Neignoruj mě!!

Jack

Na dnešek jsem nemohl skoro dospat, jak jsem se těšil, až si promluvím s Modroočkou o tom koncertu a celkově o všem. Po tom koncertě  jsem ji neviděl a začínal jsem se o ni i trochu bát. Přemýšlel jsem, že ji napíšu SMS, ale něco mi říkalo, ať to nedělám. Na sebe jsem si vzal černé triko a světle modré džíny. Hodil si tašku přes rameno a seběhl schody do kuchyně, kde jsem si k snídani vzal jablko. Rychle si obul boty, zamkl dveře od domu a chvilku před ním čekal než přijede Kam. No.....Kam......Toho ta celá věc hodně vzala. Hned po tom koncertě se tak střískal, povzdechl jsem si. ,,Čau," zakřičel na mě Kam a já si nasedl do auta na místo spolujezdce. ,,Čus, jak se cítíš?" Kontrolní otázka. ,,Dneska si s ní chci promluvit. O....tom všem." ,,To je dobře. Tak jedem, ne?" řekl jsem natěšeně. ,,Jojo," zasmál se Kam a vyjeli jsme od mého domu. Celou cestu ke škole jsme mlčeli, ale naštěstí to nebylo takové to trapné ticho - za což jsem byl rád. U školy jsme zaparkovali co nejblíž ke vchodu do školy. No co...kdyby najednou hořelo, stihli bychom rychle ujet, zasmál jsem se v duchu. ,,Co máme první hodinu?" zeptal jsem se, když jsme vešli do šaten. ,,Hudebku!" ozval se šatnou Lukův hlas. ,,Dík," řekl jsem a pak se zasmál. Rozhlídl jsem  se, jestli náhodou nikde neuvidím Modroočku, ale marně. Kde asi je?  Po přezutí jsme se s klukama vydali do prvního patra, kde se nachází učebna hudební výchovy. Když jsem vyšli schody a zabočili za roh, u dveří před učebnou stála Modroočko, Erika a Amanda a fotily se s Aronem. Nebylo by to tak hrozný pohled, kdyby Amanda nadávala pusu Aronovi. ,,Klid, kámo," uslyšel jsem Bobův hlas. Podíval jsem se na Kama, kterého konejšil Bob. Kam vypadal, že za chvilku tomu blbečkovi něco rozbije. Pak to Amanda zhoršila ještě tím, že se k Aronovi naklonila a něco mu pošeptala, na což Aron se začal červenat. On se začal červenat? Jako vážně? Myslím, že díky tomuhle přetekl Kamův pohár. Ani jsme nestačili nic zaregistrovat, když se vydal dopředu za nimi. ,,Hej!" křikl během cesty k nim. Díky tomu jsme se hrnuli za ním. Hned jak ho Aron viděl Kama, jak je naštvaný, zbledl a zalezl ihned do třídy. Srab, pomyslel jsem si s lehkým znechucením. ,,Můžeš mi říct, co to bylo?!" vyjel na Amandu Kam. A už je to tady. ,,A co mělo být jako co?!" vyjela na něj Amanda. ,,To před chvilkou?!" ,,Nic. Co tě to vůbec zajímá?" pokrčila rameny Amanda, obešla ho a šla dál chodbou, při čemž se na ní všichni dívali s otevřenou pusou. No to si dělá..... Kam se s překvapeným výrazem díval celou dobu za ní. Chtěl jít za ní, ale pak jsme ho s klukama odtáhli do třídy. Když jsem procházel kolem Modroočky, díval jsem se na ní zamyšleně. Dokonce jsem si jí i prohlídl. Vypadala úžasně v těch šatech! Vyměňovali jsme si pronikavé pohledy, dokud jsem s klukama nezašel úplně do třídy. Tam jsme Kama posadili na místo, na kterém většinou sedává. Krátce na to zazvonilo. Sedl jsem si na židli a opřel se o ni. ,,Tak...To to tedy začalo, že?" plácl jsem do vzduchu. ,,Já mu rozbiju hubu," zavrčel Kam a celou dobu Arona propaloval pohledem, který seděl nedaleko nás a snažil  si nás nevnímat. ,,Klid. Ještě bys z toho měl ještě větší problém," řekl Bob, který něco hledal na mobilu. Po chvilce přišel učitel. ,,Tak postavte se," řekl neutrálním hlasem - jako vždy - a my udělali to, co řekl. Kde je Modroočko? podivil jsem se, když jsem ji nikde neviděl. ,,Děkuji. Posaďte se," a my si sedli. Chtěl ještě něco říct, ale najednou začala z reproduktorů, které jsem zavěšené na zdech, hrát hudba. Podíval jsem se na Boba s výrazem, který říkal: ,,To ty?".  Ale ten jen zavrtěl hlavou. Po chvilce začaly hlasy zpívat začátek té písničky. ,,Co to sakra," zavrčel Kam. Následně se otevřeli dveře a ve dveřích stály holky - Modroočko, Amanda a Enrika. Zpívaly píseň Angels od Within Temptation, která je více méně o zradě. To k nim celkem sedí.....Jak s názvem kapely, tak se situací, která se stala o víkendu. Někdy se Amanda přiblížila ke Kamovi a začala před ním zpívat tu část se srdcem. Kam se na ni celou dobu díval udiveně. Zatímco Modroočko a Enrika se prostě procházely po třídě a zpívaly, někdy se u někoho zastavily a zpívaly jakoby jen pro něj. U mě se nezastavíš, jo?  uchechtl jsem se v duchu. Když holky dozpívaly stouply si k sobě a zapózovaly. Pak se Modroočko postavila více rovně a promluvila zvučným hlasem: ,,Díky menšímu nedorozumění na koncertě, který se konal teď o víkendu, jsme se rozhodli přijít až sem, aby už nebyly žádné pochybnosti o tom ŽE MY JSME PADLÍ ANDĚLÉ." ,,Hoďte nám třeba like nebo love - budeme za to velmi rádi," řekla Enrika a poskočila si na místě. ,,A určitě jste slyšeli, že se chceme zúčastnit MC. Což je pravda. Pojedeme tam, a vyhrajeme to," když Amanda domluvila podívala se pronikavě na Kama, pak se velmi mile usmála na celou třídu. Hned se třídou ozval potlesk a jásot. Modroočko se podívala naším směrem. Nevím, jak jsem vypadal. Ale najednou mi Modroočko poslala vzdušnou pusu. Co to sakra?  podivil jsem se v duchu a navenek se trošku zamračil. Pak odešli a učitel dal volno celé třídě, bohužel nám ne. Mě a kluky si zavolal k sobě ke katedře. ,,Co na to říkáte?" uchechtl se. ,,Jsou dobré," pokrčil rameny Bob. ,,Jen dobré?" uchechtl se učitel. ,,Dnes ráno jsem mluvil s panem ředitelem a potřeboval bych si s Fire Wolfs a s Padlími Anděli promluvit o něčem hodně důležitém," podíval se na nás učitel vážně. Vau..Takhle vážně se ještě nikdy netvářil. Jen jsme přikývli a vypadli se za s ním do jeho kabinetu, který naštěstí nebyl daleko od učebny hudební výchovy. ,,Co to-" vyprostila ze sebe Amanda vyjeveně, když jsme do kabinetu přišli spolu s učitelem. ,,Máme problém dámy," podíval se na Modroočku učitel omluvně. Modroočko hned vykulila oči. Rozhlédl jsme se po kabinetu a spatřil Jamese, který seděl s Enrikou na gauči. Hned jsme se pozdravili kývnutí hlavy. Pak jsme se klukama zůstali u dveří. ,,O co tedy jde?" pronesl netrpělivě Bob za mými zády. Jo...trpělivost není jeho silná stránka, uchechtl jsem se. ,,Pan ředitel se rozhodl, z neznámého důvodu, abyste se spojili a MC vyhráli společně," vypravil ze sebe pan učitel. Hned co to dořekl, jsem vykulil oči a otevřel pusu překvapením. ,,Co? Proč?" vyjekla Amanda. ,,To nevím. Ale takhle to chce," pokrčil rameny. ,,Co když odmítneme?" pronesla Enrika chladně. ,,Vyloučí vás ze školy." Všichni jsme se něj vyjeveně podívali. ,,To nemůže!" vykřikla Amanda. ,,To ale nejde," ignoroval Amandin výbuch Kam. ,,Nemůžeme hrát s dvěma bubeníky, dvěma pianisty, pěti kytaristy a šesti zpěváky. A jak bychom se jmenovali?  Fire Angels?" zasmál se Kam ironicky. To je taky pravda. ,,No..Jestli chcete může zavolat panu řediteli a on snad se s ním snad domluvíte na nějaké kompenzaci."  ,,Dobře. Za jak dlouho by tu tak byl?" promluvil jsem výjimečně já. ,,To nevím...Ale zavolám mu," usmál se slabě a přešel k telefonu, který měl na stole. Naťukal do něj číslo a mobil si přitiskl na ucho. ,,Já s tebou ve skupině nebudu," zavrčela najednou Amanda na Kama. Kam se na ni chvilku jen chvilku díval, pak ji rychle vzal za ruku a vytáhl ji z kabinetu ven na chodbu. Stalo se to tak rychle, že Amanda během toho nevydala ani hlásek. Pak v kabinetě zavládlo ticho, tedy až na pana učitele, který telefonoval nejspíš s ředitelovou sekretářkou. Podíval jsem se na Modroočku a přišel k ní blíž. ,,Ahoj," usmál jsem se. Změřila si pohledem a dala si s odpovědí na čas. ,,Ahoj."  Pak jsem nevěděl, jak pokračovat. Vypadala, že je na mě trošku naštvaná, takže jsem ji nechtěl ještě víc naštvat. ,,Víš, že jsi mě naštval?" zavrčela potichu. ,,A čím jako?" promluvil jsem taky potichu. ,,To co jste nám udělali na tom koncertě?! Víš, jak jsme z toho byly špatné?! En chtěla skončit!" ,,To jsem nevěděl. Ale taky jsem nic neudělal." ,,No právě! Nic jsi neudělal. Nechal jsi nás jen tak vybučet. Že vám to nebylo trapné!" ,,Tess, sakra. Cos čekala? Jsme konkurence, sakra. I když už asi ne na dlouho," uchechtl jsem se. ,,Děláš si srandu? Takže kdybys věděl, že jsem z Padlích Andělů, tak bys mi ze života udělal peklo?" podívala se na mě zraněně a naštvaně zároveň. ,,Takhle jsem to nemyslel. Já-" chtěl jsem jí to celé vysvětlit, ale přerušil mě učitel. ,,Pan ředitel tu bude za chvilku." Všichni jsme kývli hlavou na znamení, že rozumíme. ,,Věř mi. Mám tě rád. Tebe. A tím beru vše čím jsi. I třeba že jsi mou konkurencí," pošeptal jsem ji do ucha. Ještě něž jsem se odvrátil, dal jsem ji pusu na tvář a mrkl na ni. ,,Běž se vycpat, Beeringu! Celou dobu se mi vecpáváš do hlavy.... Snažíš se...Ale napadlo tě vůbec, jestli tě vůbec chci?!  Už mám toho tak akorát dost!" vykřikla šeptem. Překvapeně jsem se na ni podíval. ,,Já že ti letu do hlavy? A ty mě asi ne? Ty že mě nechceš? A co to bylo to ve Španělsku?" uchechtl jsem se. ,,Menší úlet se nepočítá....Byla to jen chyba, jasný? Myslím, že bychom se bychom asi neměli bavit. Mohlo by to prospět nám oboum," pronesla vážně. ,,To myslíš, jako vážně? Chyba?! Úlet?!" řekl jsem šokovaně. ,,Jsme konkurence sakra! Copak to nechápeš? A stejně děvkař jako ty, nebude mít problém mě nahradit! Takže mě nech prosím tě konečně napokoji!" odfkla si. Au... Tak to jsem opravdu nečekal. Podíval jsem se na ni pevným pohledem a ucouvl od ní, jako by mi dala facku. ,,Jak si přeješ," řekl jsem neutrálně a vrátil se ke klukům ke dveřím.  ,,Jsme konkurence sakra! Copak to nechápeš? A stejně děvkař jako ty, nebude mít problém mě nahradit!" A ještě ke všemu NÁS nazvala chybou?! Úletem?!!  Pořád nemůžu uvěřit, že to řekla. Naštěstí jsem nad tím nemusel přemýšlět dlouho, jelikož přišel do kabinetu ředitel. ,,Dobrý den žáci," pozdravil nás a vešel více do kabinetu. ,,Dobrý den," odvětili jsme všichni naráz. Hned po něj se do kabinetu připlížili Kam a Amanda. ,,Prý se Vám nelíbí mé rozhodnuté - ohledně toho že byste se spojili a hráli společně na MC," opřel se o stůl ředitel a pozoroval nás zkoumavým pohledem. Slečna mi to dala jasně najevo, ušklíbl jsem se.  ,,Ano to je pravda," promluvil jsem neutrálně. Všichni se na mě překvapeně podívali. Popravdě všichni se našeho ředitele bojí. Jednou nám dokonce řekl, že byl v armádě, kde někoho zabil. No nebojte se ho potom.. Myslím, že se na mě hodně překvapeně dívala Modroočko, ale tu jsem nevnímal - už ne. ,,Mohl bych se zeptat proč, pane Beeringu?" podíval se na mě se zájmem. ,,Je hodně důvodů, pane řediteli." Chceš hrát hru se slovy jo, staříku? ,,Tak mi jich pár vyjmenujte," ušklíbl se na mě. ,,Dobře. Takže bylo by nás v kapele mnoho. Viz. dva bubeníci." ,,Tak byste někoho vyhodili no...To se stává i ve špičkových kapelách," pokrčil rameny. ,,To nikdo z nás neudělá," podíval jsem se na něj pronikavým pohledem. ,,Další a myslím, že tento je nejdůležitější: My spolu nechceme spolupracovat," podíval jsem se na Modroočku. Vypadala zmateně a i trošku řekl bych vyděšeně. ,,Hm.....A máte i další důvody?" ,,Jistě," usmál jsem na něj mile. ,,Tato akce nepatří pod školu. Je to naše volná aktivita. Takže nás v podstatě nemůžete vyhodit ze školy jen proto, že se odmítáme spojit." Chvilku bylo ticho. Pak se ředitel usmál. ,,Velmi dobře pane Beeringu. Umíte se za svým stát. Velmi dobře...Doufám, že vám to vydří na vždy. Takže odvolám, co jsem řekl. A teď, jestli mě omluvíte, musím vyřešit problémy s maturitami," usmál se na nás omluvně a odešel z kabinetu. ,,Hezký," pochválil mě Bob a poplácal mě po ramenech. ,,Můžeme už jít, pane učiteli?" zeptal jsem se, jelikož jsem s Modroočkem dál v místnosti být nechtěl. ,,J-jistě," usmál se na mě a já mu úsměv oplatil. ,,Tak na shledanou a čus," pokývl jsem hlavou na Jamese a vyšel z kabinetu ven. ,,Ty se nebudeš loučit s Tess?" podivil se Luk najednou. ,,Ne. Myslím, že si dám od ní hodně velkou a dlouhou pauzu," zasmál jsem se kysele. ,,To ti rozumím. Já od Amandy taky," pronesl stejným hlasem jako já Kam. ,,Copak? Omluvy nevyšly?" podivil se Nat. ,,Ne...A to jsem se i omluvil. A víte, co mi řekla? Prý mi nemůže dál věřit. A takové ty kecy," povzdechl si Kam. ,,Myslím, že to chce panáka," usmál se na nás - mě a Kama - Nat. ,,Jo...To ani nevíš, jak bych ho teď rád uvítal," usmál jsem se na něj unaveně. ,,A co stalo mezi tebou a Tess?" podivil se Kam. ,,Naznačila mi, že jsem děvkař, jenom její konkurence a dala velmi velký důraz na to, abych ji nechal být. Jo a ještě mi naznačila, že to se mnou byla jen chyba. Nebo jen úlet." ,,Ehm.....Myslím, že jen jeden panák stačit nebude," řekl chápavě Kam. Kluci za námi se zasmáli a vedli nás k autům. ,,Tak kdopak je připravený se střískat jako prase?" zasmál se Nat. ,,Já," přihlásili jsme s Kamem nastejno, přičemž jsme se tomu zasmáli.

Tááák další kapitola na světě!!!! Doufám, že se líbila :). Vaše Kata 0004