Guardian (Teen Wolf FF)

8.kapitola - Prosím ne!!

Věnuju ti kapitolu, protože v předminulé kapitole jsi napsala nádherný komentář a já se u minulé rozhodovala mezi tebou a KlrkaHorkov. Snad se ti bude líbit, protože to vám prozradím, je to pecka!

Melissa McCallová je nejskvělejší žena, kterou jsem kdy potkala. Právě si mě zvědavě prohlíží, když jí Scott s pomocí Stilese říká ten plán. Když kluci domluví, dá si ruce v bok.

„Nejspíš jí nemůžu jen tak udělat vyšetření..." („Ale no táák," protáhne Stiles) „Ale, pokud by ses cítila špatně, tak bych tě hned musela vzít na pokoj a vyšetřit tě." Zamrká na nás a všem spadnou kameny ze srdce.

„Děkuju mami, jsi nejlepší!" Dá jí pusu na tvář Scott a Melissa se zasměje. Podá mi ruku a usměje se na mě. Vedeme mě pryč od kluků do pokoje.

Ukáže, abych si sedla a bere si rukavice. „Jak se jmenuje tvůj otec?" zeptá se se zájmem.

„Josh Doyle."

Kývne chápavě hlavou. „Toho tu máme často, když přijede z baru."

„Opravdu?" Vykulím na ní oči, zatím co mi potře ruku tampónkem s dezinfekcí a nabere mi krev.

„Víš, kluci toho řekli hodně, ale já potřebuju vědět, co ti dělal." Vytáhla jehlu, znovu mi přetřela vpich dezinfekcí, krev dala do kalíšku, sundala si rukavice a podívala se na mě.

Nervózně se ošiju. „Pokud mi budete poslouchat srdce a budete potřebovat vidět mojí kůži, uvidíte to." Podívám se jí do očí. Překvapí mě, že se mračí a v jejích očích je soucit.

Pomalu kývne. „Dobrá tak se svlékni celá kromě spodního prádla. Tedy doufám, že se nestalo nic... Myslím tím, jestli tě nezneužil?"

„Ne!" vyjeknu rychle. „Ne. To ne, jen mě mlátil, ale tohle ne." Možná se mi to zdá, ale mám pocit, že se jí ulevilo.

Když si sundám tričko a stojím před ní, všimnu si, že nejdříve ztuhla a potom se jí v očích objevily slzy. Rychle se otočila a setřela si je, aby to zamaskovala, natáhla se pro stetoskop (To jak se tím poslouchá srdce.)

Když už mi chce dát stetoskop na hruď, zasekne se, jako by se bála, že mě to bude bolet. Usměju se a ona mi stetoskop položí na hruď. Naběhne mi husí kůže, když ucítím, ten chlad.

Pak mi měří tep, celou dobu na ní vidím, jak se cítí nesvá.

„Teď zavolám psychiatra. Nemusíš se bát, je to můj přítel."

Odejde a já tam nervózně sedím. Nadskočím leknutím, když se prudce otevřou dveře.

„Dobrý den!" vstoupí starý muž.

„Dobrý den," zamumlám. Úlevně vydechnu, když vidím, že Melissa je hned u dveří.

Doktor mě vyzve, abych si stoupla a rozpažila. Zamračeně si mě prohlíží a pak zatlačí na jednu obzvlášť citlivou modřinu. Zasyčím bolestí.

„Arthure!" vykřikne Melissa.

„Moc se omlouvám," říká doktor.

„Dávej na ní pozor!" napomene ho ještě Melissa.

Ještě chvíli kolem mě krouží a pak si sedne. Mě vyzve, abych se oblékla.

Pak mě zkouší. Ptá se mě na strašnou spoustu otázek, hlavně o mamince a její smrti.

„Víš, nebudu ti lhát. Já jsem tvůj lékařský spis četl. Je tam napsáno, že jsi neviděla svojí matku zemřít, ale také tam je napsáno, že jsi duševně chorá," podívá se na mě se sepnutýma rukama.