Neignoruj mě!!

Jack

,,Jste nejlepšíííííí!" ,,Miluju tě Jacku, Nate, Kame, Robe a Luku!" Pištěly a křičely naše fanynky. No popravdě jsem strašně chtěl, aby tu takhle křičela jiná holka. Ta která seděla celou tu dobu u baru se svými kamarádky, jako by se nechumelilo! Ano je tu Modroočko-neboli Tess, ale říkat jí Modroočko se mi líbí mnohem víc. Když jsme dohrály poslední písničku, tak jsem našim fanynkám poslal pár ,,vzdušných pusinek" (jak říká Kriss) a pustil něco z našeho přehrávače. ,,Dělej Jacku!" Volal na mě Bob. ,,Nojo, už jdu!" Kluci na mě čekali, došel jsem k nim a zjistil jsem, že se strašně blbě culej. ,,Co je?" zeptal jsem se otráveně. ,,Víš, kdo tu je??" zeptal se mě nadšeně Kam. ,,NE?" Ach ta moje ironie. ,,Že by naše fanynky?" ,,No to taky... Ale máš tu Tess," to na mě mrkl Luk. ,,Jo..aha. A co já s tím?" musel jsem dělat, že mi je to volný, i když pravda bylo jiná-musím si přeci udržet ego. ,,Ale no tak. My víme, že náš malej Jacksíček po ní neustále počumuje a že se mu líbí." ,,Hm....Možná, ale to by mě asi taky jako mohla přestat ignorovat!" to už jsem trochu zvýšil hlas. ,,Jak jako? Počkej, první holek, kterou chceš tě ignoruje?!" Jelikož jsme mlčel, docvaklo jim, že je to pravda. Tím pádem byli úplně mrtví smíchy na zemi. ,,HAHAHAHA! Mě to vtipný nepřipadá. Zkuste si to! Chtěl jsem si s ní pokecat a hele IGNOR jako prase! A ani si nepamatuje moje jméno!" ,,Ale no tak Jacku nepřeháněj!" Kam se zrovna zvedl ze země a poplácával mě na zádech. ,,Neignoruje tě pořád. Pamatuješ, jak jsme ve škole hráli vybiku?"  Přikývl jsem. ,,Tak ti přece hodila míč do ksichtu a omluvila se ti." Na to nastal další jejich záchvat smíchu. ,,A taky na tebe vybafla." pokračoval Kam. ,,Jo, ale nezapomeňte jak mu řekla: Oh, promiň vůbec jsem si tě nevšimla." dokončil Luk. Teď už se ani nemohli smát, takže měli jen otevřenou pusu do O. Já to tušil. ,,Trhněte si!" Ty mě zase vytočili. Otočil jsem se na patě a ratši šel k baru.

Došel jsem k baru, potřeboval jsem si dát něco silného! ,,Hej strejdo dej mi Jacka, plís." Došel ke mně Natův táta Rob s padákem v ruce. ,,Copak Jacku? Něco se nepovedlo?" zeptal se mě s tím svým ustaraným hlasem. ,,Strejdo, stalo se ti někdy, že tě hezká holka, kterou si chtěl ignorovala?" ,,Ehm....NE!" Ach jo! ,,Neříkej, že tě nějaká holka ignoruje? Zrovna tebe!" zasmál se. ,,Seš jako tvůj syn!" pokáral jsem ho. ,,Hahaha, to víš jablko nepadá daleko od stromu. Tak dobře. Víš než jsem si vzal Emu, byl jsem takovej frajírek. Chtěla mě každá holka, na kterou jsem si jen ukázal, ale Ema mě nechtěla. Bylo docela vtipný jak jsem získával její srdce, jednou ti to určitě povím," mrkl na mě. ,,A pointa strejdo?" díval jsem se na něj nechápavě. ,,Že musíš být vytrvalý a hlavně sám sebou," dořekla jeho žena Ema a taky mamky kamarádka a dala mu pusu na tvář. ,,HM...." Na to jsem do sebe kopl panáka. ,,Ahoj fešáku," zašeptal mi poněkud povědomí hlas do ucha. Naskočila mi husí kůže. Když jsem se podíval, kdo to je, že neuhodnete kdo to byl? ,,Ehm..Ahoj." ,,Ale no tak jsem přece Carmen, Jacku," mrkla na mě. Jo, zase je tu tahle. ,,Ale páni! Hráli jste úplně libově." Řekni mi něco co nevím. Sedla si na barovou židličku vedle mě a mírně se překlonila. Ne, vážně. Proč to děláš? Koukla ses vůbec někdy do zrcadla? Ještě k tomu máš snad kilo mejkapu na ksichtě.... Úskokem jsem se podíval na Roba a Emu, aby mi pomohli. Jako první mě pochopila Ema. ,,Jacku, nemohl bys mi prosím pro něco dojít ven? Něco jsem si tam zapomněla." Díky bohu. ,,Jasně Ehm....Tak zatím...ehm...Carmen." Než jsem stihl odejít, plácla mě přes hruď a zamrkala svýma umělými řasy. ,,Pro tebe jen Cam." Na to jsem se mírně usmál a pospíchal co nejrychleji ven.

Venku bylo poněkud teplo na to, že je už září. Před domek jako jediná právě postávala Tesselin. Pomalu jsem k ní došel. Zrovna se dívala na hvězdy nad sebou. ,,Ahoj,tak jak se ti líbila naše muzika?" A nic. ,,Haló?? Tess?" Nic.  ,,Haló? Jak se ti líbila muzika?" Zase nic. ,,Tesselin! Kurva neignoruj mě!" a při tom jsem se dotkl jejího ramene. Modroočko sebou mírně škubla, podívala se na mě a vytáhla si sluchátko z ucha. No to si už děláš srandu, že jo? ,,Co? Říkal jsi něco?" mile se na mě usmála. Celej vyjevenou jsem se na ni díval. Myslím, že jsem měl i otevřenou pusu. Byl jsem docela naštvaný, ale vždy jsem se rychle dokázal uklidnil. ,,Ptal jsem se tě, jak se ti líbila naše muzika." Ta otázka ji asi dost překvapila, jejikož trochu vykulila ty svý suprově modrý oči. ,,Oh..Aha. No... byli jste dobří." ,,Aha. Ale?" Na to se jen mírně usmála. ,,Chceš vážně vědět můj názor?" ,,Jo, proč ne?" ,,Možná proto, že jsi nafoukanej a namachtovanej blb?" ,,BLB? Kdo ti to řekl? Já takový hodný a poslušný chlapec." Na to se ironicky zasmála. ,,Fajn. Takže ,hodný chlapeček' by mohl jen hrát na kytaru a zpívat. Nebo Kam, ale ten by samozřejmě hrál na piano. Taky by se mi líbilo třeba jen lehce bicí, ale neříkám, že se mi nelíbí jak hrajete. Jen by to bylo ještě lepší." Tak to mě docela dostalo. Ví toho o hudbě docela hodně. ,,Ehm...ty taky hraješ?" zeptal se zájmem. ,,Co??? ehm...ne. Jen si docela ráda zazpívám ve sprše. Znáš to." usmála se docela nepřesvědčivě. Hm.. Ve sprše jo? Copak ještě tajíš Modroočko?  ,,Jasně, že znám. Příště to můžeme vyzkoušet klidně spolu," mrknul jsem na ní. Myslím, že zrudla, ale bohužel jsem to neviděl, jelikož byla tma. ,,Tess! Musíme domů!" Přiběhla k ní jedna z jejích kamarádek. Modroočko se podívala na mobil. ,,Jo a jo! Tak zatím.. ehm...." ,,Jsem Jack," usmál jsem se na ní. ,,Jo vždyť já vím," teď jem viděl, že zrudla, jelikož ji osvětloval mobil tvář. Kývla na mě a pak odešla za svojí kamarádkou. Lhala určitě zapomněla, jak se jmenuju. Zasmál jsem se. ,,Čemupak se směješ?" zeptal se Bob. ,,Ničemu. Je tu krásně co?" ,,Jo to je. Hele Jacku doufám, že pojedeš na ten výlet s námi." Ježiši úplně jsem na něj zapomněl. A to ten výlet je už za dva týdny. ,,Určitě pojedu. A kolik, že to vlastně stojí?" ,,Pět set padesát." V tu chvíli jsem pocítil na své kůži studené kapky vody. Podíval jsem se na nebe a zjistil, že začíná pršet. ,,Nepůjdem dovnitř? Nerad bych nastydl. Rád bych tam jel zdravej," zasmál se. Přikývl jsem a šel s ním do domu. Určitě má zítra další rande. To bylo poprvé, co jsem s Modroočkem mluvil o samotě a neignorovala mě. No teda až na začátku, ale to je vedlejší. Zvláštní mluvila se mnou úplně normálně. Kam a ostatní říkali, že je plachá, stydlivá a málo výřečná. No vypadá to, že o ní málo kdo co ví. Myslím, že bude hodně zajímavé zjistit, jaká doopravdy je. A určitě to zjistím!