Neignoruj mě!!

Tess

Pípípípípípípípípípípípípípípípípípíípípípípípípíípípíp.  Ozýval se můj budík. Nesnáším budík!  S povzdechem jsem ho vypnula a posadila se na postel. Chvilku jsem na posteli seděla a tupě zírala do stěny naproti mě.  Mě se do tééé školy tak nechce!!!!!!!!!!!!!! Po té jsem se postavila a šla dolů na snídani. Při cestě do jídelny mi připadalo, že v celém domě je podivné ticho. Divné... Pokrčila jsem jen rameny v kuchyni a začala věnovala čas mé přípravě cereálií. Nejdříve jsem si vyndala misku. Do misky nasypala cereálie. A nakonec je zalila mlékem. I s cereáliemi jsem se posadila za stůl v jídelně a začala je jíst. To je divný...Jak to že ostatní tu ještě nejsou a nesnídají? Nejeli někam dříve?  Vrtalo mi hlavou. Po té jsem se podívala na hodiny v jídelně. Hm.....Je sedm hodin.... Jak to že tu ještě nejsou? Nebo opravdu někam odjeli?  Přemýšlela bych nad tím déle, ale najednou mi přišla SMS. En: Můžeš mi říct, kde sakra jsi? Už jsi tady měla být?! Cože?  vykulila jsem na mobil oči. Vždyť je tepve sedm, ne? Pak jsem se podívala na hodiny v kuchyni. Cožee?! Ono už je osm?! Jak to?! I hned jsem hodila cereálie do dřezu a rychle se běžela obléknout. Hodila jsem na sebe hned to první, co se mi dostalo pod ruku. Což byly černé legíny a tyrkysová košile. Alespoň že si učivo  připravuji večer. Batoh jsem si hodila přes rameno a běžela, doslovně, do školy. Běžela jsem tak rychle, že jsem myslela, že za chvilku z toho omdlím. Když jsem dorazila před školu, zjistila jsem, že je zamčená. Proč je sakra zamčená škola?! Okamžitě jsem napsala En . Já: Jak to že je škola zamčená?   Na odpověd jsem nemusela čekat dlouho, jelikož přišla ihned. En: Protože jsem si z tebe vypšlouchla XD. Je teprve sedm a patráct minut! No to si snad ze mě děláš srandu....... Jak jsem mohla zapomenout, že hodiny v kuchyni jdou napřed?!!!!? No to se mi snad zdá! S povdechem jsem si sedla na schody před vchodem do školy. Jo...To se ti fakt povedlo Tess....Ani ses neučesala! Flustrovaně jsem nahlas zavrčela a lehla si na zem. ,,Super!" zavrčela jsem. ,,Co ty tu děláš?" ozval se najednou hlas, který jsem odněkud znala. Opřela jsem se o lokty, abych se na danou osobu lépe viděla. Přede mnou stál Nat a měřil si mě pohledem. ,,Sedo-ležím?" usmála jsem se na něj. Jen se uchechtl a sedl si vedle mě. ,,Je ještě zamčeno?" ,,Ano," odpověděla jsem naštvaně. ,,Copak? Málo ses vyspala?" zasmál se Nat. ,,Ne... Jen mě En vyprentila." ,,Copak hezkého ti udělala?" nepřestával se usmívat Nat. ,,V pohodě si snídám...A najednou mi přijde SMS od En: Můžeš mi říct, kde sakra jsi? Už jsi tady měla být! No a já se blka podívala doma na hodiny, které nám jdou asi o hodinu napřed. Takže jsem si myslela, že jsem zaspala. Hodila jsem na sebe nějaké oblečení a vyběhla z domu. A proto jsem tady!" dokončila jsem své vyprávění. ,,Hezký!" zasmál se Nat. ,,No to teda," řekla jsem ironicky. Pak mezi námi zavládlo ticho, tedy do té doby než jsem opět promluvila. ,,Hele mluví s tebou Jack?" vypadlo ze mě najednou. ,,Jo mluví. Proč by neměl?" nepřestával se usmívat Nat. ,,Se mnou ne." ,,Ou...To ho to pořád nepřešlo jo?" podivil se. ,,Jak to jako myslíš?" ,,Neměli byste si to sami vyříkat?" usmál se na mě vyhýbavě. ,,Prosím . Řekni mi, co mu je. Já to nevím. Mě docela dost slušně ignoruje..." ,,Takže role se vymněnili, jo?" ,,Jak to myslíš?" nadzvedla jsem jedno obočí. ,,Na začátku roku si nám Jack stěžoval na to, jak ho ignoruješ...Takže teď to vypadá, že se vaše role dokonale vymněnily," pokrčil rameny. To jsem ho tolik ignorovala? ,,A nevíš, proč mě ignoruje?" zeptala jsem se s nadějí v hlase. ,,Víš Tess, i když se to nezdá. My chlapi jsme citlivé dušičky. A některé věci se nás můžou i dotknout." ,,A tohle je co za hádanku?!" Na to se Nat zasmál. ,,Přemýšlej o tom... Třeba jestli jste nevedli nějaký rozhovor, po kterém se choval Jack poněkud divně." Nevedli rozhovol, po kterém by se choval divně??? Co je tohle za odpovědi?! Nestačila jsem se opět na něco zeptat, jelikož se najednou za námi otevřely dveře od školy. ,,Vy už jste tady? To se sem tak těšíte?" zasmál se vrátný na nás. ,,To víte...Kde jinde bych dostal jen tak pětku a ještě ke všemu kde jinde se tak úžasně a jednoduše dokážou naštvat, ne- li vyprovokovat,  lidi," pokrčil rameny Nat a zvednul se ze schodů. Vrátný se jen uculil a prtěl hlavou ze strany na stranu.  Na to jsem se usmála a také vstala. Spolu s Natem jsme vešli do šaten, kde jsem se každý přezul. ,,Nate!" zavolala jsem na něj, když odejít ze šaten. Jen se na mě otočil a nadzvedl jedno obočí. ,,Jak mám udělat, aby se mnou opět mluvil?" ,,Promluvit si s ním?" pokrčil rameny. ,,Jak asi?" pronesla jsem sarkasticky. ,,Odchyť si ho až bude sám a nedovol, aby ti unikl. Ale ode mě to nemáš. Zabil by mě, kdyby to zjistil," mrkl na mě a vyšel ze šaten. Odchytit si ho, aby mi neunikl?! Ach jo....