Závidíš, Potterová? [Fred Weasley; Harry Potter]

K A P I T O L A 1 5

/19. prosince, 1991/

Ten den si Tara užívala s Fredem a Georgem venku ve sněhu - byl poslední den školy a druhého dne Tara jela s Talií Bradavickým expresem do Londýna, kde by trávila vánoce s Taliinou rodinou.

Tara dostala sněhovou koulí do obličeje, ale ona plnou parou hodila tou svou po Georgeovi. A neminula. Jeden z dvojčat teď měl ve vlasech bílý sníh.

,,Hej!" vykřikl George, ale poté, co viděl, jak se Tara s Fredem hlasitě smějí, začal také.

Fred opět zaútočil na Taru. ,,Hej, Tari, nechtěla bys se mnou a Georgem dnes večer okouknout nějaké chodby? Možná něco najdeme!"

,,Frede, musím si ještě dobalit-"

,,No tak! Bude to rychlé! Jen omrkneme pár učeben, co v nich je, necháme vybuchnout pár bomb hnojůvek a to bude všechno! Prosím!"

Tara se musela usmát. Fred vypadal tak roztomile, když o něco prosil... Počkat, co si to zase myslela?

Vzdychla. ,,No tak dobrá, ale jen dneska. Máte štěstí, že mám dobrou náladu."

Fred se na ní zašklebil a George se mezitím v pozadí tvářil kysele. Když se jeho a Tařiny oči střetly, začal dělat, že se dáví.

A Tara opět neodolala smíchu, který se vydral skrz její rty. Kolem dvojčat Weasleyových se prostě nedalo být smutný.

*

/19. prosince, 1991/

Tara se tedy večer oblékla do prostých legín, trička a sukně. Na nohy si nandala kozačky a přes ramena hodila mikinu. Věděla, že v Bradavických chodbách už je touhle dobou zima, a nechtěla těsně před Vánoci a návštěvou u Talie onemocnět.

S Weasleyovými se Tara domluvila, že se setká u knihovny. Bylo už po večerce a Tara musela jít tiše a dělat, že je neviditelná, aby jí někdo nechytl.

,,Tady jsi," oznámil tiše George, když ji viděl přicházet. ,,Už jsme mysleli, že nepřijdeš."

,,Musela jsem přemluvit duch Heleny z Havraspáru, že mě nepráskne," zašeptala zpátky Tara. ,,Už zase létala kolem Havraspárské věže."

,,Tak pojďte," přerušil je Fred. ,,Nebudeme tu snad celou dobu postávat a kecat, že jo?"

Tara protočila očima, ale následovala Freda a George, když se vydali směrem pryč od knihovny.

Za necelou hodinku schovali do pár tříd bomby hnojůvky, George nechal v jedné z knih profesora Quirrella ohňostroje, potkali Protivi, který přísahal, že pokud nenechají nějaké překvapení i u Kratiknota v učebně, řekne Brumbálovi, že se potulovali po chodbách po večerce.

Nakonec, když už se Taře začaly zavírat oči, zeptala se: ,,Můžuuž jít? Začínají se mi-" Tara zívla. ,,Zavírat oči... A chce se mi spát..."

Fred nevěřícně zakroutil hlavou. ,,Jak si něco takového dovoluješ říkat před námi? Unavená? Pft! To u nás neexistuje! Propustíme tě, jenom když ještě prozkoumáš s námi..." Fred se rozhlédl a pak náhodně ukázala na jedny ze dveří v chodbě. ,,Tamtu místnost!"

,,Propustíe mě?" zeptala se Tara. ,,Já jsem něco jako váš majetek? Ode dneška se vás musím dokonce ptát jestli mě necháte jít?"

,,Buď zticha a běž. Ty se koukneš první."

Tara tedy šla a sáhla na dveře. Byly staré, to bylo jasné. Rusovlásla si ale v ten moment uvědomila, že tuhle místnost nikdy za své tři roky v Bradavicích nenavštívila, nebo se o ní vůbec starala nebo všimla. Ale do dveří i tak zatlačila a otevřela je.