Neignoruj mě!!

Jack

,,Co to? No to si ze mě děláš srandu....Jacksone!!!!!!" uslyšel jsem Modroočky křik, když jsem se opíral o zeď před dívčími šatnami. Zasmál jsem se a udělal si lepší pohodlí. Samolibě jsem se usmál a díval se na dveře od jejich šaten. Když se z dveří vykoukla Modroočky hlava, usmál jsem se ještě víc.

Jaký jsou moje rána? Příšerný! Proč? Protože místo toho abych v klidu spal, mi každé ráno křičí u ucha můj otřesně otravný budík. Takže jako každé ránou jsem ho i toto opět vypnul a jen ležel v posteli. Že bych zatáhl pátek? Bych mohl , zívl jsem si a otočil se na levý bok. Ale dneska jsem se vlastně chtěl pomstít..... Ach jo! Tak do školy jdu no.......  S námahou jsem vylezl z postele a pomalým krokem jsem došel do kuchyně, kde už snídala mamka s Kriss. ,,Dobré ráno!" křikla z vesela Kriss a zazubila se na mě. ,,Dobré," vysoukal jsem ze sebe stěží. ,,Copak? Málo ses vyspal?" usmála se na mě mamka provokativně. Dnes ne mami.... Chvilku jsem se na ni jen tak díval. Pak jsem si povzdechl a sedl si na místo vedle Kriss. Ignor na tebe!! ,,Kriss, zlato. Nezapomeň na hygienu," pohladila mamka Kriss po hlavě a ta už hned pelášila do koupelny. ,,Škoda, že takhle lehké to nebylo i s tebou," povzdechla si. ,,HM," zabručel jsem a zakousl se do připraveného rohlíku, který ležel na talíři přede mnou. ,,Kdyby jsi v noci pořád nedělal, bůh ví co, tak by jsi byl vyspalý! A měl bys být na mě příjemnější!" okřikla mě mamka a vydala se pryč z kuchyně. ,,Jasně," pronesl jsem s ironií v hlase a opět se zakousl do rohlíku. Omg...mě se chce tak spát! Jen jsem tam tak seděl a žvýkal rohlík do doby, než se opět v kuchyni objevila zase mamka. ,,No nic my půjdeme, jo? Kam, myslím, že pro tebe přijede tak za 10 minut. Tak pa zlato," dala mi pusu na tvář, otočila se a vydala se k botníku. ,,Pa bráško!" přiběhla Kriss hned po mamce a taky mi dala pusu na tvář. ,,Pa zlato," pohladil jsem ji po černých vlasech a díval se, jak utíká za mamkou se obout. Povzdechl jsem si a vydal se do svého pokoje se převléknout. Měl jsem pocit, že jen cesta tam mi trvala snad půl hodiny - naštěstí jen pocit. V pokoji jsem si ze skříně vyndal černé džíny a nějaké světle zelené triko. Oblékl jsem si oblečení a promnul si oči. Pak jsem šel pomalým krokem do koupelny, kde jsem provedl hygienu a ještě se navonět. Z koupelny jsem šel zpět do pokoje, kde jsem si vzal batoh a hodil si ho před rameno. Už bych mohl jít pomalu dolů. V kuchyni jsem si nalil ještě kafe do termohrnku, a pak jsem se vydal k botníku, kde jsem si obul černé tenisky a vyšel ven z hlavních dveří. Sedl jsem si na shod, který máme hned u dveří a čekal na Kama, než přijede. Během mého čekání, mě ozářilo sluníčko a já cítil, jak si ranní paprsky slunce pohrávají na mé tváři. Proto jsem položil hrnek s kávou na shod a ještě se vrátil domů pro sluneční brýle, které jsem si nechal chytře v pokoji na stole. Opět jsem vyběhl shody do svého pokoje, chvilku hledal brýle, a když jsem je našel, tak jsem konečně šel opět dolů. Když jsem po druhé zamykal, Kam už na mě čekal v autě před domem. Rychle jsem se sehnul, vzal termohrnek do ruky a s úsměvem na rtech jsem šel k němu. ,,Čau," pozdravili jsme se, když jsem nastoupil do auta. ,,Taky jsi se tak strašně těšil do školy?" pronesl ironicky Kam, když jsme hned od nás vyjeli. ,,Strašně," napodobil jsem jeho hlas a oba jsme se naráz zasmáli. ,,Kdy že uděláš tu pomstičku?" zeptal se asi po minutě ticha Kam.  ,,Dneska?" ,,Stejně by mě zajímalo, co uděláš....Proč mi to vůbec nechceš říct?" ,,Protože to by pak nebylo překvapení. A navíc kdybych ti to řekl, tak ty to pak povíš Amandě. No a ta to poví zase dál. Takže ne díky." Najednou se Kam zatvářil zasmušile. ,,To by se se mnou musel Am mluvit." ,,Co jsi jí zase udělal?" zasmál jsem se. ,,Nic." Podíval jsem se na Kama nedůvěřivým pohledem. ,,Vážně nic?" ,,Nevím," povzdechl si Kam. ,,Od té doby co mi volala na zkoušku a já jí trošku odbyl, tak se mnou nemluví." ,,Vážně jsi jí neprovedl něco dalšího?" chtěl jsem se ještě pro jistotu ujistit. ,,Ne." ,,Divný," zamumlal jsem pro sebe. ,,Že jo?" podíval se na mě, když zastavil na semaforech. ,,Hm," přikývl jsem. ,,Nech se radši překvapit, jo?" mrkl jsem na něj. ,,Spíš místo toho abych to sledoval, budu nejspíš nahánět Amandu," povzdechl si Kam a začal parkovat u naší školy. ,,Blbí no," zasmál jsem se a vystoupil z auta. Chvilku jsem stál vedle auta a čekal, až Kam zamkne a vezme si věci. Když v tom jsem uviděl Modroočku. Celý svět se najednou zastavil.  Na sobě měla červené džíny, koženou bundu a vlasy stažené do rozházeného drdolu. Díval jsem se na ni snad celou věčnost, tedy až do té doby než mi před obličejem Kam zamával rukou. ,,Můžeme jít?" promluvil. Překvapeně jsem zamrkal očima a svět se opět začal točil stejně rychle jako předtím. ,,Jjo. Jasně," usmál jsem se a vydal se s Kamem do budovy školy. Když jsme překročili práh hlavních dveří, okamžitě jsme zabočili do šaten. Podíval jsem se na místo ze včerejška. Tam, kde na nás  vyklopila vajíčka a taky nás posypala moukou. Trošku jsem se uchechtl a vyndal si ze skříňky přezuvky, které jsem si přezul místo tenisek. Když jsem zavřel skříňku, chvilku jsem hledal Kama. Našel jsem ho blízko Amandiny skříňky. Díval se celou dobu ke dveřím. Podíval jsem se tam taky. Zrovna v tu chvíli vešly do šaten Amanda, za ní Enrika a jako poslední Modroočko. ,,Vypadají trošku jako," nakousl jsem větu. ,,Andělé co?" uchechtl se vedle mě Luk. Byl jsem tak v transu, že jsem jen přikývl. Jako andělé....... ,,Ahoj," pozdravil je jako první z nás Nat, který k nám zničeho nic přiběhl. ,,Ahoj," pozdravily na zpět holky a mile se usmály. ,,Am, můžu s tebou mluvit?" pronesl Kam a díval se celou dobu na Amandu pronikavým pohledem. Amanda jako by ho neslyšela, obešla ho a přezula se. ,,Můžeme?" podívala se vedle mě. Podíval jsem se tam taky. Vedle mě stála Modroočka a dívala se káravým pohledem na Amandu. Trošku jsem se jí lekl, jelikož jsem nečekal, že bude stát vedle mě, ale nic jsem nadal najevo. ,,Am," vyslovila její jméno s velkým důrazem. Tohle je hodně divná situace. ,,Ano?" usmála se sladce na ni Amanda. Modroočka si povzdechla a začala odcházet z šaten. Za ní šla Amanda, která si něco říkala pod nosem, a pak Enrika, která je doběhla. Jako andělé , hm?