Závidíš, Potterová? [Fred Weasley; Harry Potter]

K A P I T O L A 2 6

/8. září, 1994/

Tara zrovna spěchala z hodiny Kouzelných formulí na Lektvary, když v tu ránu do někoho vrazila.

,,Proboha, strašně se omlouvám," zamumlala a zvedla si všechny své knihy, které jí vypadly z tašky na kamennou podlahu. ,,Nekoukala jsem na cestu, omlouvám se-"

Podíval se na ni zjizvený obličej profesora Alastora Moodyho, a Tara si hned vzpomněla na Remuse - ale jeho obličej i tak, přestože byl také plný jizev, vypadal mnohem mileji, přívětivěji... a také méně strašidelněji.

,,To je v pořádku," zabrblal Moody a jeho kouzelné oko si ji přejelo pohledem a Tara se ho začala bát ještě víc. Cítila se, jako kdyby byla špehována z více stran. ,,Ale příště dávej pozor na to, kam jdeš. Nechci, abych tě víckrát nachytal, jak narážis na chodbě do profesorů a pak se vymlouváš na nepozornost!"

Každým slovem Moody zvyšoval hlas a Tara sebou trhla. Tahle situace jí byla mnohem nepříjemnější, než předtím.

,,Ano, pane profesore, nebude se to víckrát opakovat."

Tara se chystala na odchod, ale pak za ní ještě Moody zavolal, ,,Jak se jmenuješ?!"

Rusovláska se pomalu otočila a hlesla: ,,Tara, pane. Tara Potterová."

V Moodyho normálním oku něco problesklo, něco strašidelného, hrozivého a nebezpečného. Taře se ten pohled vůbec nelíbil, vypadal tajemně a jako kdyby Moody něco plánoval. I on se jí každou sekudnou přestával líbit.

,,Dobře," zašeptal spíš sám k sobě. ,,Výborně..."

/17. září, 1994/

,,Kdo myslíš, že to bude?" zašeptala potichu Talia a Tara pokrčila rameny na znamení, že neví. ,,Hlavně doufám, že to nebude Diggory. To bych asi nepřežila."

Tentokrát Tara přikývla a pak sledovala Brumbála, jak chytá první lísteček, který vyletěl z plamene Ohnivého poháru. ,,A šampiónka Krásnohůlek je... Fleur Delacourová!"

Studentky Krásnohůlek seděly před Havraspárským stolem a všechny začaly tleskat, jakmile si jedna z těch nejhezčích dívek se stříbřitě blond vlasy stoupla a s úsměvem přešla k Brumbálovi, aby si potřásli rukou. Společně s modře-oblečenými dívky tleskali i všichni ostatní, ovšem ne tak hlasitě.

Fleur odešla postraními dveřmi z Velké síně někam pryč, a Tara si zapsala do hlavy, že má říct Fredovi a Georgeovi, aby to tam šli jednou prozkoumat. Pak vylétl z Ohnivého poháru další papírek.

,,A Kruvalský šampión je..." přečetl Brumbál. ,,Viktor Krum!"

Kruvalští zase seděli u Zmijozelského stolu, a nebylo překvapením, že nejslavnější Chytač famfrpálu se stal jejich šampiónem. Tara tleskala společně s ostatními, jak Krum šel stejným směrem jako Fleur. A teď zbývalo vyhlásit posledního šampióna, a to Bradavického.

,,Bradavickým šampiónem je..." Tara viděla Talii, jak se s vražedným výrazem otočila směrem k Mrzimorskému stolu a sledovala Diggoryho a Juanesovou, která mu visela na ruce, zatímco on vypadal velice soustředěně. ,,Cedric Diggory!"

,,Sakra!" zamumlala Talia.

Všichni začali hlasitě tleskat Diggorymu - Tara s Talií jen pomalu tleskaly, jejich tváře bez emocí. Pak ještě viděly Juanesovou, jak Diggorymu dala pusu na tvář, než si šel potřást ruku s Brumbálem.