na tvář a obě se zasmějeme.

Issac tam stojí opřený o strom a já jsem od něj asi 20 metrů. Jen, co Roxi zmizí, narovná se a jde ke mně.

„Buď tě znervózňuju nebo máš z něčeho strach," řekne.

„Cože?" zvednu obočí a dívám se na něj jako na blázna.

Snaží se zakrýt úsměv, ale vůbec mu to nejde.

„Neškleb se." Žertovně do něj strčím. „Proč si to myslíš?"

Podívá se mi do očí. „Slyším tep tvého srdce."

Pusa mi spadne snad až ke kolenům. „Ty slyšíš... ty dokážeš slyšet můj tep?" zeptám se ohromeně. Je vlkodlak, Emily. Panebože, tohle mi někdo říct včera, vysměju se mu do tváře. Jak rychle jsem mu tohle uvěřila...

„To tak trochu patří k mým schopnostem superhrdiny," usměje se.

„To jsi taky slyšel?"

„No, slyšel jsem všechno, co ti říkala ta tvoje kamarádka, co za mnou zrovna nabaluje Dannyho. Někdo by jí měl říct, že je gay," šklebí se. Podívám se mu přes rameno, má pravdu.

Rozesměju se na celé kolo a nemůžu přestat. Když mě vidí, začne se smát taky.

Když se dosmějeme, podívá se na mě s úsměvem a zeptá se. „Jdeme?" Přikývnu. Chytne mě za ruku. Trošku ztuhnu, ale hned se uvolním. Chvíli přemýšlím nad tím, jestli nemám zpocenou ruku, ale on nic neříká tak to nechám plavat. Proč se mi hlavou honí takové blbosti?