Let, pád a nebe

Kapitola 40.

Ahoj! :D

Dneska kapča výhradně z pohledu Gabrielle. :D

Na obrázku jakás takás kočka. ^.^

Ehm...asi bych to neměla říkat, ale...do konce příběhu nám zbývá zhruba...možná méně, uvidím, 10 kapitol. Asi se to zdá hodně, ale...ono není. Fakt ne. :D No...prostě jen takový mini info. :D

Tak jo, mějte se fanfárově,
Verushe ^.^

So...

**Gabrielle**

Vzbudil mě tak odporný zvuk, že se slovy ani nedá popsat. Budík.

Obličejem stále zabořeným do pana Muffinka (mého muffin polštáře), jsem ho rukou nahmatala na nočním stolku.

"Drž hubu kreténe!" Zařvala jsem na něj a hodila ho na druhý konec ložnice, kde vrazil do zdi, rozpadl se a dopadl s hlasitou ránou na podlahu.

Nicméně už nezvonil. (Level complete!)

Chtěla jsem spát dál, jenže se mě rozhodl otravovat zase někdo jiný. Tentokrát jsem z jeho přítomnosti ovšem měla radost.

Otřel se mi čumáčkem o tvář a mňouknul, aby mi popřál dobré ráno.

"Dobrej Fido." Pozdravila jsem svého milovaného kocoura. "Kde máš královnu podsvětí, co?"

Frederika mňoukla na druhé straně pokoje. Zlostně mrskala ocasem a já až teď pochopila, že ten budík jsem omylem mrskla po ní.

Rychle jsem vstala z postele a vzala svou druhou kočku do náruče.

"Promiň zlatíčko, maminka nerada. Ona po Frederince ten budík nemrskla schválně."

Freda po mně malinko sekla drápky, ale pak začala spokojeně příst.

Oddechlo se mi. Odpustila mi to. Obvykle byla uražená třeba i týden a dělala mi ze života peklo. Například mi čůrala do postele nebo se rozhodla, že moje záclony potřebují nutně vylepšit a vzala to do svých šikovných tlapek.

Když už jsem udělala tak debilní věc, že jsem TEPRVE v 11:33 vstala, vzala jsem si na sebe svůj chlupatej župan a doplahočila se do koupelny.

Po ranní hygieně, donesení mým ďábelským milencům žrádlo a nachystání si skrovné snídaně, jež spočívala v božím pokrmu zvaném Čonga jsem se přesunula k televizi, abych si pustila Spongeboba. Jo. Spongeboba, slyšíte dobře.

Když skončily obě epizody, vzala jsem mobil, sluchátka a veškerou svou chabou lásku k nádobí a odebrala se do kuchyně, abych ho umyla.

Trvalo mi to asi čtvrt hodinu, přičemž jsem se rozčilovala tak, že jsem měla chvilku pocit, že už zelenám, rostu a pomale se měním v 'Hulk woman.'

Při té představě jsem se musela rozesmát.

Sundala jsem ze sebe župan, který byl totálně celý mokrý a od jaru a bez většího přemýšlení ho hodila do pračky.

"Holka, ty válíš." Pomyslela jsem si.

Nezbylo, než se obléct.

Ze skříně jsem vyndala legíny s motivem kočičích pacek, triko, co mi v ten moment padlo pod ruku a pak jsem se tak dlouho přehrabovala v ponožkách, až jsem našla ty úplně nejvíc 'cute' s mopsíkama.

Pak jsem si řekla, že navštívím Clary. Neměla jsem co dělat a chtěla jsem si vyrazit do města.

Zazvonila jsem a čekala, než otevře. K mému neskutečnému údivu se ve dveřích objevil Johnny.