Neignoruj mě!!

Jack

Ráno mě vzbudil nepříjemný zvuk budíku. Ach.. jak já nenávidím budík, školy, tu nánu, kvůli které jsem v jiné třídě, začátek školního roku a budík. Když jsem se už konečně vyhrabal z postele, vycvakl jsem budík a s povzdechem jsem šel po schodech dolů do kuchyně. Kde už byla máma a Kriss – moje milované, malá a roztomilá sestřička. „Dobré ráno." Řekl jsem a pohladil Kriss po černých vlasech, které má po mě. Máme je vlastně stejně černé, ale já je mám hustší. ,,Tak co těšíš se do školy prcku?" zeptal jsem se jí. ,,Ano!! Moooooc se tam těším. Zase uvidím kamarádky," odpověděla celá rozzářená. ,,Kriss zlatíčko, až dojíš, nezapomeň na hygienu a na posteli máš přichystané věci do školy," řekla mamka a pohladila ji po vlasech. ,,No a ty taky ospalče!" to na oplátku patřilo mě.  

Když jsem si snědl snídani vydal jsem se nahoru si vzít něco na sebe. Jak řekla mamka, připravila nám už oblečení. Na posteli jsem měl připravenou tyrkysovou košili a společenské kalhoty. Společenské kalhoty, jako vážně mami?  ušklíbl jsem se. Místo těch kalhot jsem si vzal černé, moje nejoblíbenější džíny, bílé tričko a tyrkysovou rozepnutou košili. Musel jsem uznat vypadal jsem fakt dobře. Och..mluvím už jako nějaká holka. „Bráško pojď nebo přijdeme pozdě do školy!" křičela na mě Kriss. Rychle jsem si ještě prohrábl vlasy, seběhl jsem schody po dvou a sedl si do auta, kde už čekala máma a Kriss. Cestou do školy jsme si povídali a smáli se. Nejdřív jsme vyhodili Kriis u její školy. Kriss teď půjde  do druhé třídy. Ještě něž se vydala do školy nám zamávala. S mamkou jsem probírali různé věci, dokonce došlo i na holky. Jelikož jsme tátu neměli, věděla o mě všechno a taky jsem jí všechno říkal. Když jsme zastavovali k naší škole, mamka mě chytila za loket.
„Jacku snaž se prosím nějak zapadnout. A hlavně žádné kraviny!  Ano?" bylo vidět, jak má o mě starost. Lehce jsem se na ni usmál. „Neboj mami. Budu se snažit." Políbil jsem  ji na tvář a vyšel z auta. Před školou už na mě čekali kluci z kapely. Ještě něž odjela jsem jí zamával a mamka mi jen ukázala, jak mi drží palce. Usmál jsem se a vydal se ke klukům. Byl tam už Nat, Luk, Bob a Kam byl zase někde se svojí holkou. „Čau kámo! Tak co těšíš se na novou třídu?" vysmíval se mi Bob. ,,Jasně. jsem tak nadšený, že jsem nemohl dospat," řekl jsem ironicky. „Tak to bychom měli doprovodit našeho malého Jacksíčka do třídy," zasmáli se kluci. Vzali mě a přímo mě táhli do školy. Když jsme zastavili před třídou Luk dělal, jako že si plivl na ruku a snažil se mi upravit vlasy. Naštěstí jsem uhnul. „Prase." Odfrknul si. „No dovol.."
„Čau lidi," otočili jsme se po známém hlase a před námi stál Kam s jeho holkou, myslím, že se jmenuje Amanda.
„Ahoj, hele prosím tě nepostarala by se o našeho malého Jacksíčka?" prohodil Nat k Amandy. Ta se jen usmála a řekla: „Myslím, že to potřebovat nebude. A teď šup do třídy! Za chvíli zvoní," řekla a ukázala na dveře. Otevřel jsem je a vešel dovnitř. Hned jak jsem věšel jsem slyšel, jak si holky začali mezi sebou o něčem šeptat. Hm..o kom asi? V klidu jsem se rozhlížel po třídě a šel dál, když v tom na mě někdo vybafl. Jako musím uznat, že jsem se lekl, ale ne zas tolik, jako ti zamnou. Když jsem se podíval, kdo na nás bafl uviděl jsem dvě hnědovlásky, jednu s modrýma očima a druhou se zeleno-hnědýma, jak se válí na zemi se záchvatem smíchu.
„Jako nemohli jste ty sví hovadiny nechat až po škole?!" křikla na ně Amanda. „NE..!" odpověděli sborově. Pak jako by na mě zapomněli se na mě jedna z nich otočila - ta s modrýma očima. „Ohm...promiň vůbec jsem si tě nevšimla," řekla mi. Tak to jsem nečekal. Ona si mně nevšimla?! No to si dělá ze mě jako srandu?! Všimla si vůbec jak vypadám?! Chtěl jsem ji něco říct, ale najednou se otočila a odešla. Popravdě mi to zas tak nevadilo, měl jsem parádní výhled, na její partie. Když jsem si někam sedl, přemýšlel jsem o ní. Tak ta modrooká hnědovláska mě docela zajímá. Jak se asi jmenuje?
„Ahoj fešáku," vytrhla mě z přemýšlení nějaká blondýna s modrýma očima. Fešáku?Mohla by mi říct něco co nevím?
„Ahoj," odpověděl jako by nic.
„Jak se máš?" mírně se překlonila, abych viděl do jejího výstřihu. No popravdě nic moc. „Jde to co ty?" zeptal jsem se s předstíraným úsměvem. Ale ona si toho asi nevšimla. Páni ta bude  dutá jak bambus. „Dobře," myslela si, že to asi říká nějak smyslně, bohužel se pletla. A k tomu se ještě víc předklonila. Zrovna zazvonilo. „Tak zatím," mrkla na mě. Díky bohu, že existuje zvonek. Od teď miluju zvonky, mluvit s ní déle bych asi nedal.

Na konci mého proslovu jsem slyšel, jak si všechny holky povzdychli a dívali se na mě. No jo no jsem prostě boží. Vyhledal jsem modré oči a zjistil jsem, že se na mě mračí. Proč se mračí? Když jsem si dosedával do lavice slyšel jsem holčičí jemný smích. Když jsem se podíval tím směrem zjistil se, že ten zvuk šel z Modroočka. „Je tady něco vtipného, slečno Alinová?" zeptal se třídní učitel.  Takže Alinová a jak asi dál? Když řekla, že si vzpomněla na vtip, tak se její sousedka vedle ní a za ní začali smát. Za ní seděla Amanda, která seděla s brunetou z rána. Zbytek hodiny jsem nevnímal. Neustále jsem se nenápadně díval na Modroočka, jak poslouchá a směje se. Po skončení tam zůstala, protože byla po škole. Víte co bych si nedal? Když jsem vyšel z velkých hlavních dveří, kluci už na mě čekali. „Tak co? Jak bylo? Nějaké hezké holky?" ptal se mě jeden přes druhého.
„Vlastně jo. Tak co jdeme na trénink?" zeptal jsem se. Při tréninku s kapelou jim všechno řeknu. Taky vyzpovídám Kama co ví o Amandiných kamarádkách. Ještě k tomu, když jsme vycházeli z areálu školy na mě blondýna, se kterou jsem mluvil, svůdně mrkla. No páni to jsem chtěl zažít celý svůj život, pomyslel jsem si ironicky. Pak jsme se vydali k Natovi domů. U Nata totiž trénujeme, má hodně velkou garáž a jeho rodičům to nevadí. 

Na obrázku Jack.