Ahoj! :D Od včera jsem stihla napsat další kapitolu, jaj! :D
Nevím, jestli k tomu ještě něco nepřidám, ale tahle by měla být předposlední. Poslední kapitola bude (pokud všechno půjde, jak má) hodně krátká. :) No jo, všechno jednou končí. :)
Možná to ještě přehodnotím, protože s mou nedočkavostí je to dost špatné, ale po tomhle mám v plánu dopsat nejprve Nuttela Story a pak až se věnovat LPN 2. Ale jak říkám, možná to bude jinak. :D
Moc vás prosím, neukamenujte mě za ten konec. K tomu konci mám doopravdy důvod a věřte mi, při jeho psaní jsem brečela.
No nic, nebudeme to protahovat. :D
Mějte se hezky,
Verushe :D
So...
O pár dní později:
Zašívala jsem se u Gabrielle, stejně jako posledních pád dní. Seděla jsem na zemi v rohu jejího obýváku, pod hebkou chlupatou dekou a hrnkem kakaa v ruce. Skrývala jsem se. Jak jsem říkala, že jsem nepřemýšlela nad tím, co se stane, pokud celému světu ukážeme, že jsme s Johnnym spolu, vyplnili se mé nejhorší noční můry. A mohla jsem si za to sama, samozřejmě. Jen ke Gabrielle dojít, bylo jako stezka smrti. Noviny, časopisy, naprosto všechno na co si jen vzpomenete, všude byl můj obličej. Nemusela jsem - a z hlouby duše jsem ani nechtěla - ty články číst, stačily ty titulky.
Mobil už jsem měla pár dní jen na vibracích. Nemělo cenu zapínat si zvuk, písničku, co jsem měla na vyzvánění bych si totálně znechutila, protože bych ji musela poslouchat každých pět minut. Johnny mi volal pořád. Přestala jsem to počítat, průběžně jsem to mazala, abych utlumila pocit viny, ale zatím jsem napočítala něco přes 500 zmeškaných hovorů. Jediný člověk, kterému jsem byla ochotna brát mobil byla máma. Ona se s tím samozřejmě nesmíří, s tím, že jsme spolu, ale už se nechovala tak nepřátelsky. Aspoň to. Naposledy mi volala druhý den ráno poté, co jsme za ní s Johnnym byli, aby mi vynadala, že mám tetování. Zjistila to ze zpráv, protože to tričko, co jsem měla ten večer na sobě mělo velmi dlouhé rukávy, které bezpečně skryly moje zápěstí. To se o mých šatech z premiéry říct samozřejmě nedalo, ty byly bez ramínek. Ano, musela jsem jí vysvětlovat, proč jsem se nechala tetovat a tomu, aby moje máma nebyla k Johnnymu nepřátelská to nepomohlo, protože učinila závěr, že mě nejen využívá, ale má na mě i špatný vliv. Důvod - "To datum je den, kdy jsem přiletěla do Paříže, udělala největší dosavadní rozhodnutí svého života" - si evidentně každý přebere po svém.
Pozorovala jsem ze svého směšného úkrytu Victora s Gabrielle.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Skláněli se nad košíkem, kde odpočívaly jejich kočky a jejich 4 koťátka. Smáli se, culili se na ně a doopravdy vypadali, jako by to nebyla koťata, nýbrž 4 opravdové děti.
