Let, pád a nebe

Kapitola 37.

Ahoj! Nevim, jestli do Vánoc ještě něco vydám, ale spíš ne, takže chci Vám všem popřát veselé Vánoce a šťastný nový rok. :D

Dnešní kapitolou jsem překročila svůj osobní rekord, má 2396 slov, takže...kdo se dopracujete až ke konci, upřímě vám gratuluju. :D

Song: ani nevim, proč ho sem dávám, prostě...jen tak. :D Miley Cyrus- When I looked you

Mějte se hezky,

Verushe ^.^

So...

**Clary**

"Co si dáte?" Zeptala se mě servírka, ale nepřestávala pohledem probodávat Johnnyho. Při pohledu na něj jsem naprosto jasně viděla, jak moc ho to sere.

Taky jsem jí nevěnovala ani nejmenší pohled.

"Latte."  Servírka se už už nadechovala, aby vypustila něco jako: "a vy?" Otázku, kterou by svým nejlíbeznějším hlasem směřovala na Johnnyho, ale protože mnou začínal cloumat nával žárlivosti, honem jsem ji zadržela.

"On si nedá nic, díky." Pronesla jsem, a uzavřela to, aby věděla, že má odejít.

Vztekle se na mě podívala, vteřinu si pohrávala s myšlenkou, že mi jednu vrazí a nebo, že se aspoň i tak zeptá, jestli si opravdu něco nedá, ale radši to vzdala. Když byla kus od nás, prohodila jsem jejím směrem, tak, aby to slyšela:

"Chytrej tah!"

Úplně jsem před očima viděla, jak rudne zlostí.

Johnny se snažil zachovat vážnou tvář, ale když servírka zmizela v restauraci, rozesmál se.

Flákla jsem ho do ruky.

"Co je sakra?"

"Ty si nemožná. Právě si tu holku pohřbila zaživa."

"To byl taky účel. Teď už si bude pamatovat, že na tebe nemá tak kreténsky čumět."

"Ona na mě kreténsky čuměla?"

"Jo, ty sis toho nevšim? Div, že neslintala. Kráva."

"Ty si nějaká žárlivá."

"Co? Ne! Jen prostě..." začala jsem se červenat.

"Co? To nebyla žárlivost, jenom to, že kdyby se mě dotkla, asi bys jí propálila svým laser pohledem a udělala z ní mastnej flek?"

"Jo, přesně. Ale rozhodně to nebyla žárlivost." Zasmála jsem se.

"Tak jo, no. Co děláš zítra?"

"Proč?" Nadzvedla jsem obočí.

"Ehm..Moje sestra Christie by tě moc ráda poznala, tak jsem si říkal..."

"Ach jo, promiň, ale..já jdu na schůzku s Tess, požádala mě, abych jim hrála na svatbě, protože jim to houslistka odřekla, tak...."

Usmál se, ale viděla jsem na něm, že ho to mrzí.

"To je v poho. Tak jindy?"

"Jop."

Zazvonil mi telefon.

"Promiň."

Koukla jsem na displej, abych zjistila, kdo volá. Tom.

Já: "Tome? Ahoj!"

Tom: "Clary...já...nevim, jak to říct, nevim, co mám dělat, prostě...nemohla bys přijít do nemocnice, prosím? Někoho vedle sebe potřebuju, jinak se asi složím."