Let, pád a nebe

Kapitola 16.

Ahoj:) když jsem tuhle knížku začala psát, nemohla jsem se dočkat, až se dostanu k týhle části příběhu. No a když u ní konečně sem...přemejšlím nad tím, jak bych se dostala dál.... Co na to říct. :) jako vždy se mějte hezky a ahoj :)

Johnny se posadil na křeslo u zdi naproti křídla.

"Tak, co mi zazpíváš?" zeptal se s úsměvem.

"Ehm...znáš Your song od Ellie Goulding?"

"Matně. A není náhodou od Eltona Johna?"

"Je, ale Ellie ji nazpívala taky."

Položila jsem si ruce na klávesy a začala hrát předehru písničky. Chtěla jsem ji věnovat johnnymu, takže místo toho, abych zavřela oči tak, jak jsem to dělala vždycky, když jsem zpívala,  dívala jsem se na něj.
Pak jsem potichu začala první sloku:

It's a little bit funny, this feeling inside
I'm not one of those who can easily hide
I don't have mutch money, but boy if I did
I'd buy a big house where we both could live

So excuse me forgetting, but this things I do
See I've forgotten if they're green or they blue

Anyway the thing is what I really mean
Your eyes are the sweetest eyes I've ever seen (V ten moment se Johnny začal smát)

And you can tell everybody this is your song
It may be quite simple, but now that it's done
I hope you don't mind, I hope you don't mind
That I put down in words
How wonderful life is now you're in the world

If I was a sculptor, but then again no (další záchvat smíchu)
Or a girl who makes potions in a traveling show
I know it's not much but it's the best I can do
My gift is my song, and this one's for you

And you can tell everybody this is your song
It may be quite simple, but now that it's done
I hope you don't mind, I hope you dont mind
That I put down in words how wonderful life is
Now you're in the world.

Zahrála jsem konec skladby a čekala, co mi Johnny řekne. Ne, že bych chtěla slyšet chválu, ale zajímalo mě, co řekne na můj výběr písničky.

"Rys...zpíváš nádherně. Proč se tomu nevěnuješ víc? Proč....co já vím...nejdeš například do X factoru?"

Začala jsem se smát. "A proč? K čemu by mi to bylo?"

"Vždycky jsem to považoval za kravinu a vždycky budu. Soutěže jsou na hovno, ale. V jednom užitečný jsou. Pomůžou lidem začít se svou kariérou. Takže, kdybych tě tam přihlásil, co bys mi řekla?"

"Už nikdy bych s tebou nepromluvila. Vážně. A jelikož tě znám, a vím, že bys byl schopnej mě přihlásit, tak tě prosím, nedělej to. Já o to nestojím."

"Dobře. Budu tvoje přání respektovat. Dáš si něco?"

"Ne, děkuju. Asi už bych měla jít. Musím si ještě projít scénář, až se vrátíme do Kanady, tak hned točím."

"Dobře. Odvezu tě."

"Ne. Já....projdu se. Ale děkuju."

"Jseš si jistá? Je pozdě a nechci, aby se ti něco stalo."

"Jo." usmála jsem se na něj.

Zdálo se, že to chápe. "Vyprovodím tě."

Otevřela jsem vchodové dveře a vyšla na ulici. Johnny mě následoval.

"Neztratíš se Ternerová? Víš, jak mizerně na tom seš s orientací."

"Ha, ha, ha. Moc vtipný. Dneska je nádherná noc."

"Jo, to je. Jeden ze vzácných okamžiků, kdy jsou v Paříži vidět hvězdy."

Stáli jsme proti sobě, pod hvězdnou oblohou a za zády s výhledem na Eiffelovku. Kouknul mi do očí, rukou mi něžně zajel do vlasů a pak mě lehce, jako by se bál, že se roztříštím na milion kousků, políbil. A já jeho polibek opětovala.

Omlouvám se, že je tahle kapitola žalosně krátká, ale já to tady prostě musím ukončit. To nejde jinak. :) ale slibuju, že další výjde co nevidět. Ahoj :)