Let, pád a nebe

Kapitola 27.

Zduř Midgarďani! :D

Obrázek: Tomík hrající si na motýla, aneb kdo si hraje, nezlobí. :)

Video: Loki crack #2

Příště: jelikož mám poslední dobou náladu dávat do příloh retardovaný videa, video u 28. Kapitoly nebude jiné. A protože Tom Hiddleston má na YouTube retardovanej videí jak nasranejch, zaměříme se na něj. Příště dámy a pánové uvidíte Toma jako totálního vola, protože bude tancovat někde v Japonsku. (Nebo Číně nebo Vietnamu nebo kde. :) Zkrátka mezi ťamíkama. :) Mega vtipný, zvlášť, když u toho svýho "slepičího skotačení" shodí židli.

Cha chá! Má moc dlouhý nohy :D

(Žirafák jeden... ^.^)

Děkuju LittleEli9 za koment k minulé kapitole. ^.^

So...

Když mě položili na nemocniční lůžko a odváželi mě do vedlejšího pokoje, slečna Ternerová si usmyslela, že o tom musí vědět půl nemocnice, a proto začala zvesela řvát, že je řidička formule 1, a po pár vteřinách taky, že je pěkně v prdeli, protože ještě nemá řidičák. (No jo, no, já. Hlavně legálně.)

Jelikož jsem si takhle šťastně vyřvávala, uslyšel to bohužel i Tom, co byl v tom nešťastném pokoji 314, ve kterém jsem měla v plánu svou prďáckou formuli, co jsem v podstatě řídila nelegálně, zaparkovat.

Vyběhl ze dveří, aby se přesvědčil, co za kreténa to přivezli. Byla jsem si naprosto jistá, že ať už čekal kohokoli, mě ne.

Bylo k nevíře, že jsem si ho pamatovala a nepředstavovala jsem si ho jako nějakou obludu stejně, jako když jsem z chudáka recepčí udělala Grinche.

"Čau befáku můj!" Natáhla jsem se k němu, abych ho mohla obejmout. Tom mě jemně stisknul, ale absolutně nechápal, co se děje.

Johnny nechal doktora Spancera, aby moje fáro zavezl do garáže a zůstal na chodbě, aby si s Tomem mohl promluvit. Věděl, že když by mu řekl, že je to jeho vina, protože pustil volant, zase by se porvali, což nechtěl, protože bych mu to nikdy neodpustila, ale nevěděl, co udělám. Když by si něco vymyslel, byla tu šance, že to Tomovi v záchvatu obav o Kryšpína prozradím.

"Cos jí udělal?!"

"Neřvi na mě, sakra. Taky po tobě hned neřvu. Vysvětlím ti to, máš na to právo, ale než to udělám, slib mi, že mě nezabiješ. Zničilo by ji to. Nechce, abysme se hádali."

Tom se zasmál. "Zapomeň. Jestli si jí něco udělal, seš mrtvej."

"Fajn. Nepřežiješ ani 5 minut."

"Ty ani minutu. Co se jí stalo?"

"Na 4 dny přijela jedna její kamarádka no a...dneska odjížděla a my ji vezli na letiště. Svítilo mi do očí, tak jsem Rys požádal, aby mi z palubky vyndala brejle a...ona tam našla starý fotky mně a Amber, nechtěl jsem jí tim ublížit, tak...jsem pustil volant, ty fotky vzal a vyhodil ven, jenže...jsem málem napálil do protijedoucího auta, ale v poslední chvilce jsem otočil volantem a vybral to. No a...Rys nebyla připoutaná, čehož jsem si před tím nevšim a napálila to dost tvrdě hlavou do dveří. A od tý doby mele tyhle kraviny. Hele...než mi dáš přes hubu, což si zasloužím, to nepopírám, tak...nic jí není, klidně se zeptej doktora, do rána se z toho vyspí a bude v poho."

"Nechápu, jak s tebou může být. Ty...seš totální...hah."

"Jo, já vim."

Tom se mu kouknul do očí.
"To je všechno? Víc neřekneš?"

Johnny rozhodil rukama.
"Nevim, co bych měl říct."

Tom nad ním zakroutil hlavou.
"Běž domů, pohlídám ji."

"Děkuju."

"No jo."

Tom zívnul a vrátil se zpátky do svého pokoje, kde ho čekala vytlemená Clary.

Když jsem ho uviděla, usmála jsem se na něj, seskočila z postele a objala ho.

"Ahoj befáku."

Tom se usmál.

"Ahoj Clary. Tohle bude dlouhá noc, co?"

Pustila jsem ho ze svého smrtelného sevření a rozdrbala mu vlasy.

"Si piš, Lokísku."

"Bože...ty ses musela praštit tak silně, až si to sklo musela rozflákat, ne?"

"Eheh. Mám 4 stehy. Zíráš, co? A ani to nebolelo."

"Super." Řekl nezaujatě. "Nechceš jít spát? Jen tak náhodou? Třeba? Jen nápad."

Vyskočila jsem na postel.

"No...ale sama nechci. Nelíbí se mi tady. Když si hajneš s Clary, tak jo."

Tom schoval hlavu do dlaní.

"Pane bože...za co. Já, kterej nikdy nic zlího neudělal, takovej mírumilovnej britskej chlápek a ty...mi nadělíš tuhle pomatenou...radši nic. Já si asi půjdu sehnat trávu, zhulim se, abych nevěděl, co tu s ní dělám a...nebo se aspoň vožeru, protože za srtřízliva nemám šanci."

"Hele Clary, budeš to muset vydržet. Ty chodíš s Deppem, i když ti to momemtálně asi vypadlo, ale věř mi, že ho fakt hodně miluješ a kdybys byla při smyslech, nikdy bys mě o nic podobnýho neprosila, takže ne, nelehnu si s Clary. Bohužel ležím hned na vedlejší posteli, to ti musí stačit."

"Prosím!"

Vztekala jsem se, jak tříletý dítě.

"Ne. Konec debaty."

Zamračila jsem se a v tu chvíli jsem udělala největší chybu svýho života. Normálně bych nic takovýho nikdy neudělala, ale prostě... seskočila jsem z postele, rozběhla se k němu a když jsem od něj byla jen pár centimetrů, přitáhla jsem si ho k sobě a políbila ho.

Bylo to o to horší, že jsem ho líbala dlouho a on se ani nepokoušel odtáhnout.

Byl z toho tak v šoku, že se prostě ani nestačil bránit. Když si po pár vteřinách konečně uvědomil co se děje, (já toho vzhledem k mému mozkovému stavu nebyla schopna),
Rychle se ode mně odlepil.

"Clary...co to proboha vyvádíš?"

Já si v tu chvilku vážně vůbec neuvědomovala, že podvádím Johnnyho. Přišlo mi to naprosto normální.

"Nechtěl sis se mnou lehnout. Nevěděla jsem, jak tě překecat. Povedlo se mi to aspoň?"

"Ne! Sakra. Ty...vůbec nevíš, co děláš, že ne?"

"Já vim náhodou moc dobře, co dělám. Jsem úplně v pohodě. Jdu spát."

Otevřela jsem okno našeho pokoje a nejhlasitěji, jak jsem jen mohla, jsem na ulici zařvala:

"Dobrou noc Kryšpíne!"

Tom mě od okna odtáhl a strčil mě na postel.

"Co to sakra bylo?! Kdo je Kryšpín?"

Smutně jsem se na něj podívala.

"Jedna moucha, co asi dlouho nepřežije a já jí budu muset platit pohřeb."

"Nemám slov. Spi už, dobrou."

"Dobrou befáku."

S těmito památnými slovy a s klidem na duši, že jsem popřála Kryšpínovi "dobrou noc" jsem se zachumlala do nemocniční deky, stále ještě ve své kostkované košili a odebrala se ke spánku.

No, s tou pusou jste to nečekali, co? Hah, hah? Nečekali, já to vim... :D
#vtipek

Hezkou neděli přeju,
Mějte se žirafácky,
A...čau ! ^.^

P.S kapitolu věnuju AntonieVcerne, jakožto mému rodinému žirafákovi. ^.^