Neignoruj mě!!

Tess

,,Cože Carmen?!" zděsila se En. ,,Ano," řekla jsem společně s Am neutrálně. ,,Jak to je vůbec možný?! A to jste byli stejné barbíny?!"  ,,Nevím. Byly jsme mladé, krásné a demetní," pokrčila rameny Am. ,,Mladé a krásné? Vážně?" nadzvedla obočí En. ,,Jako to myslíš tak, že jsme pořád dementní?," zeptala se zmateně Am. ,,Proč chodí Carmen sem na naší školu?" Ignorovala předchozí otázku En. ,,Protože je to namyšlená, deprimující, psychopatická krá-" ,,Děti! Pojďte do autobusu, už bychom měli jet," přerušil Amino běsnění pan učitel Wethermanem. ,,Vážně mě vyrušil?" podivila se Am. ,,Klid. Hlavně ho nezmlať," uchechtla jsem se. Am přímo nesnáší, když ji někdo skočí do řeči. ,,Byla bych toho schopná," Am udělala hrdinské gesto. ,,Jasně," smály jsme se a pomalu se vydaly k ostatním a k autobusu. Najednou se Am s En prudce zarazily. ,,Co je? Teď jsem si málem vylila kafe," vyjekla jsem a držela svůj kelímek s kávou u hrudi. Obě dvě stály přede mnou, takže jsem nic neviděla. ,,Co se děje? Už dávno máme být v autobusu, jinak nás učitel zabi-" najednou mi úplně došla řeč a v tu chvíli se celý svět kolem mě zastavil. Nevěděla jsem co mám dělat, jestli brečet a nebo se smát. Takže jsem nedělala nic. Jen jsem tam tak stála a upřeně se dívala na scénu přede mnou. ,,Tess?" optala se mě Am a pohladila mě po rameni. Nakonec jsem se usmála, otočila se kolem své osy a klopýtala k autobusu jinou cestou. Šla jsem první, tedy spíš jsem klopýtala první,  a En s Am šly potichu za mnou. Když jsme asi po půl hodině dorazily k autobusu, učitel se na nás podíval přísně. ,,Dívky, kde jste byly? A kde je pan Beering a slečna Carmen? Myslel jsem, že alespoň přijdou s vámi," po chvíli se podivil. ,,Ne s námi nejsou," řekla jsem poněkud chladně a nastoupila do autobusu. Podívala jsem na místo, kde jsem seděla s Jackem, seděla tam jedna místo mě jedna barbie od Carmen. ,,Sedni si jinam," oznámila mi. Nadechla jsem se, že ji něco k tomu řeknu, ale Am s En mě chytily za ruku, tak jsem si to rozmyslela a nic neudělala. Sbalila si svých pět švestek a šla si sednou dozadu, kde bylo ještě jedno volné místo. ,,Ahoj, můžu si k tobě přisednout?" usmála jsem se na Luka. ,,Jasně... Nesedíš náhodou s Jackem?" zeptal se zaraženě a pustil mě si sednout k okénku. ,,Ne už ne. Teď vedle něj sedí Carmen. Takže jsem si já šla sednou k tobě," usmála jsem se falešně a doufala, že na to skočí. ,,Aha. Tak to jo. A těšíš se domů?" ,,Ale jo. Docela jo. Hlavně se těším na svého mladšího brášku," povzdechla jsem si. ,,A co ty?" ,,Já se těším ohromně. Na svého psa a hraní v kapele," řekl s takovým nadšením, jako když se malé dítě těší na Vánoce. ,,Jen psa?" zasmála jsem se. Taky se zasmál a ukázal mi fotku černé feny, která v klidu spí na svém pelíšku. Najednou mi přišla SMS, když jsem se podívala na zprávu, ironicky jsem se zasmála. Jack: Proč sedíš s Lukem?! A já s Carmen? Ignorovala jsem jeho otázku a poklepala jsem rameno Am, která seděla přede mnou. Podívala se na mě s otázkou v očích a já jí podala svůj telefon. ,,Pak to pošli i En," mrkla jsem na ni a opět se otočila k Lukovi. ,,Hele neznáš náhodou skupinu Padlí andělé?" zeptal se mě najednou Luk. ,,Jo...znám...proč se ptáš?" zarazila jsem se. ,,Ale..podle internetu jsou docela známý. A já jsem od nich neslyšel ani jednu písničku," pokrčil rameny. ,,Na," podala jsem mu sluchátko a pustila mu tak naši nejnovější nahranou písničku You're the reason. ,,Páni...Jsou docela dobrý," zasmál se. ,,Myslíš?" podívala jsem se na něj se zájmem. ,,Jo. Všechny maj sladěný a čistý hlas. Což se moc nevidí, věř mi. Naposledy jsem něco podobného slyšel od Jacka." ,,Jack má tak čistý hlas?" podivila jsem se. ,,Jo to by ses divila. Nahrál jsem s ním jednu písničku, kde hraju já a Jack zpíval. Až budu doma, tak ti ji pošlu," mrkl na mě. ,,To nemusíš," chtěla jsem se vyhnout slyšet ještě někdy Jackův otravný hlas. ,,Ale jo! Určitě pošli," zazubila se na něj Am.  Zamračeně jsem se na ni podívala a dál to radši neřešila. Vyndala jsem si sluchátka z batohu a zapíchla je do mobilu. Když jsem si sluchátka dala do uší, přišla mi další SMS. Ani jsem si ji nepřečetla a dala si mobil do batohu. Pustila jsem si písničky do uší a usnula přímo nalepená na okně. 

,,Nebuď ji," uslyšela jsem najednou Amin hlas. Jelikož jsem byla až moc unavená, ani jsem se nepodívala na osobu, která si ke mně přisedla. Poslední čeho jsem si všimla bylo, když mě ta osoba odlepila od okna a objala mě kolem pasu. Cítila jsem povědomou vůni, ale nemohla jsem si vzpomenout, čí vůně to byla.

,,Tak děti! Za chvilku budeme u školy. Takže se pomalu připravte," uslyšela jsem učitelův hlas. ,,HMMMMM," zamumlala jsem a snažila si protáhnout ztuhlé končetiny. Bohužel mi v tom něčí ruka. ,,Ještě lež. Přijedeme tam asi až za několik minut," řekl Jack a víc si mě přitiskl k sobě. To byl jakýsi signál, abych se úplně probrala. Vystřelila jsem do sedu a odtrhla se co nejdál od něj. Tedy spíš jsem se snažila se od něj co nejdál odtáhnout. ,,Co tu děláš Jacksone?" zeptala jsem se ho se zaťatými zuby. ,,Sedím a užívám se poslední chvíle s tebou," zazubil se. ,,Tak odprejskni a běž si užívat poslední chvíle s Carmen!!" vyprskla jsem na něj zlostně. ,,Co? Proč?" nechápal Jack. Zrovna jsem cítila, jak jsme zastavili u naší školy. Konečně! Vydechla jsem úlevou. Podívala jsem se po autobuse a zjistila, že už ti nikdo kromě nás dvou není. ,,Víš Jacku, nejvíce mě mrzí to, že jsem ti málem naletěla a věřila ti," vstala jsem a prosmykla se kolem něj. Klopýtala jsem ven z autobusu a snažila se najít mámu, tátu a nebo Tobiho. Hned jak jsem vylezla z autobusu jsem je viděla,  stojící před autobusem s transparentem : Vítej doma Tesssíí a všude kolem nadpisu byli kytičky a berušky. Zasmála jsem se a vběhla mamce, tátovi a hlavně Tobimu do náruče. ,,Vítej doma zlato," pozdravil mě táta a dal mi pusu na čelo. ,,Ahooooj bráško!" uslyšela jsem za sebou hlas malé holčičky. Otočila jsem se a uviděla Jacka, jak objímá svoji mladší sestřičku. Pak se na mě podíval a já jsem radši otočila zpátky ke své rodině. Protočila jsem oči a ignorovala to. ,,Tak co jsi dělal během toho, co jsem tu nebyla?" zeptala jsem se brášky a pohladila ho po hlavě. ,,Dostal jsem jedničku z matematiky a z češtiny," zazubil se na mě. ,,Tak to jsi opravdový šikula." ,,No....a asi jsem trošku mamku s tátou včera naštval," zasmál se. Jako odpověď dostal od táty naštvaný pohled. Ou. Táta hodil naštvaný výraz. To muselo být něco........ ,,Co ty Tessssíííííí máš fotky?" ,,Jasně, že mám fotky ty trumbero," zasmála jsem se. ,,Ale ukážu ti je až doma," mrkla jsem a šla pomalu s našima k autu. Když jsem si sedla do auta, přišla mi SMS. Ignorovala jsem ji a vyprávěla našim o výletě ve Španělsku. 

Mooooc se omlouvám, že je tato kapitola vydaná tak pozdě. Bohužel začala škola a k tomu testy a moc nestíhám.....Pokusím se přidávat kapitoly hned, jak to půjde. Vaše 

 Kata 0004 ;)