Závidíš, Potterová? [Fred Weasley; Harry Potter]

K A P I T O L A 2 5

/1. září, 1994/

Milý Remusi,
Mistrovství famfrpálu bylo úžasné! I pro mě, někoho, koho famfrpál nebere, to byl skvělý zážitek!
Momentálně jsem na cestě do Bradavic. Posílám ti přehled, co se děje mimo Londýn a kdekoliv, kde zrovna jsi :).
Je mi líto, že jsem tě celé prázdniny neviděla - chybíš mi. Občas si potřebuji s někým popovídat a ty se zdáš jako ideální člověk. Také věřím, že ty bys mi pomohl a ochránil. Mí rodiče tě nejmenovali mým kmotrem jen tak proto, že?
Doufám, že se máš dobře. V průběhu rolu tě budu upozorňovat na to, co se ve škole bude dít. Věřím, že Harry bude dělat to samé.
Měj se krásně :)
Spousty pozdravů od
Tary

,,Už jsi dopsala?"

Tara se zasmála. ,,Jo, Frede. Už jsem hotová."

,,Skvěle." ušklíbl se Fred a lehl si Taře do klína. Tara se usmála a prsty mu zajela do červených vlasů. Přes prázdniny mu ještě víc vyrostly, ale Taře to nevadilo; pro ni vypadal skvěle jako vždycky.

,,Co myslíte, že bude tenhle rok?" zeptal se George a taky se na svém místě natáhl. ,,První Kámen mudrců, pak Bazilišek a Tajemná komnata a minulý rok Sirius Black. Co to bude teď, nějaké přerostlé krysy?"

Všichni se zasmáli, přestože Tařin smích zněl více falšovaně. Měla chuť ostatním říct, že Sirius Black vlastně není žádná hrozba, ale musela se napomenout, protože si uvědomila, že ona, Harry, Hermiona a Brumbál byli jediní, kdo věděl o jeho pravé identitě.

Když se Bradavický expres začal blížit ke stanici v Prasinkách, Tara si začala balit všechny věci do tašky a pár věcí hodila i do kufru. Společně s Talií vyhnaly Leeho, George a Freda ven z kupé, aby se mohly převléknout do hábitů. Nakonec když už stáli připravení před výstupem vlaku, spatřila Harryho Pottera, jak kolem nich procházel.

Jakmile se přiblížil dostatečně, vyplázla na něj Tara jazyk, když si všimla jeho dlouhých vlasů. Harry jen protočil očima. U Tary se však zastavil a zašeptal, ,,Tvoje vlasy jsou pořád stejné, já si aspoň účes měním."

Tara ho pobaveně plácla po hlavě a v ten moment se do rozhovoru přidala i dvojčata.

,,No tak, dětičky," uklidňoval je George a rukama naznačoval na Taru a Harryho, aby od sebe odstoupili. ,,Žádně pranice-"

,,-ani šikanu tu nesneseme!" dokončil Fred.

Tara se na něj otočila s pozvedlým obočím, a naznačovala něco jako Fakt?

Harry zase vypadal pobaveně. Poté vlak začal zpomalovat.

Kočáry byly stejné jako vždycky - tažené sami, malé a pod černou střechou, protože ten večeř divoce pršelo. Tara si společně s Talií vlezla do jednoho s Fredem a Georgem a Leem.

Talia si rukou projela již mokré hnědé vlasy. ,,To je strašidelná bouřka," pronesla. ,,Doufám, že to tak nebude po celý zbytek roku. Učit se s Hagridem v takovém počasí o nějakých přerostlých velrybách... To bych nesnesla."

Tara se zasmála a sama pomocí hábitu začala sušit vlasy. Když je měla mokré, vypadaly spíše hnědě, ale jejich zrzavost byla neustále trochu viditelná. Všimla si, jak ji Fred pozoruje, a tak trochu zčervenala.

,,Nekoukej na mě takhle," řekla mu Tara.

Fred se zatvářil překvapeně. ,,Co si to o mě myslíš? Nejsem tak úchylnej, abych potají sledoval holky!"

Tara ho šťouchla do žeber. ,,Hlavně že ty to neděláš." zasmála se.

*

/1. září, 1994/

,,... Bradavice mají tu čest tentorok pořádat jednu legendární soutěž!" prohlásil Brumbál. ,,Jedná se o... Turnaj tří kouzelníků!"

Ve Velké síni bylo ticho jako v hrobě, jak všichni se zatajeným dechem sledovali ředitele Albuse Brumbála, jak jim vysvětluje zásady a pravidla tohoto turnaje. Tara tomu nemohla uvěřit. Po všem, co se v Bradavicích událo, tu uspořádali něco, co může být tak nebezpečného jako nějaká tajná mise mudlovských agentů?

Talia také poslouchala a natahovala se na svém místě na židli. Ten turnaj zněl úžasně! To ale do té doby, co pan Skrk neprohlásil, že do turnaje se můžou přihlásit jen ti, kteří jsou starší sedmnácti let.

,,Ne!" vyjekla Talia.

,,Bů!" řvali nahlas Fred a George. ,,Bů!"

Tara si přitom jen dala hlavu do rukou - všichni její kamarádi se určitě zbláznili. Jak by se mohli chtít přihlásit do něčeho, co by mohlo skončit smrtí?

*

/1. září, 1994/

,,Vy jste se všichni zbláznili." pronesla Tara a ruce si založila přes prsa, jakmile se vydala s Fredem, Georgem a Talií ven z Velké síně. ,,Ten turnaj je přímá smrt!"

Talii spadla čelist. ,,Ale Taro... představ si to, jaké by bylo vyhrát!"

Tara protočila očima. ,,Kdyby to bylo před dvěmi nebo třemi lety, nic neříkám. Ale teď... celý turnaj se mi nezdá. Něco v tom bude."

Fred a George ji oba z jedné strany objali kolem ramen. ,,Naše milá Tari," začal Fred a usmál se. ,,To je něco, co ty bys prostě ještě nepochopila. Jsi ještě moc mladá."

,,Mladá?!"

,,No, taky malá," usmál se na ní zeshora George. ,,Ale to je pouze detail. Tohle by mohlo být... úžasné! Představ si ty prachy, které bychom vyhráli! Konečně bychom si mohli otevřít ten obchod! To by bylo něco! Tohle prostě nemůžeme nezkusit!"

Tara znovu protočila panenkama a vyprostila se ze sevření dvojčat. ,,Vy jste fakt případi," řekla. Pak se otočila a vydala se směrem k Havraspárské věži, Talia pouze pár kroků za ní. Než ale vůbec došla na druhý konec chodby a zahla, Fred byl zase u ní a ptal se jí: ,,A co takhle pusu na dobrou noc?"

Tara pozvedla jedno obočí a taky se usmála. Fred se jenom ještě víc ušklíbl a tvářil se nevinně, pokud to jde, aby se on nebo George tvářil nevinně. S povzdychnutím si Tara stoupla na špičky a lehce políbila Fredovy rty. Pak se znovu odklonila a zašeptala, ,,Dobrou, Fredíku. Pěkně se vyspi. A dostej z hlavy ten nápad o turnaji."

Znovu se otočila na Talii, která měla ruce před očima. ,,Opravdu, měli byste si najít nějaké soukromí," zamumlala.

,,Nech toho."

,,Ty toho nech."

,,Já nic nedělám."

,,Dobrou, vy dva," kývla na ně Talia a pak se vydala směrem k jejich společenské místnosti. Opět se otočila na Taru a na tváři měla široký úsměv. ,,Vy dva si nemůžete dát pokoj ani na veřejnosti?"

,,Hej!" plácla ji Tara. ,,Náhodou, pořád lepší než jiní... Aspoň se na něj nevěsím tolik jako Juanesová na Diggoryho. Slyšela si, že prý spolu před prázdniny?"

Talia zakopla o vzduch a koukla na Taru s vykulenýma očima a zvednutým obočím. ,,To si ze mě děláš srandu, ne? Ti dva? Pche! Vsaď se, že se brzou zase rozejdou! I když, mě by to bylo úplně jedno! Oba dva jsou divní... a nejsou mi ani moc sympatický."

,,Tos uhodla," zašeptala sama sobě Tara - a v ten moment myslela na chvíli, kdy naposledy mluvila s Juanesovou. V den příjezdu do Londýna na prázdniny na konci jejich čtvrtého ročníku.

Autorka:

Tady je nějaká z těch nudnějších kapitol, ale je to úvod do téhle části příběhu. :-) Doufám ale, že se i přesto líbí!

Co si myslíte, že bude následovat ;-)? Kometujte návrhy, nebo co byste chtěli v tomto příběhu vidět! Nějaké věci se možná budu snažit zapojit!

Díky moc, že jste při tomhle příběhu zůstali doteď! Momentálně, 25. 9. 2015 v 15:39 má NEUVĚŘITELNÝCH 15K ZHLÉDNUTÍ A 1,79K VOTES! PROBOHA!

~Ami