Neignoruj mě!!

Jack

,,Doma jsi mě ještě viděla ne? To jak jsem odcházel. Přijel jsem k Tessinu domu, okolo deseti minut, takže ano bydlí docela blízko. Než se mě na  to zeptáš. Před jejím domem na mě čekali kluci a dvě Tessiny kamarádky. Popravdě jsem je tam nečekal a ani moc nechtěl. No, potom jsem se tedy svlékl a šel pod Tessino okno. Nevím kolik jsem hodil šutrů...asi pět nebo kolik, než z něj konečně vykoukla. A když už konečně vykoukla, tak jsem ji začal zpívat píseň Say someting. Tu znáš ne? Po tom co jsem ji dozpíval mlčela. Tak jsem se rozhodl promluvit jako první.  ,,Tak řekni něco." A Tess mlčela. ,,Víš, ono se to nezdá. Ale fakt je tady zima," mluvil jsem dál ve snaze, že mi už odpoví, což se nestalo. Jak jinak. Už jsem fakt myslel, že mi umrznou koule! Což není žádná sranda. No nic...pokračujem. Dívala se na mě jen jak na totálního vole..Chvilku se nic nedělo. Pak jsem si všiml, jak kouká za mě. Ti blbci tam totiž museli stát víš? A ještě k tomu se smáli jako hovada. Takže je jasný, že to prokoukla. A určitě jí to došlo. ,,Zlato?" opět jsem se jako by ozval, ale s úmyslem si to u ní nějak vyžehlit. Zase mlčela. Pak se najednou na mě usmála, což jsem rozhodně nečekal!! No chápeš to?! Samozřejmě jsem jí úsměv okamžitě oplatil. A co musela udělat dál? Víš, co udělala? 
Místo toho aby řekla něco v tom smyslu: ,,OH...Jacku," a skočila mi do náruče.   Mi zabouchla okno před nosem a to doslovně! Ne, nekecám ti mami. Hned po té co to udělala, se mi všichni začali smát, zase.  ,,Ale ber to takhle. Nic neřekla. Což je i dobrý znamení," řekla mi Amanda a u toho se smála. Za což jsem ji chtěl nejradši zabít. Myslím, že jsem jen něco zabručel, ale moje pozornost byla někde jinde. Byl jsem tak strašně naštvanej!  Pak se se mnou všichni rozloučili a odešli. Ne, vážně mě tam nechali. Takže v podstatě si mě jen natočili a odešli! Fakt super! No chápeš to? Já tedy ne. I když odcházeli, všiml jsem si, jak se Amanda straní Kama....Takže se asi něco mezi nimi muselo stát..No...Pak jsem si ze země vzal trenky a oblékl si je. Ještě jsem se podíval do Tessina okna. Když jsem ji spatřil v okně, neodpustil jsem si úsměv. Víš proč? Koukala se pak po mně. Po mně. Takže to je hodně, velmi hodně dobré znamení," dopověděl jsem mamce u snídaně, co se stalo včera v noci. ,,Och....Ty jsi ukecanej..... A prý že kluci nejsou drbny," zamumlala si mamka pod vousem. ,,Co jsi říkala?" přimhouřil jsem na ni oči a pomalu se napil z mého ranního kafe. ,,Že tvý starosti bych chtěla mít," zasmála se mamka a opřela se o linku. ,,Oooo...Jak ty jsi vtipná máti," zasmál jsem se a opět se napil kafe, zatímco ona mě celou dobu vraždila pohledem - za tu máti. ,,Místo toho aby jsi byla ráda, že se snažím udržet náš rod, tak se mi směješ," řekl jsem jako by naštvaně a dopil své kafe. ,,Udržet náš rod? A jak prosím tě?" zasmála se. ,,Rozmnožováním?" podíval jsem se na ni nechápavě. ,,Ty ses blbej," zasmála se. Po chvilce jsem se k ní přidal. ,,V kolik pojedeme?" přiběhla najednou do kuchyně celá rozzářená Kriss, která měla na sobě světle modré džíny s bílým svetrem, který měl na sobě motiv jednorožce. ,,Za chvilku broučku. Máš všechno v baťůžku?" zeptala se mamka už s klidným úsměvem na rtech a odlepila se od linky. ,,Snad jo," zazubila se Kriss a už utíkala pro boty. ,,Jacksone," řekla moje jméno mamka, jako kdybych byl nějaký sluha. ,,Ještě na mě zvoň," neodpustil jsem si svoji poznámku. ,,To je dobrý nápad. Možná ti koupim zvoneček. A teď pojď," křikla po mně zase mamka, která už stála před domem. ,,Hm," broukl jsem a hodil si batoh přes rameno. Obul si černé tenisky a vyrazil z domu ven. Kriss s mamkou už dávno seděli v autě a různě na mě pokřikovaly, abych si pospíšil. Jaký postavení mám vůbec v této rodině? pomyslel jsem si zničeně.

Ke škole jsme dorazili během pár minut. Pak všechno šlo nějak až moc rychle. Do skřínky, do třídy, zvonění a příchod příšerný učitelky na matiku. Rozhlédl jsem se po třídě a nikde neviděl Modroočko. Divný... Najednou asi po deseti minutách se rozrazily dveře a v nich stála osoba, o které jsem přemýšlel. Jen něco bylo podivně jinak. Modroočko byla celá v černém! ,,Omlouvám se," pronesla tiše a vydala se ke své lavici, a tam si sedla. Všichni jsme se na ní koukali s otevřenou pusou. Když nás učitelka okřikla, zase si všichni hleděli učitelky před tabulí. Jen já jsem se po očku ještě neustále díval na Modoočku.  Amanda se k ní naklonila a něco jí pošeptala. Modroočko na to nějak nezareagovala. Jen tak tam seděla a koukala do země. Hned co skončila hodina, rychle se zvedla a vyběhla ze třídy. ,,Co to s ní je?" zeptal jsem se zvědavě Amandy, když jsem k ní došel. ,,Nemám tušení," zamumlala smutně a vydala se chodbou do další učebny. Tedy chtěla, ale hned jak viděla Kama, který šel vstříc nám, to otočila a vydala se na druhou stanu. ,,To mají dneska všechny krámy nebo co?" zamumlal jsem si pro sebe a díval se nechápavě na Amandiny záda. ,,To by mě taky zajímalo," promluvil najednou vedle mně Kam. Leknutím jsem se na něj otočil a praštil ho do ramene. ,,A to bylo za co?!" ,,Reakce na tebe." ,,Co?" podíval se na mě nechápavě. No jo no. Blonďák se pozná. ,,Že jsi mě vyděsil, blbče. Jo a taky za to, že jste se včera museli smát jak hovada!" ,,Za to se omlouvat nebudu.....kdyby ses viděl....Taky by ses smál. A navíc ti to prý moooc slušelo. Nedaleko je podnik, kde by tě klidně vzali a prý i slušně platí," zasmál se znova a rychle ode mně utíkal. Jelikož moc dobře věděl, že bych ho za to nejradši praštil. Otočil jsem se tedy na druhou stranu a chtěl jít konečně na další předmět. Ale co jsem neviděl před sebou. Přímo proti mě musela jít Carmen. Vážně?! Proč dneska?!?!?! ,,To je mi líto, že ti to u ní nevyšlo," promluvila na mě až moc přeslazeným hlasem, když ke mně došla. Ne vážně.... Co jsem komu udělal?! ,,Jak to jako myslíš?" zamračil jsem se na ni. ,,Ale zase musím uznat, že tvé prdelky by byla na ni škoda," mrkala na mě a pohladila mě po rameni. Bože...proč já?  ,,Nevím, o čem mluvíš," pronesl jsem s nezájmem a odstoupil od ní. Vyndala mobil a pak mi ukázala to video ze včerejška. No to si děláš........ ,,Kde jsi ho sebrala?!" vyjel jsem na ni. ,,Od jedné velmi milé osůbky," promluvila jako dítě a otáčela si blonďatý kus vlasu na prst. ,,Aha....No a co já s tím?" zeptal jsem se opět s nezájmem. To byl asi Luk. Jak jinak. ,,No.......Rozhodla jsem se, že ti dám ještě jednu šanci. A ty se mnou začneš chodit a nebo se tohle omylem dostane na veřejnost," usmála se na mě falešně. V duchu jsem se zasmál. ,,Ok. S tebou nikdy chodit nebudu. Páčko," řekl jsem chladně a vydal se chodbou ke své učebně. Divný....nikdo na chodbě není... Co se děje? Že by už začala hodina?  ,,To jsi posral Jacku!" křikla na mě ještě Carmen, pak jsem slyšel jen zuřivý zvuk jejích podpatků. ,,Jojo," promluvil jsem nepřítomně a šel dál. Ještě kdyby mě to nějak zajímalo. Vyndal jsem si mobil z kapsy a zjistil, že mám už dvě minuty hodinu. Tak to už nemusím ani pospíchat. V klidu jsem došel ke své učebně a vstoupil. ,,A pan Beering, nemusí chodit včas?!" vyjela na mě okamžitě učitelka biologie. Pro změnu. Ne, vážně. Dneska je den, aby mají všechny krámy, nebo co?! ,,Omlouvám se," snažil jsem se na ni mile usmát a nějak se dostat do své lavice. ,,Příště máte pozdní příchod!" prskla ještě po mně, a pak mě už konečně nechala dál žít. Snad ostatní předměty přežiju.