Závidíš, Potterová? [Fred Weasley; Harry Potter]

K A P I T O L A 3 3

/23. února, 1995/

,,Harry, co mám dělat?"

Harry pokrčil rameny. ,,Taro, jak to Pmám já vědět? Ty jsi tady starší! Já jsem se o ničem takovém ani ještě neučil! Ty to tady máš vědět!"

Tara vzdychla a hlavu si položilado rukou, kterými se opírala o knížku. Knihovna už byla téměř prázdná, ale Tara se nad svým úkolem nevzdávala. Musela najít něco, co jí umožní hodinu dýchat pod vodou.

Harry si stoupl a rozhlédl se kolem, jako kdyby hledal Hermionu a Rona, ale ty si před asi hodinou odvedl Moody. Tara mu pořád nevěřila.

,,Asi si půjdu lehnout," zívl Harry a protáhl se. ,,Zítra musíme být připraveni čelit čemukoliv, co na nás připraví."

Tara přikývla a znovu otevřela svou knížku. Něco najít prostě musela.

Chvíli tam seděla, v tichosti a nevnímala studenty, kteří ji minuli a přáli jí hodně štěstí. Byli pro ní jako molekuly ve vzduchu - byly tam, ale mevnímala je.

Nakonec, když už myslela, že to vzdá, a když cítila, jak ji brada padá na hruď, uslyšela nad sebou slabé, ,,Ahoj."

Překvapeně zvedla hlavu. Přišlo jí divné, že poslední dobou často téměř všude potkávala Katherine. Poté, co spolu odmítaly několik let mluvit, si teď pokecaly vcelku často.

,,Ahoj," zamumlala unaveně Tara, ale přes ruce to znělo spíše jako zívnutí. ,,Potřebuješ něco?"

Kat přikývla a ukázala na knihu, kterou Tara dosud používala jako polštář. ,,Jo. Vím, že hledáš něco, co ti umožní hodinu dýchat pod vodou. Slyšela jsem to od..." Chvíli se odmlčela. ,,Kamarádů. A v tom nic nenajdeš. Počkej tady, hned jsem zpátky."

Katherine zmizela za regály plné knih a Tara nemohla nepřemýšlet o tom, jestli na ni nšco nechystá.

Vrátila se s tlustou knihou v ruce. ,,Tady," prohodila a položila ji na stůl před Taru, která málem vyskočila, jakmile kniha dopadla s hlasitým žuchnutím na stůl. ,,V téhle knize jsem se dozvěděla milióny věcí o Bylinkářství. Opravdu, je úchvatná, ale hádám, že ji moc lidí nečetlo. Tak, ale teď s tou pomocí."

Kat si sedla vedle Tary, a rusovláska se znovu cítila, jako kdyby byla zpátky na základní škole, kdy ještě byla s Kat nejlepší kamarádka - před šesti lety. Tak dlouho spolu neudržovaly kontakt.

,,Tady to je," prohlásila Kat. ,,Teoreticky bys mohla použít žaberník, ale u něj je problém, že vydrží opravdu jen hodinu, takže to bych raději neriskovala. Ale je tu ještě jedna rostlina... je to marvirgen. Je to vlastně rostlina, která je podobná žaberníku, ale ten tě mění na vodního živočicha na hodinu... tohle tě mění na něco jako mořskou pannu na devadesát minut."

Tara na ni civěla. ,,Jak jsi to všechno zjistila?"

Kat se nevinně usmála a tužkou, kterou držela v ruce, se bouchla do hlavy.

*

/24. února, 1995/

,,To zvládneš, Taro. Všechno bude v pohodě, nikdo nezemře, nic se s tebou nestane." opakovala si dál sama pro sebe Tara.

,,A pamatuj si, že marvirgen působí jen do té doby, co jsi pod vodou," upozornila ji Kat a pak se šla připojit ke svým kamarádům, zatímco Tara nasedla do loďky a rozhlédla se kolem. Spatřila Talii, George, Leeho (který velice nenápadně koukal po Kat), ale Fred nikde.

Tara pokrčila rameny a přitáhla si k sobě svou bundu. Byla jí zima i v tom a mikině, jak mohla vydržet v plavkách v mrznoucím jezeře?

Nasedla do loďky, která by ji odvezla směrem k 'věžičkám' uprostřed jezera, odkud se bude startovat. Každou minutou byla nervózní, protože viděla, jak odhodlaně vypadají Krum a Diggory, nikde neviděla Harryho ani Freda a celé jí to připadalo strašidelné.