Let, pád a nebe

Kapitola 24.

Ahoj! :D Dneska asi bez delšího okecávání: další část. :D

Jen chci poděkovat GirlOfMidgard za její komentář k minulé kapitole. Děkuju :D

Song: (Zase zpívá Rys) Jeden z mých nejoblíbenějších. Janet Devlin- Hide a seek

Mějte se hezky :)
Pá :)

(P.S. Na obrázku Kathlin)

Na závěr otázka: Mám dávat kapitolám názvy a nebo to mám nechat tak, jak to je? :)

"To si děláš prdel! Tohle je....no rozhodně ne dům!"

"Přesně, Kath. To jsem mu taky říkala, jenže on nechápal, co mi na tom příjde divnýho."

"Byl si ty vůbec někdy v domě?!" Zavolala na Johnnyho Kathlin z druhého patra.

"Normální dům je velkej asi tak jako celej tvůj obývák."

Pokračovala jsem z chodby v přízemí.

"Jenže tohle přece není dům, ale Buckinghamskej palác."

Protestoval Johnny z kuchyně.

"To sem ti řekla já. Né ty mně."

Řekla jsem a přišla za ním.

"Ukážu vám pokoje."

Změnil téma Johnny.

"Tak jo, Rys ty si vezmi ten pokoj, kde si se probrala tehdy ráno. Víš, kterej ne?"

"Jo." Zavolala jsem z druhé strany chodby.

"Kath, ty....v podstatě můžeš do pokoje vedle Rys."

"Dík. Proč jí říkáš Rys?"

"Proč ty jí říkáš Clary?" Odvětil Johnny.

Kath na něj nechápavě pohlédla.

"Protože se tak jmenuje?"

"Stejně bych ti mohl odpovědět já. Je to zkratka jména Clarysa."

"To mi teda vysvětli, jak si na to přišel."

"ClaRYSa." Řekl s důrazem na písmena R, Y a S. "Už to slyšíš?"

"No jo. Ale stejně je to divný."

Kathlin odešla na konec chodby ke svému novému pokoji a vešla dovnitř.

"To....snad....ne!" S otevřenou pusou přelétla pokoj pohledem.

Došla jsem za Kath.

"Čumíš, co?"

"Ten pokoj...to je boží! Vždyť je to jak z nějaký pohádky!"

"Mně to říkat nemusíš."

"Já....nevim, co říct."

"Jo. Chápu tě. Taky jsem neměla slov, když jsem sem poprvé přišla."

"Ale prosim tě." Ozval se za námi Johnny.

Vzal mě kolem pasu a přivinul si mě k sobě.

"Když jsi sem poprvé přišla, začala si na mě řvát, že jsem královna Alžběta."

Kath propukla v hlasitý smích.

Naklonila jsem si ho k sobě, protože jsem byla i proti němu malá a políbila jsem ho.

"No a co. " dodala jsem.

Kath odvrátila pohled a zadívala se z okna. Bylo mi jí trochu líto, že se na nás musí koukat a taky jí to nejspíš připomínalo Bena. Jak ji znám, ještě se z jejich rozchodu nevzpamatovala, i když to bylo už před odletem z Brooklynu.

"Půjdu...ehm...vedle." řekl mi.

"Dobře." Odpověděla jsem s úsměvem.

"Kath, dobrý?"

"Co?...cože?...jo. Jasně, nic mi není."

Po tváři jí tekla slza.
Objala jsem ji.

"Omlouvám se, to ode mě nebylo hezký, promiň."

"Ale prosím tě, to...je v pohodě."

Nepřesvědčivě se na mě usmála.

"Kath...neříkej, že je to v pohodě, když kvůli tomu brečíš. Jestli si vzpomínáš, Bena jsme probrali, ještě před odletem."

"Jo, ale..."

"Pořád ti chybí, viď?"

Podívala se mi do očí a štěněčím pohledem řekla: "Zazpíváš mi?"

zasmála jsem se. "To si ze mě děláš srandu! Ty děláš, jak kdybych byla nějaká.....nevim."

Dala si ruce v bok a zaujala vyčítavou pózu.

"Tak tvoje kamarádka tady trpí, protože se s ní rozešel jeden kretén a ty jí ani nezazpíváš? Jsi úžasná zpěvačka, říkám ti to odjakživa. Řekl ti to dokonce i Johnny Depp a Tom Hiddleston, ale ty si stejně budeš mlít pořád svou. Takže naposled, pak už se na tebe vyseru, protože to evidentně stejně nemá cenu: JSI ÚŽASNÁ ZPĚVAČKA. A jestli mě chceš rozveselit, jakože chceš, zazpívej mi."

Usmála se na mě.

Začala jsem se červenat.

"Fajn."

Dovedla jsem ji do místnosti s nástroji. Johnny si brnkal na kytaru.

"Ehm...tak někdy jindy, Kath."
Otočila jsem se, že odejdu, ale chytila mě za rukáv a s veselým "Na to zapomeň, holka", mě postrčila do místnosti.

"Promiň Johnny, ale Clary mě jde utěšovat."

Pověsil kytaru zpátky na zeď a zaujatě poslouchal, co tím jako myslela.

"Kathlin po mě chce, abych jí zazpívala. Zase. Proč jste na mě sakra tak zlí?!"

Kath mi dala pěstí do ramene, což jsem jí vzápětí oplatila a pak už mě začala fackovat do ruky a do zad.

"Protože si to nedokážeš přiznat."

"No tak fajn, dobře, vyhrála si! Hlavně mě už přestaň mlátit!"

Sedli si na na zem a opřeli se o pohovku. Stoupla jsem si proti nim a zajela si rukou do vlasů. Zlozvyk. Neměla jsem kam dát ruce. Obvykle jsem se při zpěvu doprovázela buď na housle nebo na klavír.

"Počkej ještě." Johnny vstal a odběhl do zadní části místnosti. Odhrnul závěs, za kterým se nacházely dveře a vešel dovnitř. Vůbec jsem netušila, že tam jsou. O pár vteřin později se vrátil s mikrofonem. S úsměvem mi ho podal.

"S tímhle to bude lepší. Zábava pro ruce. "

"Dík."

"I'm so tide...."

"Boží, Clary. Dík, zvedla si mi náladu.

Hele lidi, chci se vám moc moc omluvit, protože šíííleně dlouho nic nevyšlo a teď, když teda něco vydám tak...příšernější část nikdy nikdo nenapsal. Já...vůbec neměla nápady, náladu, nic. Takže...zapomenem, že tahle příšernost vůbec spatřila světlo světa, co vy na to? :) Fakt, se moc moc omlouvám, já...poslední týden měla strašnou chuť tohle celý smazat a už nikdy nic nevydat, úplně se na to vysrat, protože je to totálně o ničem a vůbec to nedává smysl a...ach jo. Fakt jsem to už málem smazala, dokud mi do duše nepromluvila LittleEli9, kterou tímto zdravím a opět moc děkuju. Děkuju za to autobusový povzbuzení, protože...polední týden byl fakt na hovno, já si přijdu k ničemu, celá tahle story mi příjde totálně příšerná a o ničem...(je o ničem)...a...fakt...hrůza. Slibuju, že se to zlepší. A omlouvám se, že si tady stěžuju, ale já už fakt nevěděla co. Doufám, že mi tuhle příšernost prominete. Mějte se hezky :)

Verushe