Guardian (Teen Wolf FF)

5.kapitola - Řekl, že jsem psychicky narušená.

Na obrázku Drew Sidora jako Roxi :)

Probudím se uprostřed noci. Ležím v posteli a nechápu proč mě sakra tak moc bolí hlava. Otočím se na druhý bok, vystrašeně zaječím a prudce se posadím a naneštěstí spadnu z postele do sedacího pytle, ze kterého sklouznu na zem.

Ležím na zádech vedle postele a třeštím oči na Isaacovu hlavu. Vyděšeně se na mě dívá.

„Jsi v pořádku?"

„Co tu sakra děláš? A proč jsem sakra jen ve spodním prádle?!" zděsím se. Jak mluvím, bolí mě čelist a špatně se mi mluví. Zaměřím se na bolavé ruce, břicho a nohy. Mám je zešvihané do krve a hrají všemi barvami od fialové až po zelenou.

Zatmí se mi před očima, když si vzpomenu, co se stalo. Zmlátil mě, protože jsem byla na lakrosu... Když si uvědomím, jak vypadám, začne mě vše bolet. Zasténám a položím si hlavu na koberec.

Isaac seskočí a klekne si vedle mě. Podává mi prášek a vodu, které vzal z nočního stolku.

Zamračím se na podávané věci. „Co to je?" zamumlám. Co tady vůbec dělá a jak se dostal dovnitř?

„Prášek na bolest."

Nechám ho, aby mi zvedl hlavu, dal mi prášek do pusy a dal mi sklenici k ústům, abych se mohla napít. Poslušně prášek spolknu.

Zase si připadám unavená. Položím si hlavu na jeho klín, zavřu oči a on mě jemně hladí po obličeji. Myslela bych si, že mě to bude bolet, ale on je jemný a citlivý. Najednou ucítím, jak mě bere za ruku a opatrně mi ji stiskne. Cítím, jak bolest odchází, je to příjemné. Pomalu se mi dělá lépe, cítím jak mezi námi proudí energie. A opravdu se cítím úplně jinak... Jak je to možné? Rychle otevřu oči a podívám se na jeho ruku právě včas, abych viděla, jak ruka kterou mě drží, pulzuje černými žílami. Rychle mě pustí, ale já jsem to viděla.

„Co to sakra..." mumlám a dívám se na něj vytřeštěnýma očima.

Dívá se někam jinam a vyhýbá se mým očím. Vezme mě do náruče a dá mě do postele.

„Isaacu..."

Zakroutí hlavou. „Pšš... Spi."

Chci něco říct, ale spánek mě zmůže. Jako poslední vnímám nádherný pocit toho, že mě Isaac opět zachránil a že tu je i když mě vůbec nezná. A taky to, že díky tomu, co teď dělá ve mně zahořelo něco, co jsem dlouho necítila.

•••••••••••••••••

Znovu mě probudí něco studeného na tváři. Otevřu pomalu oči a uvidím Isaaca, jak mi na tvář dává utěrku plnou ledu.

„Dobré ráno," pozdraví mě s bolestí v očích.

„Ahoj," zamumlám do polštáře. „Co to děláš?"

„Celou noc ti chladím čelist. Řekni, je to lepší?"

Opatrně hýbu čelistí. Bolí mě jen minimálně. „Je to lepší." Kývnu hlavou.

„A co tělo?"

„Bolí, ale teď mě zajímají jen dvě věci. Tak za prvé jak to, že jsi tady?" vyvalím na něj a on se zarazí.

„Našel jsem tě. Bál jsem se o tebe."

Zkoumavě se mu dívám do jeho vážné tváře. Pomalu přikývnu, nechápu proč mě to zahřálo u srdce. 

„A co je ta druhá věc?" zeptá se. Zdá se mi napjatý, jako by čekal, že ho vyhodím z baráku. Jenže to se nestane, i kdyby sám chtěl jít.