Závidíš, Potterová? [Fred Weasley; Harry Potter]

E P I L O G

/1. září, 2010/

Nástupiště devět a tři čtvrtě vypadalo stejně jako si ho pamatovala ze své první návštěvy. Lokomotiva byla jasně červená a pára, která z ní vycházela, zaplnila většinu nástupiště.

Tara stála opodál toho všeho, s paní Weasleyovou po boku. Harry stál o pál metrů dál, společně s Ginny, čtyřletým Albusem, pětiletým Jamesem a malinkou dvouletou Lily, která sotva chodila. Všichni se loučili s Teddym, který odjížděl do svého druhého ročníku do Bradavic.

Rusovláska se obrátila na chlapce stojící před ní. Nervózně si brýle povytahoval výš na nos, rozhlížel se kolem, jako kdyby nechápal, že sem patří. Na sobě měl džíny a nějaké volnější triko a přes ramena batoh, který měl plný knih a v tom i svůj foťák. Nejvíce Taru však udivovaly jeho hnědé vlasy.

Hoch se na ní přes brýle podíval. ,,Musím jet?"

Tara si povzdechla a klekla si před něj. ,,Musíš. Každý čaroděj v tvém věku to dělá."

Zadíval se na své tenisky. ,,Ale musím?"

Tara se lehce zasmála a dala chlapcovi pusu na čelo. ,,Ach, Remi. Tolik mi připomínáš svého otce. Sice vypadáš úplně jinak, jseš úplně jiné povahy... Ale někde tam uvnitř jste oba dva úplně stejní. A víš, co by ti teď řekl? Že tam máš jít a nakopeš jim zadky."

Remi se také lehce usmál. ,,Opravdu?"

,,Opravdu."

Remi se usmál ještě víc a objal Taru. ,,Bude se mi po tobě stýskat, mami."

Tara svůj obličej zachumlala v jeho krku. ,,Ty mě taky, Remi."

Šel se rozloučit s paní Weasleyovou. ,,Ach, Remi! Tobě už je jedenáct! Už jsi vyrostl! Nedokážu pochopit, že už jedeš do Bradavic, ty můj hnědovlasý Weasley! Bude se mi tak stýskat... Slibuješ, že budeš psát?"

,,Hej, Remi!" zvolal Teddy a Tara se narovnala. ,,Jdeš?"

,,Hned!" křikl zpátky Remi.

Tara se podívala na konec nástupiště a mlha se rozplynula. A tam ho spatřila - stál tam tak, jak si ho pamatovala. Usměvavý, nadšený, plný života.

Zamávala na něj. On jí to oplatil.

,,Na koho máváš, mami?" Otázal se Remi.

Tara chvíli neodpovídala - měla mu to říct?

,,Na tátu," zašeptala spíše pro sebe. Remi se otočil směrem, kam Tara koukala a začal se usmívat. ,,Taky ho vidím." zasmál se.

Průvodčí zapískal na svou píšťalu a Remi se rozběhl k vlaku. Ještě jednou na Taru a paní Weasleyovou zamával, než zmizel s Teddym ve vlaku hledat kupé.

Někdo jí poklepǎ na rameno. Tara se rychle otočila a stanula tváří v tvář s Talií a Kat. Obě dvě se na ní usmívaly, a Tara spatřila v dálce za nimi Leeho a Cartera, jak si povídají. Tara se jim vrhla kolem ramen a začala se smát. ,,Tar ráda vás vidím! Holky, tolik jste mi chyběly!"

Talia se zasmála a podívala se směrem k Bradavickému expresu. ,,Tak mladý Remus Weasley už jede do Bradavic! Co myslíš, skamarádí se s Oscarem?"

Tara pokrčila rameny. ,,Kdo ví?"

Společně všechny tři koukaly, jak vlak odjíždí z nástupiště a mávaly.

,,Také vám to připadá, jako kdyby se všechno najednou dělo strašně rychle?" zeptala se najednou Kat. ,,Pouhých dvanáct let po válce... Ale mě to připadá jako strašně krátká doba. Celé se mi to ještě občas mine před očima... Nedokážu se vyrovnat s těma ztrátama."

Bylo mezi nimi chvíli ticho, jak vlak odjížděl směrem pryč z Londýna. Talia se otočila na obě dvě a ruce složila dohromady. ,,Tak, co kdybychom si všichni skočily do toho Starbucks? Přísahám, na tom jejich kafi jsem závislá."

Se smíchem se vydaly pryč z nástupiště a Tara se na Talii podívala. ,,Mimochodem, nádherné triko. Kde jsi ho sehnala? Taky takové chci!"

Talia se na Taru smutně podívala, ale Tara v jejích očích viděla pobavenost. Její další slova ji dojala.

,,Závidíš, Weasleyová?"