Let, pád a nebe

Kapitola 20.

O týden později....

Zaklepala jsem na dveře pokoje 314.
Vešla jsem dovnitř.

"Ahoj Tome!"

"Čau Clary. Jak je?"

"Skvěle. Co ty?"

"Furt stejný."

"Fakt? Přijde mi, že je ti líp."

Zasmál se.

"Myslím, že tak špatně ti nebude. Usmíváš se pořád jako správnej Loki."

Zase se zasmál. "Fakt? Ty se v tom jako vyznáš?"

"No... v Lokim se vyznám. Mám ho moc ráda. Je boží."

"A mě? Mě máš ráda?"

"Ano. Jistěže ano. Jsi jako můj starší brácha. Jsi můj nejlepší kamarád."

"Vážně? Nevypadá to."

"Thomasi Williame Hiddlestone!" Zakřičela jsem na něj se smíchem. "Nech toho!"

"Fajn." Odpověděl po chvíli.

"Co ty a Depp?"

"Nedělej, že tě to zajímá."

"Jasně, že mě to nezajímá, jen jsem ti chtěl udělat radost."

"Aha....tak to ti teda děkuju."

......

Tentokrát jsem u něj strávila asi hodinu. Chodila jsem za ním do nemocnice ráda. Aspoň trochu to zmírňovalo pocit viny, kterej jsem měla. Nedokázala jsem si odpustit, že v tý nemocnici prakticky leží kvůli mně.

Došla jsem domů a uvařila si oběd. Losos. (Mňam)
Najedla jsem se a napsala Johnnymu.

"Ahoj. :D Jak se mas?"
Přesně jak jsem čekala, odepsal okamžitě.

"Ahoj lasko. Neuveris, co mi dneska prislo."

"To uz mi nereknes jinak nez milacku a lasko? :D"

":DD Nevim.... chces teda vedet, co mi prislo?"

"JASNY! Na co cekas? :)"

"Tak...se priprav...Amber mi poslala rozvodovy papiry.  :)"

"A....to ma bejt jako dobre?"

"Jo?....Rys...stejne by k tomu doslo. Ona me taky podvadela. A ver mi, ze mockrat. Byla to jen otazka casu."

"Tak jo. V tom pripade ti teda gratuluju. :)"

"Prijdes?"

"Ok. Hned jsem tam."

"Zdar kámo." Pozdravila jsem ho. Dneska jsem měla best náladu.

"Zdár." Co tak vesele Ternerová?"

"Ehm...nevim. prostě mám
dobrou náladu."

"Tak to je dobře. Byla si dneska za Hiddlestonem?"

"Jo. Ráno."

"A jak se má?"

"Co to s váma dneska je lidi? Ty se mě ptáš na tohle, on se mě ptal, cituju: "Co ty a Depp". Vždyť já vim, že vás to nezajímá."

"Co ty víš, třeba mě to zajímá."

Podívala jsem se mu do očí.
Věděla jsem, že kecá.

"Fakt?"

"Jasně, že ne."

"Tak vidíš."

"Ale víš co? Řekni mi to. Asi by mě to mělo zajímat, když jsem ho tak zřídil."