Let, pád a nebe

Kapitola 28.

Čau befáci moji :D

Jak jsem slíbila, na videu Tomíkovo japonskočínskovietnamský skotačení a obrázek...radši se neptejte. :)

Už chápu, proč Lokiho nezvali na Asgardu na pařby, s tímhle tanečním (ne)talentem jim tam musel vyhrávat první ceny... :D

So...

Probudila mě neskutečná bolest hlavy. Byla tak příšerná, že se to ani slovy nedá popsat...ale...zkuste si rozmlátit hlavu o dveře auta a druhej den mě pochopíte.

"Hele...už se probouzí." Uslyšela jsem vedle sebe ženský hlas.

Otočená obličejem k posteli jsem se usmála.

"Ahoj Gab. Já....umírám! Postihl mě hlavovej infarkt!"

Gab se uchechtla.

"Sama seš hlavovej infarkt. Otevři oči, nejsem tu sama."

Velice pomale jsem se posadila na posteli a přesvěčovala svoje oči, že když se otevřou, nečeká je prudkej nával ostrýho světla. No...lhala jsem jim.

"Ahoj Johnny. Co jsem to včera proboha dělala, já....si absolutně na nic nevzpomínám. Vim, že jsem hlavou vrazila do dveří a pak taky vim, že jsem se ocitla tady, ale jinak ani ťuk. Nevim, co jsem dělala přes den a nevim, co jsem dělala tady."

"No...věř mi, že to vědět nechceš. Jak je?"

Připadal mi divnej. Jako by byl kvůli něčemu naštvanej, ale...já mu přece nic neudělala.

"Božsky, představ si. Vůbec si nemyslím, že se mi snad hlava rozletí na miliardu kousíčků."

"No vidíš. Donesu ti nějakej aspirín nebo nějakou jinou sračku proti bolesti."

"Díky."

Když Johnny vyšel z pokoje, obrátila jsem se na Gab.

"Kolik je hodin?"

Gab vytáhla z kapsy mobil a koukla se.

"Bude 11:00."

"Dík. Nevíš...co Johnnymu přelítlo přes nos?"

"Hele...on ti nic nevyčítá, ví, žes byla mimo, jen prostě...on...je spíš naštvanej na Hiddlestona."

"Gabb?!"

Začínala jsem se bát. Přehodila jsem si nohy přes okraj postele a čekala, co se dozvím.

"Na podrobnosti se budeš muset zeptat Johnnyho, já vim jen to, co mi ráno řekl a pak jsem se k informacím dostala jen náhodou. Zkrátka...včera v noci...si se s Tomem líbala."

"Ne. Řekni, že to není pravda."

"Je, Rys." Johnny se vrátil s práškem a se skleničkou vody na zapití.

Oboje mi podal a vrátil se ke své židli vedle Gabrielle.

Byla jsem jak máznutá baseballovou pálkou. Nemohla jsem se pohnout, nemohla jsem ze sebe vydat hlásku. Nemohla jsem od něj ani odvrátit pohled, a tak jsem na něj prostě jen zírala.

"Ráno mi to Hiddleston řekl, ale neboj, nic jsem mu neudělal, i když jsem v ten moment fakt chtěl, to mi můžeš věřit. On byl v pohodě, věděl moc dobře, co dělá, ale přesto...se od tebe neodlepil."

Chtělo se mi brečet.

"Johnny...já..."

"Miluješ ho?" Zeptal se mě z nenadání.