Závidíš, Potterová? [Fred Weasley; Harry Potter]

K A P I T O L A 3 5

/16. června, 1995/

Profesorka McGonagallová u ní byla během pár minut. Pomohla jí na nohy a pak se s ní přemístila na začátek, před tribuny, kde na ní všichni koukali. 

Fleur byla napůl omámená na druhé straně - několik její kamarádek jí ošetřovalo škrábance, česaly vlasy a snažily se jí opět zkrášlit. 

,,Potterová, co se stalo?" zeptal se ihned profesor Kratiknot. 

Tara mu to chtěla povědět, ale nenohla vystrašit všechny studenty a profesory - hlavně ne otce Diggoryho. ,,Pane profesore, potřebuji mluvit s profesorem Brumbálem. Rychle. Víte..." rychle zapátrala v hlavě, aby mohla říct nějakou lež. ,,V tom bludišti jsou obrvostí skvorejši, které boří ty živé ploty... málem mě jeden přimáčkl k zemi."

Profesoři vypadali, že jí to uvěřili, jen Moody na ní nevěřícně koukal tím svým divným okem. Také se na ní mračil, jako kdyby něco pokazila, nebo byla něčímn, čeho se chtěl rychle zbavit.

Než ale stačila přemýšlet dál, už profesor Kratiknot přivedl ředitele Bradavic.  ',,Výborně, Taro, nic se ti nestalo," přikývl Brumbál a začal ji vést směrem pryč. ,,Co se tam stalo? Proč jsi vystřelila do vzduchu červené jiskry?"

Tara naznačila, že si musí popovídat osobně. 

Brumbál ji zavedl pryč z tribun, i přes nesouhlas přihlížejících. ,,Pane profesore, dostala jsem se k poháru," dostala ze sebe nakonec Tara. ,,Byla jsem tam, pár metrů před ním... když v tu se z druhé strane vyřítili Harry a Di... Cedric. Domluvili se, že oba dva chytnou pohár najednou, ale jakmile se ho chytli, přemístili se pryč! Ten pohár je přenášedlo! Někdo to nasadil! Někdo chtěl, aby se Harry dostal k poháru, aby byl někam unesen! Dokonce Viktor Krum byl úplně divný! Viděla jsem ho, jak použil kletbu Cruciatus na Fleur! Určitě byl pod účinkem Imperia! Pane profesore, v Bradavicích je někdo, kdo se snaží Harryho zabít stejně tak, jako pana Skrka!"

Brumbál na všechno pomalu přikyvoval. ,,Ano, ano... Taro, počkej tady na chvíli. Pošlu za tebou kamarády, ať jsi s někým, kdo tě uklidní. Půjdu se podívat ven a pak ti přijdu podat hlášení."

Tentokrát Tara přikývla. ,,Ano, pane profesore."

Brumbál odešel zase pryč, a o několik sekund později se do místnosti, kde byla Tara, vřítila Talia, s Fredem, Georgem a Leem za sebou. Talia se k ní vrhla a pevně ji objala. ,,Proboha, Taro, strašně jsem se bála! Poté, co se dostala ven Fleur, jsem věděla, že nejsi v bezpečí! Proboha, jsem tak ráda, že jsi v pohodě! A teď nám řekni, co se tam dělo!"

George se pousmál. ,,Nech ji vydechnout, Talio."

Tara se usmála, ale její úsměv byl malý a trochu falešný. Nevěděla, jak je možné, že se teď usmívá - její bratr byl někde v nebezpečí, ani nevěděla kde!

Fred k ni přišel a také ji objal kolem ramen, ale Tara od něj dostala ještě pusu na čelo. Jediná slova, které řekl, byla: ,,Jsem rád, že jsi v pořádku."

Tara jim pak řekla, co se stalo v bludišti, a co tam viděla. Věděla, že jim se svěřit může, protože to byli její nejlepší kamarádi. Ale i tak se jí ruce třásly každou sekundou víc a její hlas za každou větou slábl a oči se jí začaly mlžit slzami strachu.

,,Pšt," okřikl je nakonec Lee. ,,Něco slyším."

Všichni nastražili uši a zvenčí byl slyšet nářek strachu a vyděšení. Tara se sama zvedla a běžela ven. Musela se ujistit, že je Harry v pořádku.

Ale hned litovala, že šla ven. Bylo to přímo před ní. Zakryla si ústa dlaněmi, a teď oprasdu začala brečet. 

Na trávě před ní ležel Harry, a také brečel. V jedné ruce držel hůlku, a v druhé - v druhé svíral tělo Cedrica, který bez jediné emoce hleděl na noční nebe. A Tara v tu náhle měla tušení, co se dělo, a to jen z toho, že slyšela Harryho vyprávění o Siriusovi a Červíčkovi a o tom, že se chystá vrátit ke svému pánovi.