Let, pád a nebe

Kapitola 10.

Ahoj:) no,... Co dál... Já nevim, no prostě je tu další část :))... Já fakt nevim co bych sem měla psát... Tak čau :))

"Ahoj Johnny, co tu proboha děláš?" Nebyla jsem naštvaná, jen šíleně překvapená. Proč by za mnou chodil?

Seskočil ze zábradlí a namířil si to ke mně. "Čau Rys...no, říkal jsem si, když si tady v Paříži nová, tak...jestli by si nechtěla provést."

Koukala jsem na něj totálně pitomě, protože jsem se ještě pořád srovnávala s tím faktem, že přišel.

"Ach jo. Já vím, že je to blbost, ale já bohužel trpím tím, že mě podobný kraviny napadaj. Pořád." Pokračoval, když jsem stále nereagovala.

"Ne! To není blbost já jen...zaskočilo mě to, víš. Ale budu moc ráda, když mě tu provedeš. Já zatím sama nedokázala ani najít školu."

"Fakt? Skvělý!"

"Jo, tak...já se půjdu převlíct. Chceš jít nahoru?"

"Počkám tady."

Otočila jsem se a zamířila po schodech zpátky do bytu. Celý to bylo nějak divný.

Vzala jsem na sebe svoje oblíbené černé džíny a bílou košili. Nevím proč, prostě mi zrovna padla pod ruku. Byla jsem po tátovi moc líná na to, abych pracně vybírala oblečení.

Ten večer bylo dost teplo. Přece jenom byl konec května a ještě k tomu jsme byli ve Francii. I tak jsem přes sebe ještě hodila svetr. Popadla jsem boty a ve spěchu si je nasadila.

Zadýchaná jsem konečně opustila byt. Trvalo mi to jen 10 minut, ale připadalo mi to jako celá věčnost.

"Tak jsem tady." zajásala jsem.

"Super." řekl a usmál se.

Chvíli se na mě díval, tak jsem si myslela, že se diví tomu, jak debilně jsem oblečená.

"Promiň, tyhle hadry byly zrovna po ruce. Takže..."

"Ne, vypadáš skvěle, jen... Chce to menší úpravu."

Přišel ke mně a sundal mi z vlasů moji gumičku, kterou jsem si ani ne před čtvrt hodinou nasadila, protože jsem se chystala do postele.

"Je to lepší?" Zeptala jsem se s úšklebkem.

Podal mi do ruky gumičku, podíval se mi do očí a se skálopevným přesvětčením prohlásil, že stoprocentně.

Zavedl mě do jedné kavárny, která stála na malém kopečku. Byl z ní nádherný výhled na město.

Dala jsem si kafe.

On, nic.

Už asi půl hodinu jsme hráli hru. Každý tomu druhému položí otázku, na kterou musí odpovědět, jinak ho čeká nepříjemný úkol.

"Fajn, tak teď zase já. Ehm...nejhorší role, kterou si kdy hrál."

Zamyslel se. "Můj úplně první film."