Let, pád a nebe

Kapitola 11.

Ahoj:) další část. :) minulá kapitola byla dlouhá... Já vím. Nevím, jestli to považovat za špatnou nebo dobrou věc... Doufám, že vás příběh baví. Díky moc za shlídnutí, likes, i komenty. Ahoj :)

Před mým bytem stála limuzína a před ní s úsměvem Johnny. Smál se mému výrazu.

"Jak to děláš, že pokaždý musím z těhle dveří vycházet s pusou dokořán?"

"No, to jsem celej já, Rys."

"Johnny, já... Vážím si toho, ale... Tohle přece nemusíš."

"Rys, vím, že to nemusím dělat, ale vidět ten tvůj udivenej pohled je... Návykový. Pokaždý mi tím úplně zvedneš náladu. Pokaždý, když pro tebe jedu, chci vymyslet něco, čím tě zase dostanu."

"Já nevim, co na to mám říct."

Zasmál se. "Nemusíš říkat nic. Jedem?"

"Jo, jasně." Vlezla jsem do auta.

Johnny si sedl za mnou.

"Počkej a ..."

"Kdo bude řídit?" dokončil můj dotaz. "řidič, Rys."

Auto se rozjelo.

U kina jsme vystoupili a Johnny ještě něco říkal ridiči.

"Fajn, tak na co vlastně jdeme?" zeptal se.

"Na co chceš jít?" odvětila jsem.

"Nevim... Hunger games?"

"Počkej, ty čteš HG?"

"Jo. Ty ne?"

"Já jo jenže... To by mě nikdy nenapadlo, že to taky čteš."

Usmál se. Nevim, ale přišlo mi, že to dělá poslední dobou často. Usměje se, ale na očích mu jde vidět, že ho něco trápí.

"Johnny, co se děje?"

"Co by se mělo dít?"

"Hele já už z toho vyrostla. Když mi tohle naposled někdo řekl, tajili přede mnou tátovu smrt. Poznám, když se někdo snaží tvářit, jako že se nic neděje, ale ve skutečnosti to tak není. A i když si skvělej herec, jde to na tobě vidět. Usmíváš se, ale tvoje oči říkají opak. Co se stalo?"

"Nic."

"Johnny..."

"Nic, co by tě mělo trápit. Vážně. Jsem v pohodě."

Vešli jsme do sálu. Film začal. Matně si vybavuju, o čem byla síla vzdoru. Vzpomímám si, jak mi Hunger games četl táta. Bylo to sice jen jednou, ale jeho vyprávění bylo jako živé. Nikdy jsem na to nezapomněla. Hunger games jsem si oblíbila hlavně kvůli Katniss. Ne, že by se mi nějak líbilo její chování (byla to kráva) ale kvůli její minulosti. Taky jí umřel táta. A ve stejném věku, jako mně. A její matka byla vadná. Ne, že by ta moje byla vadná, ale víte jak to myslím. Nechala ji, ať se postará o Prim a sama dělala, že neexistuje.

"Tak jak se ti to líbilo?" zeptal se mě Johnny, když jsme opouštěli sál.

Vycházeli jsme jako poslední kvůli mému zvyku odcházet až po všech titulcích. Tenhle zvyk mám z Avengers. Skoro pokaždý se po všech titulcích objevuje scéna, která vám odhalí něco z dalšího dílu.

Samozřejmě, že u Hunger games nic takového nebylo.

"Hurikán mě naštval. Jen tak si odejít do dvojky a nechat Katrys ať se o sebe postará. Jo, četla jsem to v knížce, ale stejně mě to vždycky nasere. A pak říká, že Katrys miluje. A skoro hmatatelně nenávidím Snowa. Ale to asi každej fanda HG. Ty?"

"No, Snow je idiot, ale být Gale... Asi bych udělal to stejný. Vžij se do jeho situace. Katniss by ho nikdy úplně nemilovala, protože by měla výčitky kvůli Mellarkovi. A žít s nima ve dvanáctce... To je jako když se s někým rozejdeš, ten člověk si najde někoho jinýho a ty seš nucena být jejich dejme tomu sousedka. Taky bys to nechtěla."

"Asi máš pravdu. A fakt je, že kdybych já byla Gale, tak dám Katrys přes hubu, protože je to kráva. A dost se divim Peetovi, že s ní zůstal."

Tahle jsme vydrželi polemizovat ještě docela dlouho.

Tak jako obvykle mě Johnny doprovodil až domů. I když v tomhle případě mě domů odvezl spíš řidič. Rozloučili jsme se a já si šla domů lehnout. Rozhodla jsem se, že napíšu Jane. Nevím proč, prostě mi to přišlo jako dobrej nápad.

"cau Jane (teda mami) odpovidam na tvou otazku, kterou jsi mi poslala ten den co jsem prijela do Francie. No mam se skvele. Lidi z nataceni jsou vsichni moc bezva. Tocit jsme jeste nezacali. Zacneme asi za mesic. pa

Ještě jsem si sms po sobě přečetla a odeslala ji. Věděla jsem, že Jane esemesky stejně moc nečte. Až po dlouhé době. Takže jsem se nemusela bát, že bych musela číst její odpověď. A nejvíc mě dokázalo naštvat, když psala "Mám tě ráda". Nebyla to pravda. Věděla jsem to, takže mi nemusela lhát. O pár minut později mi přišli tři esemesky za sebou. Že by přece jen Jane byla schopná tak rychle odpovědět? Koukla jsem se. Jedna byla od dodávkové služby. Konečně mi přišly knížky, co jsem si objednala. Řekla jsem si, že si je na poště vyzvednu zítra. Teď už se mi nikam nechtělo. A ty další dvě- Johnny.

"cau Rys... promin, ted me to napadlo, ehm... co rikas na Coinovou?"

ta otázka mě dost zaskočila.

"co? sorry, ale nechápu tě... :))"

"co rikas na Coinovou. Na ceste z kina jsme to neprobrali..."

"Ehm... ja nevim, ale rekla bych ze je dobre kdyz ji Katrys zabila... podle me by vladla stejne jako Snow... To delas casto?... z niceho nic posilat lidem divny esemesky v podstate o nicem? :)"

"Divny???!! :) To je podstatna vec... neznal jsem tvuj nazor. "

" A ten jako vedet potrebujes?"

"Jj..."

"Ok...:) Radsi to nebudu dal rozebirat...:)"

"Fajn... diky za odpoved... cau :)"

"NMZ... hele, nestihla jsem si tu druhou sms precist, co v ni bylo?"

"Nic extra, jen ze se toci za mesic... ale to uz sme v podstate vedeli. Hiddleston to jenom potvrzoval a prvni sceny tocite spolu... (jo zdilim tvoje utrpeni, ja bych jeho snoubenku hrat nechtel) :)"

"ty si vul :) ta predstava me dost rozesmala... :) hele... vim ze bych se uz pomalu mela zacit orientovat, ale ono to furt nejde... kde je posta? Prisli mi knizky...:)"

"Ternerova, ty si fakt nepoucitelna :) vyzvednu ti je. stejne rano jedu kolem. a nic nenamitej :)"

"Diky moc :) Ahoj"

"cau"

Předsevzala jsem si, že se ve městě fakt musím začít orientovat. Zhasla jsem světlo a ještě dlouhou dobu mi hlavou vířily myšlenky. Usnout se mi podařilo v jednu ráno. Věděla jsem, že díky tomu bude zítřek dlouhej.