Let, pád a nebe

Kapitola 25.

Ahoj! :D Jak se máte? Doufám, že skvěle. :)
Dneska je toho víc, takže jdeme na to :)

1.) Chtěli byste, abych vám sem hodila pidi ukázku z druhýho dílu? Kdyžtak pište do komentů :)

2.) Ještě jednou se chci omluvit za totálně posranou 24. Kapitolu. Já měla tak pitomej tejden... fakt jako...mě už netěšila ani tak boží věc, jako když jdete po chodbě, proti vám tělocvikář, vy na něj zvesela "Dobrý den, slečno učitelko" a on vám stejně vesele odpoví: "Nazdar mladej." (Jo, opravdu svýmu tělocvikáři říkáme slečno učitelko....) :D

3.) Na obrázku Johnny :)

4.) video: Absolutně mega vtipný!! Blonďatej Tom Hiddleston s nějakou poťouchlou vlnkou ve vlasech zpívá nějakou retardovanou píšničku ze Zvonilky! Dabuje tam nějakýho culíkáče. Hodně vtipný :D

So...

O 3 dny později:

"Kath, pohni, to letadlo ti uletí!"

Uslyšela jsem klapot podpadků, co vydávají boty, jejichž nenapravitelní majitelé nejsou schopni vstát o 15 minut dřív, aby stihli letadlo. Za rohem se objevila Kathlin, s kabátem oblečeným stylem jedna ruka v rukávě, druhá se mezitím snaží udělat si culík a u toho donutit kabelku, aby zůstala na rameni. Spěšně seběhla ze schodů a hodila na mě úsměv, co měl vyjadřovat: "co šílíš? Stíhám krásně, letadlo mi letí AŽ za čtvrt hodinu. Co na tom, že cesta na letiště je při nejlepším na půl?"

Protočila jsem nad ní oči a otevřela jí dveře. Před domem už netrpělivě čekal Johnny, opřenej o jedno ze svých luxusních aut, s cigaretou v puse. Rozběhla jsem se k němu a cigaretu mu vzala.

"Odnaučím tě to. Víš jak? Vždycky, když si zapálíš, udělám to taky."

Cigaretu jsem stiskla mezi zuby a nasedla do auta. Kathlin se nasáčkovala dozadu a Johnny zaujal místo řidiče. Počkala jsem, až si zapne pásy a bude mě plně vnímat. Jednou jsem si z cigarety potáhla a vyhodila ji z okénka.

"Neděj to, je to hnusný a navíc ti to škodí."

"A tobě ne?" Opáčila jsem.

Zasmál se. Strčil klíčky do zapalovaní a nastartoval. Zkontroloval, jestli za ním něco nejede, šlápnul na plyn a vyrazil směr letistě.

"Tak to teda řeknu jinak. Miluješ mě?

Skoro nepostřehnutelně kývnul hlavou.

"Tak toho necháš. Proč myslíš, že ty se tím zabíjet můžeš a já ne? Myslíš, že můj život má větší cenu, než ten tvůj?"

Už se k tomu nevyjadřoval.
Kath mi zezadu zaklepala na rameno.
"Kolik je?"
Vyhrnula jsem si rukáv svojí kostkovaný košile a koukla na hodinky.

"6:15."

"Dík."

Najeli jsme na most, jež se táhl na nejvyšším bodě města a naskytl se nám tak nádherný výhled na probouzející se Paříž. Oblohu zdobila nádherná oranžová, jejíž sytost se stupňovala, čím blíže se nacházela rannímu slunci. Nádherný pohled na pařížský východ slunce.

"Vyndáš mi prosím tě brýle?" Zeptal se Johnny.

Slunce mu svítilo přímo do očí a dost ho oslňovalo. Naštěstí byl rozumnej a zpomalil.

"Jasně." Otevřela jsem přihrádku v palubní desce na straně spolujezdce. Naskytl se mi pohled na neskutečnej bordel, co obsahoval unikáty jako obaly od chipsů, kelímky od kafe, několik otevřených balíčků cigaret, které jsem okamžitě vyndala a schovala do své tašky, mezi tím papíry na auto a další věci, které jsem ani nebyla chopna identifikovat. Zašátrala jsem rukama dovnitř a nahmatala obal na brýle. Vyndala jsem je a podala je Johnnymu.