Guardian (Teen Wolf FF)

35.kapitola - Jmelí

 Znovu se začneme líbat, vášnivě a je nám jedno, že já jsem nahá a on ne, prostě si chceme ukázat, jak moc se milujeme, ale na to pouze polibky nestačí....

Vezme mě do náruče, je nám jedno, že všude kape voda, vždyť uschne. Položí mě na postel a ani na minutku se neodlepí od mých rtů. Lehne si nade mě a opře se loktem vedle mojí hlavy, aby mě celou nezalehl.

Jezdí mi rukou po nahém boku a jediné, co dokážu vnímat je ta horká dlaň a jeho rty. Jako bych v hlavě měla prázdno. Nemyslím, NEDOKÁŽU myslet. Jsem hrozně vzrušená. Ani jsem si nevšimla, že Isaac taky nemá tričko, dokud mu nejedu po nahé hrudi.

Zmáčkne mi jemně prso a já se prohnu do luku slastí. Sundá si ryfle.

A pak najednou se mi v hlavě něco přetočí. Bolestný záškub v břiše, mi říká, že to není správné.

„Isaacu," vydechnu. Nemůžu mluvit, jak moc mi je příjemné co dělá.

„Mm-hm." Jediná jeho odpověď. Je to těžší, trošku se zavrtím, abych se odtáhla. Ne, nejsem připravená, myslela jsem si, to ale nejsem.

Jenže on moje pohyby špatně pochopil a myslel si, že mu jdu vstříc.

„Ne, Isaacu dost." Už se pod ním vrtím jako žížala.

„Neboj se," vydechne. Už se mi to nelíbí, bojím se, nemáme ochranu a já to nechci, moje tělo mě zklamalo. Pokusím se Isaaca odtlačit, přijde mi, že moje svaly vypověděly službu.

„Isaacu, ne!" řeknu důrazněji a jeho polibky ustanou. Podívá se na mě.

„Co se děje?"

„Já... já nemůžu. Je moc brzo, nemáme ochranu, prostě mě zradilo tělo..." snažím se sklíčeně vysvětlit. Najednou mi moje nahota znovu přijde nepatřičná, natáhnu se po přikrývce a zabalím se do ní.

Nechápavě se na mě dívá. A pak z ničeho nic vybuchne. „Na tohle už nemám!" sebere si věci a odchází.

Strnule sedím na místě a nemůžu se pohnout. Naštval se, protože jsem se nechovala, jak si představoval? Co to sakra mělo znamenat?!

Dlouhou dobu sedím na místě, dokud se nerozhodnu převléknout. Nemá cenu nad tím přemýšlet. Rozbolelo mě z toho břicho. Mám hrozné křeče. Bolestně se obléknu a už chci jít znovu do postele, když se mi udělá ještě víc špatně.

Jen tak tak to stihnu na záchod. Zvracím dlouho a břicho se mi bolestivě stahuje.

Uslyším bouchnutí dveří, ale pořád ještě zvracím žaludeční šťávu.

„Zlatíčko?" volá Natalie a jde po schodech. Jediné co vnímám, je obsah který jsem vyzvracela. Je to.. jmelí. Panebože, tohle je špatné. JÁ ZVRACÍM JMELÍ?! To už si můžu jít rovnou kopat hrob, a pokřtít ho jmelím, které zvracím!

Když otevírá Natalie dveře, pohotově spláchnu.

„Emily! Zlatíčko, jsi v pořádku, co se děje?" Dá mi ruku na čelo, aby zjistila, jakou mám teplotu.

„Nic mi není, jen se mi udělalo, nevolno," zamumlám najednou ospalá, ještě víc, než když mě Isaac přinesl. Znovu se mi zkroutí žaludek a já zvracím žaludeční šťávy, jelikož v žaludku nic jiného nemám.

Natalie mi drží vlasy. „Celá hoříš," konstatuje.

Když dozvracím poslední kapku, kterou mám v břiše, zhroutím se na prkýnko. Natalie mi musí pomoc se zvednout, dostane mě k umyvadlu, kde si vypláchnu pusu a pomůže mi se dostat do postele.