Guardian (Teen Wolf FF)

40. kapitola - True Alfa

Moc moc děkuju za komentáře v minulé kapitole! Doufám, že i tady se dozvím vaše pocity, protože se toho moc stalo! P.S. NENÍ TO POSLEDNÍ KAPITOLA. PŘEDPOSLEDNÍ MOŽNÁ :D Love you all Adele :*

Melissa se šerifem na nás nevěřícně zírají. My s Argentem se na sebe díváme s porážkou v očích. Oba víme, že to je pravda. Jakoby mezi námi probíhala neverbální komunikace. Je nám jasné, že se Scottovi nepodaří mě vysvobodit, protože tím že mě mučí, naznačuje jak moc je zoufalá. Je naživu možná nechá, najde si jiné oběti, ale kolik Guardienů na světě existuje?

„Tohle nemůžeš myslet vážně!" zavrčí šerif.

„Vy máte ještě šanci. Jennifer má něco s Derekem. Aspoň to jsem pochopila se Stilesova vyprávění. Nebude se snažit vás zabít, Scott by byl zničený a Derek by se k ní nepřidal. Ale já jsem Guardien. Kolik Guardienů za svůj život ještě potká?"

„Oni nás zachrání," řekne pevně Melissa.

Je mi jasné, že jim to nedokážu vysvětlit, proto se podívám na Argenta a on pochopí. Kývne hlavou. Když už nic jiného, budu jim muset lhát. Jsem si jistá, že Argent ten pohled poznal, divila bych se kdyby ne. Určitě se s ním musel už setkat. Když budu muset, obětuju se.

„Máte pravdu. Jen je toho tolik, že nedokážu jasně uvažovat," zalžu.

Přikývnou, ale myslím, že mi moc nevěří aspoň se tak netváří.

Je chvíli ticho, které přeruší vrčení. Zasténám a už cítím, jak do mě vtéká elektřina. Začnu se zmítat bolestí a pak mě oslní bílé světlo.

„Emily!"

Otočím se za tím hlasem a vidím Scotta, Stilese a Allison v úplně bílé místnosti, jsou mokří, voda z nich přímo teče.

„Kde to jsme, co se to děje?" zeptám se zmateně.

„To je na dlouho, prostě jsme tak trochu museli pozastavit naše srdce, abychom vás našli. Lépe řečeno Nemethon," ujme se slova Scott.

„Jak je možné, že jsi tady taky?" zeptá se Stiles.

Nervózně si skousnu ret. „Jennifer mě mučí elektrickým proudem a já se dokážu na vás napojit."

Scottovi zvláštně blýskne v očích.

„Musíme vyrazit!" rozhodne.

„Ne počkejte....Áh!" vyjeknu. Přiskočí ke mně, zatímco se zmítám na zemi, zavřu oči.

Když je otevřu, jsem znovu v Nemethonu. Zběsile lapám po dechu a prudce se rozkašlu, přetočím se na druhý bok a začnu zvracet černou krev.

Trvá to několik minut, potom se svalím na záda s očima zavřenýma a dechem uklidněným.

„Jsi v pořádku?" zeptá se Melissa. Pouze přikývnu.

„Hledají nás, dělají, co můžou," zamumlám a vyčerpáním okamžitě usínám.

•••••••••••

Probudí mě další dávka elektřiny. Ani neotevřu oči, hned se spojím s ostatními.

Už mě nevidí, jsou v našem světě. Uplynulo až moc času na to, aby nás včas zachránili. Musí dělat vše co je v jejich silách, ale ani to není dost. Za čtyři hodiny začíná krvavý úplněk....

Probudím se znovu na podlaze. Okamžitě vycítím to napětí.

„Co se děje?" zeptám se slabým hlasem. Cítím se hrozně, všechno mě bolí, chce se mi jen spát.