Závidíš, Potterová? [Fred Weasley; Harry Potter]

K A P I T O L A 2 2

/20. června, 1993/

První, co ucítila, bylo příjemné teplo na špičkách prstů. Pomalu, ale opravdu pomalinku se to šířilo do všech částí její ruky.

Poté cítila, jak se jí najednou povoluje ruka, a cítí v ní bolest, jako kdyby ji měla dlouho nataženou - ale to bylo přesně to, co dělala.

Pak jen párkrát zamrkala, její řasy ji lechtaly na nezvykle bledých tvářích.

Pak už jen stačilo je otevřít - ale jediné, co pár minut viděla, bylo oslnivé světlo. Také jí bylo horko kolem krku. Tam nahmatala svou Havraspárskou šálu. Proč byla tak teple oblečená, když očividně venku pražilo slunce?

,,Slečno Potterová!"

Tara konečně úplně otevřela oči a našlla se, jak hledí na strop ošetřovny. Všechny kosti měla ztuhlé, a proto jí párkrát křuplo v zádech, než se posadila úplně.

Před sebou spatřila usmívající se tváře Madam Pomfreyové, profesorek Prýtové a McGonagallové a profesora Kratiknota. Všichni se na ni šťastně zubili, jako kdyby nebyl lepší den.

,,Slečno Potterová!" zapískal Kratiknot. ,,Jsem tak rád, že vás zase vidím!"

Tara si projela prsty zrzavé vlasy; jejich hebkost jí připadala tak vzdálená...

,,C-co se stalo?" zeptala se roztřeseně Tara, ale zněla jinak, než si pamatovala. Její hlas byl nižší, tichý a mluvila jako kdyby ji bolelo v krku. ,,Jak... Jak se to stalo?"

,,Napijte se, Potterová," řekla profesorka McGonagallová a podala jí sklenici vody.

,,Cítíte se dobře, Potterová?" optala se Pomfreyová a změřila její teplotu.

,,Co se stalo?" zeptala se znovu Tara.

Prýtová radostně přikývla. ,,Na konci listopadu jste byla nalezena zkamenělá! Museli jsme čekat až do teď, června, abychom vás znovu dali do původního stavu!"

,,Ale-"

,,Potterová, uklidněte se." řekla znovu McGonagallová. ,,Všechno je v pořádku."

,,Kdo mi to provedl?!"

Tentokrát se Kratiknot se ujal slova: ,,Slečno Potterová, viděla jste Baziliška! To ten zkameněl pana Creeveyho, to ten byl v Tajemné komnatě! Byl ovládán Tomem Rojvolem Raddlem, Vy-víte-kým! On ovládal slečnu Weasleyovou, a málem ji zabil! Ale kdyby nebylo pana Pottera, vašeho bratra, jistě by už mrtvá byla!"

Taře se začala motat hlava. Pomfreyová ji ještě přitlačila zpátky na postel. On to byl Bazilišek! Celou dobu - přestože to nevnímala - měla pravdu! Pavouci před ním utíkají... Má rád vodu...

,,Paní profesorko," zamumlala Tara. ,,Já to věděla. Já jsem to ten den vypátrala, když jsem šla z knihovny... Pracovala jsem na referátě o Callistě Modrobradaté a tam bylo, že jsou příbuzné Baziliškovi... A to mě zajímalo, tak jsem se na něj podívala a vyhledala ho... A pak jsem šla sama po hradě... A viděla ho v okně! Jeho odraz!"

,,Potterová, uklidněte se."

Harry. To on zachránil většinu školy. To on zbavil školu čar a kouzel děsivého hada ovládaného Pánem zla. Bez něho by možná bylo už pár lidí mrtvých...

Tara zatřásla hlavou. ,,To je strašidelné..."

Profesorové a Madam Pomfreyová tedy odešli a za nimi Tara spatřila osobu, kterou by nikdy nečekala, že uvidí - Hermionu Grangerovou.

,,T-ty?" zeptala se Tara.

Hermiona se lehce usmála. ,,No, zajímalo mě, jak ti je. A taky, že jsem ti chtěla říct, že jsi dobrá, že jsi na to přišla... Já na to přišla až později."