Let, pád a nebe

Kapitola 13.

Ahoj :) minulá kapitola byla trošku... No řekněme na nože, ale snad se Tom a Johnny zase usmíří. Těžko říct. Kdyžtak pište do komentů, jestli byste raději, aby se usmířili a nebo opak. Ahoj :)

Uvnitř to bylo jak v úlu. Kameramani poletovali nahoru a dolů a pořád něco pokřikovali na režiséra a naopak.

Dům byl obrovský. Teprve v té chvíli mi došlo, že celej ten měsíc to tu stavěli. Bylo to neuvěřitelný. Úplně jsem si dokázala představit, že to tu sídlo stojí odjakživa.

Přišla k nám nějaká žena. Vypadala na třicet. V jistém směru mi připomínala Cetkie Trinketovou. Samozřejmě neměla zlatou paruku, motýlí šaty a nevypadala jak cukrová vata, ale chováním k ní neměla daleko.

"Hledám slečnu Ternerovou." Řekla.

Nechápu, proč se na to ptala. Byly jsme tu sice tři holky, já, Natalie a Mia, ale ony byly známé herečky. Bylo nad slunce jasné, že Ternerová jsem já.

Moje spojitosti mezi Cetkie a ní se ještě prohloubily. Fakt mluvila, jako kdyby pocházela z Kapitolu. Nad tím jsem se musela pousmát. Živě jsem si ji dokázala představit ve 12. Kraji jak do mikrofonu švitoří:"Šťastné hladové hry a nechť vás vždy provází štěstěna!"

"To jsem já." Řekla jsem.

Pohrdavě se na mě podívala a pak řekla: "Aha. Pojď se mnou."

Odvlekla mě do místnosti nalevo. Hned jsem poznala, že není předmětem natáčení. Byla to maskérna. Žena mě postrčila do křesla a otočila ho směrem k velkému zrcadlu. Pod ním byl pult zaplněný hromadou líčidel, paruk a přípravků na vlasy.

"Tak, ty si Clarysa, že?" Zeptala se a přitom si stoupla za křeslo a pohrávala si s mými vlasy. Zmohla jsem se jen na přikývnutí.

Žena byla evidentně ráda, že se nespletla.

"Já jsem Gabrielle, tvoje kostymérka a maskérka."

Teď promluvila už přívětivějším hlasem. Říkala jsem si, že bude asi jen nervózní z natáčení a nebude tak otravná, jak vypadala před pár minutami.

"Těší mě." snažila jsem se zmírnit napětí.

"Tak, ty hraješ..."

"... Edith." dořekla jsem za ni.

"Ano. Edith. Takže, Edith má být blondýna. Vlasy ti můžeme buď obarvit na trvalo a nebo jen šamponem na pár týdnů. Co si vybereš?"

"Na sto procent šampon."

"Dobře. Chápu tě. Ty tvoje ohnivé kadeře ti závidím, Rys." usmála se na mě.

"Prosím, říkej mi Clary. Nic ve zlém, ale Rys mi říká jen jeden člověk, můj kamarád, kterého si moc vážím a no... Prostě to k němu patří..."