Neignoruj mě!!

Jack

Týden!! Už úspěšně ignoruji Modroočku týden!!  Ani nevíte, jak mi to dává zabrat!!! Od té doby, jak mě nazvala děvkařem, jsem s ní odmítal jak mluvit, tak ji věnovat jediný pohled. Myslím, že se mi to úspěšně i dařilo. Chvilkami to vypadalo, že ji to trápí, ale to je blbost. Přeci říkala, že ji mám nechat na pokoji.  Právě začínal další týden. Bylo pondělí ráno a já jsem se odmítal vyhrabat z postele. Nakonec jsem se ale přemluvil, což byl u mě veliký úspěch.  Vstal jsem z postele a šel dolů na snídani. ,,Ahoj broučku," usmála se a dala mi pusu mamka. ,,Ahoj," usmál jsem se chabě a pohladil Kriss po vlasech. ,,Ahoj!" zazubila se na mě Kriss a objala mě. ,,Hele Jacku, dneska pojedeme s Kriss dříve. Potřebuji ještě něco zařídit ve městě. Takže papa!" rozloučila se se mnou narychlo mamka s Kriss. Než jsem se nadál, stál jsem sám v kuchyni a zíral na místo, kde před chvilkou stály. Divný... Pokrčil jsem rameny a udělal si kafe do hrnku s motivem tučňáka. Když jsem vypil i kafe, odebral jsem se do pokoje, kde jsem si vzal na sebe modré džíny a černé triko. Před odchodem z domu jsem si prohrábl vlasy a vyšel do školy. Dneska jsem šel ještě ke všemu sám - Kam nešel na první tři hodiny, takže jsem musel jít pěšky. Cesta mi ale naštěstí netrvala tak dlouho, jak jsem čekal. Myslím, že po celý ten týden jsem byl takový otrávený ze všeho. Dokonce jsem si neužíval Kama s Amandou. Začali se ohromně provokovat, což bylo docela k zasmání - tedy ostatním, mě moc ne. Jelikož kde je Amanda, je vetšinou i Modroočka. Pravdou bylo, že když jsem mohl, vyhnul jsem se Modroočce co největším obloukem. Nechtěl jsem s ní mluvit, ani s ní být ve třídě - což mi trochu nevycházelo, když chodíme do stejné třídy. Když jsem došel do školy, přezul jsem se a vydal se do třídy. Usedl jsem do své lavice a zavřel na chvilku oči. Najednou jsem cítil, jak si ke mně sedla dobře známá osoba. Ihned jsem ji poznal podle parfému, který používá. Jako většinou voněla po jahodách. Byla to Modroočka. Za co?! Pokoušela se na mě mluvit. Já jsem zase mlčel a díval se jen a jen před sebe. Dokonce mi luskala před obličejem. Nereagoval jsem. Dokonce mi řekla, že mi dá pusu. Musím uznat, že to mě tak trošku zmátlo. Chtěl jsem ji na to nějak chytře odpovědět, ale nakonec jsem to neudělal. Jen jsem tam tak seděl a ,vnímal'učitele a dělal si poznámky. Néééééé....vůbec mě ta osoba vedle mě nerozptyluje, pomyslel jsme si ironicky. Když konečně skončila hodina, vyběhl jsem ze třídy, co nejrychleji to šlo. Zbytek dne už jsem přežil lépe - vždy jsem si sedl k někomu. Modroočko si možná konečně všimla, že nemám zájem. Tedy už nemám. Dobře, možná lžu i sám sobě.. Když jsem šel do šaten přišla mi SMS od mamky : Vyzvedni prosím Kriss ve škole. Nestíhám to. Díky M ;*  Povzdechl jsem si a co nejrychleji jsem se přezul. Jelikož jsem si všiml až na poslední chvíli, že za deset minut mám být před Krissinou školou - většinou to deset minut trvá tam, ale vždy tam musím být dříve. Popravdě nechápu proč.... 

Před Krissinu školu jsem byl o pět minut dříve a to jen díky tomu, jak jsem běžel. Myslím, že jsem trhl rekord! pomyslel jsem si udýchaně. Stál jsem tam a trpělivě vyčkával, dokud Kriss neskončí hodina. Najednou mi zazvonil telefon. Podíval jsem se na displej a zjistil, že mi volá mamka. ,,Ahoj mami, co se děje? Právě stojím před Krissinou školou." ,,Ahoj zlato. Právě mi volal tvůj otec. Řekl mi, že Kriss vyzvedl ze školy a šel s ní do cukrárny. Prý ji i tebe chce představit své nové rodině," slyšel jsem, jak vzlykla. ,,Cože udělal?!" vykřikl jsem šokovaně. ,,Tvůj otec chce tebe i tvou sestru představit své nové rodině," to už jsem slyšel, jak se mamka rozplakala. ,,A je to zkurvisyn nebo jo?" vybouchl jsem. ,,Kde jsou?" ptal jsme se dál. ,,Nemyslím, že by bylo dobré, abys tam šel..." ,,Kde jsou mami? Já nenechám Kriss s ním!" ,,V cukrárně blízko její školy. Musí být úplně vystrašená a zmatená Jacku," povzdechla si mamka. ,,Hned jak to bude možné dojedu pro vás. Mluvila jsem se šéfem. Budu tam tak za půl hodiny.... Prosím, nenechávej ji osamotě." ,,Neboj. Už tam běžím," řekl jsem a zavěsil mamce hovor. Hned jak jsem dotelefonoval, vydal jsem se pryč z Krissiny základky. Všechno to ve mně kvasilo. Najednou na mě sáhla ruka a otočila mě k sobě. ,,Můžeš mi sakra říct, proč mě ignoruješ?!" zvýšila na mě hlas Modroočka. ,,Hm?" zabručel jsem nepříjemně. Na tohle fakt nemám čas.......... ,,Celý týden se s tebou pokouším mluvit, navázat s tebou kontakt. Ale nic... Ty mě prostě ignoruješ. Proč?" teď se mi spíš zdálo, že to jen šeptá, ale i tak jsem ji rozuměl. Ale neodpověděl. Nedokázal jsem. Neustále jsem myslela na Kriss a na otce. Taky si plánoval, kolik mi zabere cesta tam doběhnout. Podle toho, jak rychle poběžím, bych tam měl být tak za dvě - tři minuty. ,,Jacku NEIGNORUJ MĚ!" vykřikla na mě najednou Modroočka. Což mě úplně vytrhlo z přemýšlení.  ,,Můžeš mi sakra říct, co si o sobě myslíš?!" zvýšil jsem taky na ni hlas. Nedělej to budeš toho litovat, Jacku... ,,Ccco?" vykoktala ze sebe a podívala se na mě jako na ducha. ,,Co? Do prdele!! Teď fakt nemám čas a ani náladu řešit s tebou nějaký sračky! Takže sorry," vytrhl jsme se jí a mířil si to co nejrychlejším krokem pryč ze školního areálu.  Promiň... Když jsem byl za areálem, rozeběhl jsem se k cukrárně, do které jsme s Kriss chodili velmi často. Jak jsem správně vypočítal, cesta mi trvala asi tak dvě a půl minuty. Cestou jsem narážel do různých lidí. Ale moc jsem je nevnímal. Pro mě v tu chvíli bylo něco mnohem důležitějšího :   Kriss. Hned jak jsem doběhl k cukrárně vběhl jsem dovnitř a začal se zběsile rozhlížet co celé místnosti. Proč je sakra tak velká?!  ,,Jacku!" uslyšel jsem najednou velmi známý hlas. Kriss. Podíval jsem se do pravého rohu a skutečně ji uviděl. Seděla za stole čelem ke mně, usmívala se a zběsile mi mávala. Okamžitě jsem se k ní rozeběhl. Když jsem doběhl ke stolu, ze kterým seděla okamžitě jsem ji objal. ,,Jsi v pořádku? Není ti nic? Kolikrát ti musíme říkat, abys s cizími nikam nechodila?!" vyklopil jsem na ni. Kriss se zatvářila trošku zahanbeně. ,,Promiň." ,,Nešla s cizím. Já jsem její otec," ozval se najednou hluboký hlas za mnou. Pustil jsem Kriss a otočil se na muže. I hned jsem si ho změřil pohledem. Byl vyšší než já. Svalnatý. Měl bílé vlasy a bílý knírek. Na době měl tmavě modrý smoking s bílou košilí. Ten asi nebyl zrovna zadarmo.... ,,A máme na to průkaz?" vypadlo ze mě z ničeho nic. Muž trošku nadzvedl jedno obočí. ,,Ne...Ale přeci poznám své dítě," uchechtl se muž. ,,Takže v podstatě nevíte, jestli je tohle vaše dcera," shrnul jsem. Když mi muž neodpovídal, otočil jsem se opět na Kriss. ,,Vem si věci broučku, jdeme domů." ,,Nevím, kdo jste vy. Ale nemůžete ji odvést. Čekáme na jejího bratra."   Au... ,,Ten s vámi možná nechce mít nic společného," procedil jsem mezi zuby. Muž se ke mně trošku víc nahnul, abych tu větu, kterou mi řekl, slyšel jen já. ,,Jestli s mnou bývalou ženou spíš fajn... Ale nebudeš mi brát moje děti," taky procedil mezi zuby. To už jsem nevydržel. V podstatě až teď jsem si uvědomil, že mám po celou dobu zaťatou ruku v  pěst. A kam jsem ji nasměřoval? Do ksichtu toho kreténa. Pak se vše seběhlo nějak až moc rychle. Najednou byl někdo na mě. Pak mi dal někdo  pěstí. Byla to taková šlupka, že jsem z toho spadl na zem. No..nebyl bych to já, kdybych jim to nevrátil. Okamžitě jsem se postavil a zjistil, že naproti mě čekají dva kluci, který byli připraveni se být do posledního dechu. Už jsem se napřahoval, když jsem najednou uslyšel mamky hlas. ,,Jacksone Beeringu!!! Hned toho nech!!!" Jako na povel jsem se zarazil a vykulil oči. Podíval jsem se za ty kluky. Opravdu tak stála mamka. Podíval jsem se ji do očích. Vypadala jako by měla každou chvilku spustit slzy ven. ,,Co vás to sakra napadlo?! Podívejte se kolem sebe, co jste způsobili! Nemůžu uvěřit, že se pereš s vlastním synem" opět zakřičela mamka. Ale už ne jen na mě, ale i ti tři, kteří stáli jako opaření. Asi jste netušili, co dokáže, co? uchechtl jsem se v duchu. ,,Jonathane. Uklidni si ty hochy," promluvila chladně mamka k tomu muži, kterému jsem před chvilkou dal pěstí, a šla ke mně. Jonathan se ani nehnul a celou dobu nás sledoval. To samé asi jeho nový synové. ,,Proč? Chtěla jsem jen, aby ses postaral o sestru," pohladila mě mamka po tváři a mluvila tak něžně, jako kdybych byl dítě. ,,Nasral mě," řekl jsem upřímně. Mamka si povzdechla. ,,Ne vše jde řešit takto Jacku. Vem Kriss a běžte ven." Jak řekla, tak jsem udělal. Kriss celou tu cestu ven nemluvila. Vypadalo to, že je hodně vyděšená. Když jsem došli ven, poklekl jsem před ni. ,,Promiň broučku. Nechtěl jsem, abys tohle viděla." ,,Já vím...Opravdu je to tak zlý muž? Ke mně se choval mile," vzlykla Kriss. ,,K tobě ano. Samozřejmě že ano. Kdo by se tak nechoval. Jen....já toho pána nemám rád." ,,Ublížil ti?" ,,Ano. A ne jen mě. Ublížil mi tady," ukázal jsem si na srdce, aby to lépe pochopil. ,,V tom případě je to velmi zlý pán!" dupla si Kriss. Tomu gestu jsem se zasmál. Hned na to z cukrárny vyšla mamka a za ní Jonathan a jeho hoši. Já, Kriss a mamka jsem se postavili na jednu stranu a Jonathan a spol na tu druhou. ,,Omlouvám se. Nevěděl jsem, že jsi to ty Jacku," promluvil mírně zahanbeně Jonathan. Nic jsem na to neřekl. Postavil jsem se do postoje, abych byl vždy ve střehu, kdyby se něco zvrtlo. ,,Tak já jsem to tam vyřešila s personálem. Naštěstí nás nedají k soudu. Teď odnesu Kriss do auta, odvezu ji k tetě a přijedu pro tebe," řekla mamka a vzala Kriss do náruče. ,,Pokuste se tu zatím nezabít." Jen jsem přikývl. ,,Chtěl jsem si jen popovídat se svými dětmi," pronesl Jonathan, když se mamka vzdálila. ,,Na to si ztratil právo, když jsi nás opustil,"  promluvil jsem chladně. ,,Bacha na jazyk kreténe," promluvil jeden z dvojice kluků. Zrovna tento měl zrzavé vlasy a ten druhý je měl blonďaté. Až teprve teď jsem si všiml, že jsem jim obou roztrhl ret i obočí. Slušná práce Jacku, pochválil jsem se v duchu. ,,Nebo co?"  ,,Chtěl jsem jen nás zase spojit," nenechal se Jonathan. ,,Spojit? A jak? Tím, že uneseš Kriss?" ,,Neunesl jsem ji. Zavolal jsem tvé matce, že ji beru na zmrzlinu." ,,Jo...Proč to tak neudělat, že?" řekl jsem sarkasticky. ,,Yo decía que no termámos que mezclar nos con la clasa baja," promluvil blonďák španělsky. Já říkal že si se spodinou nemáme nic začínat... To myslí vážně?! ,,Se spodinou říkáš? A ty jsi jako co?" pronesl jsem pohoršeně a podíval se na něj z patra. Všichni tři přede mnou na mě vykulili oči. ,,Ty umíš španělsky?" podivil se Jonathan. Na to jsem mu neodpověděl. Zůstal jsem zticha. ,,De tal madre tal hijo?" pokračoval dál španělsky blonďák. Jaká matka tokový syn? Bacha na jazyk... ,,A to myslíš jak?" ,,Usted apenes no oculta estas estas."  Tyhle krysy jen tak neskryješ....A dost!   Opět jsem se rozpřáhl, ale tentokrát mířil na blonďáka a trefil jsem se. To bude ale monokl! Samozřejmě mi to po chvilce blonďák vrátil. ,,Urážej si mě jak chceš. Ale moji mámu si do huby brát nebudeš!" a opět jsem se napřáhl. ,,Nechte toho!" zakřičela najednou mamka i Jonathan dohromady. Páni...je tu nějak rychle... Mamka mě vzala za ruku a zatáhla za ni tak silně, že jsem spadl dozadu na zadek. Podíval jsem se před sebe. Jonathan pevně držel blonďáka, aby se mu nevysmekl. ,,Copak? Chlapeček je nějaký agresivní," neodpustil jsem si poznámku na blonďáka. ,,Tu mueres!" začal křičet okolo sebe španělsky. Chcípneš... Omg..jak originální. ,,Pero tu iras bajo la espine primero," odpověděl jsem mu na to také ve španělštině. Ty půjdeš pod trn první... Pak mě mamka vzala za ruku a vytáhla mě na nohy. ,,Jedeme domů."  ,,Ahoj Elisabeth. Snad se příště uvidíme za lepších okolností," usmál se na ni Jonathan. ,,To si nemyslím. A doufám, že žádné příště už nebude," usmála se na něj mile mamka a přímo mě narvala do auta. ,,Ať tě to ani nenapadne," vyhrožovala mi, když si sedla na místo řidiče. ,,Co mě nemá napadnout?" zeptal jsem se. Mamka mezitím nastartovala auto. Ještě předtím než jsme vyjedli, jsem na ně ukázal prostředníček. Na to jen mamka protočila oči. Po chvilce jízdy jsem si všiml, že nejedeme k nám domů. ,,Kam jedeme?" zeptal jsem se zmateně. ,,Do nemocnice. Viděl jsi vůbec, jak vypadáš?" To vypadám tak hrozně?  Když jsme zastavili u nemocnici a vystoupili, teprve jsem se na sebe podíval. Popravdě? Vypadal jsem už i líp. Levé obočí jsem měl na šití, u pravého oka se mi určitě udělá monokl a také prasklý ret. ,,Juj." ,,Jo..Juj." ,,Ale mohlo to být i horší," usmál jsem se na ni povzbudivě. Na to mi mamka neodpověděla. Jen šla pomalou chůzí do nemocnice. Pokrčil jsem rameny a šel za ní. Hned jak jsme vešli do nemocnice, praštil mě do nosu smrad desinfekce, na což jsem se zašklebil. ,,Dobrý den, můj syn se popral. Kam ho můžu vzít, aby se na to doktor podíval?" zeptala se mamka na recepci a ukázala na mě. Paní za recepcí na mě vykulila oči a nasměřovala nás k chirurgii. Ještě že tu není míň lidí, pomyslel jsem si ironicky. Sedli jsme si na modré sedačky v čekárně. Hned jak jsem si sedli, otevřeli se dveře od doktora. ,,Dobrý den, je tu někde pomlácený chlapec?" zeptala se hned sestra. ,,To jsem asi já?" zeptal jsem se nejistě a přihlásil se. ,,Ano!" křikla sestra a hnala nás k doktorovi. Hned jak jsme vešli, podíval se na nás doktor. Byl poněkud mladý, na to kolik let trvá vystudovat medicínu. ,,Dobrý den," pozdravili jsme se navzájem. ,,Tak se posaď. Co jsi vůbec dělal?" začal se vyptávat doktor. ,,Popral se," odpověděla místo mě mamka, která měla po celou dobu ruce skřížené na prsou. ,,Popral? A s kým?" ptal se doktor dál a zkoumal mé zranění. ,,Se svým otcem." ,,Aha...To musíte mít doma ale veselo." ,,Naštěstí s námi jeho otec nebydlí," odfrkla si mamka. ,,Aha. Sestři, podejte mi prosím desinfekci, jehlu, niť a polštářky. Budeme šít." Sestra jen přikývla a začala vše připravovat. ,,Prosím, kartičku pojišťovny," promluvil doktor směrem k mamce. Ta jen přikývla a hned ji položila na jeho stůl. ,,Umrtvím ti to. Bude to bolet, ale pak už nic neucítíš," usmál se na mě povzbudivě doktor. Jen jsem přikývl a stiskl ruku v pěst. Tohle bude ještě veselí, co?

Když jsem odcházeli od doktora bylo už večer. Dohromady jsem měl na obličeji čtyři stehy : tři na obočí a jeden na rtu. ,,Alespoň vypadám drsně, ne?" zasmál jsem se na ni.  ,,Úplně," řekla ironicky mamka. Tak to ten den pěkně skončil a probíhal, co?  ,,Ale ten doktor po tobě pokukoval," promluvil jsem provokativně. ,,Cože? Vždyť ses dneska popral se svým biologickým otcem a nevlastní by ti nevadil?" zasmála se mamka. ,,Jonathan je debil..Tenhle vypadal alespoň mile." ,,Stejně je to jedno. Ani nemá moje telefonní číslo," pokrčila mamka rameny a nasedla do auta. ,,Myslíš?" usmál jsem se na ni ďábelsky. Na což jsem zkroutil obličej do bolestivé grimasy, kvůli bolesti rtu. ,,To jsi neudělal," vykulila na mě oči mamka. ,,Ale jo...Udělal." ,,Já tě vydědím!!" ,,Taky tě miluji," zasmál jsem se. Po té nastartovala a vyjedli jsme konečně zpět domů. 

Tááááák máme tu další díl! Doufám, že se líbil :). Jinak se strašně omlouvám ohledně toho, jak mizerně přidávám díly. Moc se omlouvám... Pokusím se na tom hodně zapracovat :). Kdybyste měli nějaké připomínky nebo otázky k příběhu, nestyďte se a napište mi - budu ráda za názor a případně i moc ráda odpovím na otázky :). Vaše Kata0004