Let, pád a nebe

Kapitola 12.

Ahoj :) Omlouvám se, že snad polovina minulé části byly esemeky. Jenže do nich se člověk tak snadno zažere... :) Ahoj :)

Byl červen. Vedro. Strašný vedro. V Brookynu jsem vedro zažila, ale tohle- ARMAGEDON. Nic méně musela jsem vstát z postele a vyjít z domu. A ujít 200 metrů do divadla. Přišlo mi to jako nemožnej úkol. Ale byl první natáčecí den.

S námahou jsem se donesla do koupelny. Oblékla jsem se a umyla si obličej. Zazvonil mobil. Další sms. Ani jsem se nemusela dívat od koho je. Věděla jsem to. Od Johnnyho.

"Kde sakra jsi, cekam pred bytem."

"To na me budes cekat kazdy rano? Copak si fakt myslis, ze nedokazu dojit 200 metru do divadla?! :D"

"Odpoved na tvoji 1. otazku zni ANO a ta druha- zijes tu dost pres mesic a nejsi schopna najit postu. Mohla by ses po ceste ztratit :)"

"Ty si fakt idiot :)"

"To mi posledni dobou pises casto. uz to straci vyznam. TAK VYLEZES UZ Z TOHO BYTU NEBO NE??!!"

"No jo, aby ses nepodelal... cekat tu nemusis, tvuj problem"

Už neodepsal. Vzala jsem si klíče z misky u dveří...(už jsem si připadala jak Sheldon Cooper)... a odešla z bytu.

"No konečně. Na tebe čekat je horší, než běžet New Yorskej maraton."

"Taky tě moc ráda vidím." Objal mě.

"Tak hele. Názorná ukázka. Do divadla trefím."

"Tak to chci vidět, Ternerová."

Došla jsem k divadlu. "Vidíš, nejsem tak neschopná, jak si myslíš, Deppe."

"Uznávám...."

"Děkuju." odpověděla jsem mu.

"Počkej, nedořekl jsem to. Uznávám, že trefíš k divadlu. Neuznávám, že nejsi neschopná. Dál určitě netrefíš."

"Ty si fakt idiot."

"Rys, to si mi dneska ráno řekla už dvakrát. Měla by sis najít nějakou jinou urážku."

Vešli jsme na jeviště. Čekala jsem, že na něm budou kulisy a já nevím... to co tam patří, ale ne, nebylo tam nic.