Neignoruj mě!!

Tess

Doma jsem nakonec strávila týden, abych se pořádně vyležela a mohla  jet na školní výlet (na který jsem se hrozně těšila). Celé dny byl se mnou v pokojíku Toby, který jak slíbil se o mně staral. Mamka ho nechala se mnou doma, no popravdě ani neměla na vybranou, Toby řekl, že se mnou zůstává doma a už nikdo mu to nerozmluvil.  Ale byla to sranda, koukali jsme se na různé filmy, poslouchali písničky a taky mi četl pohádky na dobrou  noc. Byla prostě paráda být s ním doma. 

V neděli jsem se probudila okolo osmé hodiny ráno a zůstala ležet. A zítra jedu do Španělska, jupíííí. Moc jsem se těšila, jelikož s Am a En budeme zase dělat  kraviny. Moc mi chyběli. Sice mě chodili navštěvovat, ale ne zas tak často. Taky se strašně těším, že s nimi budu v jedné rodině. Ten výlet spočívá v tom, že se studenti  mají naučit komunikovat lépe Španělsky. Proto také pojedeme do různých rodin, u kterých budeme čtrnáct dní. Také budeme chodit po památkách, což já památky miluji. ,,Tess pojď se dolů nasnídat!" volala na mě mamka asi z kuchyně. Rychle jsem se vyhrabala z postele a jen v pyžamu, šla dolů do kuchyně. V kuchyni už byla  mamka, táta a Toby. ,,Dobré ráno," řekla jsem veselým hlasem. ,,Dobré," odpověděli všichni sborově. ,,Jak jsi se vyspala?" ptala se mamka a pokládala na mé místo talíř s palačinkami. ,,Dobře. Jak vy?" sedla jsem si ke stolu. ,,Taky, jen nám budeš strašně chybět, zlato." ,,To vy mě taky, mami," usmála jsem se na ně. ,,Ale nebojte budu vám volat. Někdy na večer." Mamka s tátou se na mě usmály a já se pustila do těch lahodných palačinek. Jedny byli s nutelou a druhý s marmeládou. Po jídle jsem se vydala do koupelny, která byla hned vedle mého pokoje-v prvním patře. Vyčistila jsem si zuby, umyla obličej a šla se převléknout. Vzala jsem si černé tepláky, fialové tričko a začala si připravovat věci na výlet. 

Když už jsem si myslela, že mám všechno sbalený, šla jsem dolů k mamce do kuchyně. ,,Mami, máme něco sladkého? Co bych si mohla vzít s sebou?" ,,Hm..." zapřemýšlela se mamka. ,,Ne. Nemáme."  ,,Aha," zatvářila jsem se smutně. Mamka si povzdechla a řekla: ,,Tak se běž zeptat táty, jestli nepojede náhodou nakupovat." Na to jsem vystřelila do garáže za tátou. Když jsem garáž otevřela táta zvedl hlavu od mixéru, který opravoval a podíval se na mě. ,,Tatí víš, že tě mám strašně ráda," usmála jsem se na něj nevinně. Mírně se pousmál. ,,Jo? To je dobře. A co potřebuješ?"  ,,No.......nepojedeš nakoupit?" zakřenila jsem se na něj. ,,Ah..nech mě hádat. Chceš si vzít s sebou něco slaného nebo sladkého, ale doma to není, že?"  ,,BINGO! Nemáme to, tati prosím."  ,,Tak dobře. Za deset minut tady venku." Zářivě jsem se usmála. ,,Super, díky mooooooc. Mám tě strašně ráda."  ,,No ještě aby ne," zamumlal potichu, i když jsme ho slyšela nereagovala jsem na to a šla jsem se převléknout.  Rychle jsem proběhla kolem mamky, Tobyho a schody jsem brala dvakrát. V pokoji jsem si oblékla džíny a světle modrou mikinu - venku bylo docela teplo. Ještě jsem napsala holkám, že jedu nakupovat, jestli by se nechtěli sejít. Mobil jsem si dala do pravé kapsy u džín a vyrazila dolů k tátovi. 

Táta už na mě čekal u auta. Usmála jsem se na něj a sedla si na místo spolujezdce. ,,Tak a teď hurá do obchodu!" zavelila jsem, když dosedal na místo řidiče. Když jsme vyjeli z našeho pozemku, táta pustil písničky od skupiny Kabát. V kapse mi zavibroval mobil, psala mi En, že s Am dorazí k obchodu. 

Když jsme přijeli k obchodu, před ním už stály holky. Vystoupila jsem se vydala se k nim. Když si mě všimli-teda první si mě všimla En, rozeběhli se ke mě a objali mě. ,,Ahoj." ,,Čau!" ,,Tak co jdete se mnou nakupovat?" zeptala jsem se jich. ,,Jasně, pak ti něco musíme říct," řekla Am. Tak toho se docela bojím.  Usmála jsem se na ně nejistě. ,,Neboj, možná se ti ta novina bude líbit," rozzářila se Am. NE. Určitě se mi to líbit nebude.  ,,Ahoj holky," řekl táta. ,,Dobrý den," odpověděli. ,,Tak jdeme nakupovat, ne?" ,,Jasně!" řekla jsem s holkami naráz. 

Když jsme nakoupili co jsme chtěli, řekla jsem tátovi, že domů dojdu pěšky. Nějak to nekomentoval. Zamával nám a odjel domů. Poblíž obchodu je park, tam jsme se pak vydali. Šli jsme nezvykle mlčky. Což pro mě bylo hrozně divný. Dorazili jsme na lavičku a sedli si na ní. ,,Tak co je?" prolomila jsem ticho, jako první. ,,No....." začala Am. Tak to je divný.  ,,No co?" vyzvídala jsem. ,,No víme kdo s tebou bude v rodině," řekla En. ,,No vy, ne?" řekla jsem s nadějí v hlase. ,,No.....Ne." ,,Cože!!!?!????" křikla jsem asi až příliš nahlas, jejikož paní co zrovna kolem nás procházela, nadskočila leknutím. Podívala jsem se na ní omluvným pohledem a už jsem to neřešila.  ,,Jak to jako myslíš, že nejsem s vámi?" Pane bože...snad nejsem s Carmen. TO BYCH NEPŘEŽILA! ,,No a s  kým tedy jsem?"  snažila jsem tu větu říkat s klidem. No trochu se mi to nepovedlo. Am a En se na mě podívali a řekly naráz: ,,S klukem." Počkat, cože?  Kdyby to byl nějaký kluk nedělali by, že je to tak hrozný.  Když už jsme si byla jistá, že jsem klidná. Podívala jsem se na ně a pronesla: ,,Dobře. A jaký je to kluk? A co je za problém?"  ,,No budeš s docela oblíbeným klukem. A asi tě Carmen bude chtít zabít. Chtěla s ním totiž být ona." Hm...Bůh ví co by dělali.  ,,No a proč by mě chtěla zabít?" zeptala jsem se nechápavě.  ,,No....asi proto, že je to její nová oběť."  ,,Chudák kluk," řekla jsem soucitně. Protože když si Carmen vybere kluka, kterého chce, musí ho dostat. Klidně jde i přes mrtvoly a poté ho stejně odkopne, jako vždy. Myslí si, že je ta nejkrásnější, nejtalentovější a nejvíce žádaná holka. Popravdě nevím co na ní kluci vidí. Už na první pohled je umělá a mrcha. Povzdychla jsem si. ,,No dobře. Budu si dávat pozor na Carmen. Ale pořád jste mi neřekli s kým jsem v té rodině."  Obě se nadechli a naráz řekli: ,,S Jackem."