Neignoruj mě!!

Tess

Chvilku jsme se na sebe jen koukali, než jsem promluvila. ,,No a?" podívala jsem se jim do očí a nadzvedla obočí. Myslím, že moji odpověď nečekali, neboť na mě chvilku přímo civěli, jak na úplného magora. ,,No a?!! To je všechno co řekneš??" řekla udiveně Am. ,,Ehm..JO." ,,Je to kluk! Víš vůbec kdo to je, že jo? Hraje v kapele s Kamem. Má černé vlasy a-" ,,Počkej kdo, že to je?!" skočila jsem jí náhle do řeči. ,,Jack. Měl problém s nějakou holkou z vedlejší třídy," řekla mi. ,,Jo???? Ježíši a jo!" rozkřikla jsem se zděšením. ,,Jo. To je ta reakce, kterou jsem čekala. No když vezmeme v potaz, že si ani nepamatuješ jeho jméno," ozvala se En. ,,Náhodou. Už si ho pamatuju." ,,HM.....Vážně? A co to bylo před chvilkou?" řekla nedůvěřivě En. ,,Nic?" zazubila jsem se na ni. ,,Jo a potom koncertu jsme si chvilku povídali," řekla jsem jakoby nic. ,,Tak povívali, jo?" mrkla a sarkasticky se usmála na mě Am. ,,Jo povídali." O co jí sakra jde? ,,O čem?" uculila se na mě.
,,Jestli se mi líbila jejich muzika atd. A potom tu blbou poznámku se sprchou jsem ignorovala." Obě na mě vykulily oči. ,,Sprchou?!" Na to jsem jen máchla rukou. ,,Jo. Měl blbou poznámku." ,,Jako že smrdíš?" zeptala se trošku vysmátá Am. ,,No dovol! Ptal se mě jestli taky hraju. Tak co jsem měla říct?? Řekla jsem, že si občas si ráda zazpívám ve sprše. No a on mi odpověděl něco v tom smyslu, že se příště přidá nebo co.." En se hlasitě zasmála. ,,Blbí! Ale musíš uznat. Je hezkej." ,,Jo a taky namachrovanej blbec!" ironicky jsem se zasmála. Pak jsme hvilku seděli v tichosti na lavičce, než přišla Am zpráva na mobilu. Když jsme se na ní podívali, culila se jak sluníčko na hnoji. S En jsme si vyměnili významný pohled. Když se na nás Am podívala, asi pochopila, že jsme na ní celou dobu koukali. ,,Psal mi Kam," vysvětlila. ,,Jo a co psal?" ptala se En. Najednou se Am začala uculovat jako dítě, které dostalo, po čem toužilo. Když k nám zvedla mobil, pochopili jsme. Kam jí poslal fotku sebe s rozepnutou košilí, v černých džínách a v růžových brejlích. Šibalsky jsme se s En na sebe podívali. ,,Hm...No nic moc," řekla jsme já. Am na mě vykulila oči. ,,Děláš si srandu! Podívej se na jeho vypracované bříško!" zapištěla Am. ,,No...moc svalnetej není," to tentokrát poznamenala En. Pootočila jsem se k ní. ,,Na to, že prý chodí každý den do posilky, není na něm vůbec zdát, viď En?" Velice šibalsky jsem se na ni usmála. ,,Jo no," přikývla mi. Mezitím co jsme si En vyměňovali názory. Am za mými zády pomalu, ale jistě začala, být hodně naštvaná.,,No tak tohle téma už necháme, ne!?!?!? Vy moc dobře víte, že je neskutečně krásně svalnatej a sexy!" Podívala jsem se na En. ,,On je sexy?" zeptala jsem se. ,,Nemyslím si!" Na to jsme se s En začali opravdu neskutečně smát. Teď už Am vypadala opravdu naštvaně. ,,Já za to nemůžu, že vy přítele nemáte!!" ,,Já kluka ani nechci," konstatovala klidně En. ,,Vždyť víš, že je to sranda," mrkla jsem na Am. ,,Já vím, ale někdy je to opravu moc. Hlavně když víte, že Kam hodně sexy," povzdychla si. ,,Ale co je nejdůležitější, je náš nový bubeník." A jo vlastně. Hledáme budeníka do kapely. ,,Přihlásil se někdo na nás inzerát, který jsme dali asi před dvěma měsíci?" zeptala jsem se holek. Když byli prázdniny, zaznamenali jsme, že by nebylo špatný mít v kapele bubeníka. Tak jsem dali inzerát na internet, a vida povedlo se. Popravdě jsem nečekala, že se někdo na ten inzerát přihlásí. ,,Jo přihlásili." ,,Hm...A kolik?" Am se podívala na mobil, který celou dobu držela. Chvilku něco hledala, až našla. ,,Okolo sto padesáti lidí," řekla poměrně až moc velkým klidem. Vážně?Tipovala jsem, že to bude jen tak cca pět lidí. ,,V tom případě budeme muset udělat konkurz, co?" navrhla jsem. ,,No to by byl docela dobrý nápad, ale kdy?" Zapřemýšlela jsem se. No určitě až po výletě, ale bylo by dobrý jim to dát vědět co nejdříve, aby se na to stihli připravit. Hm....... ,,Napiš jim, že konkurz bude týden po našem návratu z výletu. A to bude kolikátého??" En vytáhle taky mobil z kapsy a začala hledat v mobilním kalendáři. ,,Dvanáctého října, což je pondělí." ,,Hm...a co to hodíme na čtvrtek? To máme volno. Bylo by dobré, kdyby to věděli už dneska, aby se mohli plně připravit. Dáš jim vědět Am? A já s En se poohlédneme po nějaké dobré písničce, na kterou budou hrát doprovod, viď?" Podívala jsem se na ně a obě přikývli.

Slyšela jsme nad sebou proletět ptáky. Vzhlédla jsem a zadívala jsem se na oblohu. Sedli jsme si velmi dobře, slunce mě krásně lehtalo na tváři. Na chvilku jsme zavřela oči a poté je opět otevřela. ,,Už jsi to řekla Kamovi, Am?" zeptala jsem se jí a při tom nespouštěla oči z oblohy, bylo na ní něco, co mě velmi uklidňovalo. ,,Ne. Je to nějak těžké, říct milovanému člověku, že jsem mu v podstatě skoro celé dva roky lhala,"posmutněla Am. ,,Nelhala jsi mu tolik, ne?" zeptala se En. ,,Ne. Jen jsem mu zapomněla říct, že hraju v kapele, která je ještě ke všemu jejich největší konkurencí. Ale jinak ne." ,,Dobře, trochu jsi mu lhala," uznala En. ,,Já myslím, že pokud tě má rád, pochopí to," řekla jsem a podívala se jí do tmavě hnědých očí. Na to se na mě mírně usmála. Najednou se z ničeho nic vzal vítr a rozcuchal nám naše hnědé vlasy. Bylo to osvěžující, být zase po dlouhé době na čerstvém vzduchu. Cítit slunce na tváři a vítr ve vlasech-a to myslím doslova. Když si Am upravila vlasy, stoupla si a podívala se na mě a En. ,,Ale co vy dámy, pátráte už po nějakém amantovi?" zeptala se. Podívali jsme se s En na sebe a rozesmáli jsme se. ,,Já už ti odpověděla," řekla En, mezitím, co jsem se já přestala smát. ,,Jen aby si tady Tess nezačala něco s Jackem a my nic nevěděli." Na to se místo mě začala smát Am. ,,Jo? To ani náhodu." ,,Co víš. Možná se do sebe zamilujete a budete mít hromadu roztomilých a chytrých dětí," jejich smích se stupňoval do více hlasitého smíchu. Nechápu co jim zase vlezlo do hlavy. Když se po dlouhém smíchu konečně uklidnili Am promluvila. ,,Náhodou by vám to spolu slušelo Tess." ,,To těžko. Máme určitě různé osobnosti. On se asi rád předvádí, vystřídal spoustu holek. A je nafoukaný blbeček ." ,,Nevíš, jaký je, dokud ho nepoznáš. Měla by jsi s ním mluvit asi víc," pronesla významně En. ,,Hm.. no na to abych ho poznala a promluvila si s ním, budu mít asi tak dva týdny... určitě je z toho rozladěný, že musí být zrovna se mnou v té rodině. Určitě chtěl být celou dobu s klukama." En a Am si vyměnili pohledy, kterým jsem popravdě vůbec nerozuměla. ,,Hele a co dát takhle sázku!" vykřikla Am. Na to jsem se na ní podívala s velmi tázavým pohledem. Gestem ruky jsem jí naznačil, aby pokračovala. ,,No. Když bude přímo nadšením skákat, že jsi s ním v rodině-což on určitě bude-splníš úkol, který ti dáme." ,,Cože?!? Úkol? Dáme?!" Teď už jsem taky vstala z lavičky. ,,Ano. Úkol a ano dáme," pronesla Am. ,,A co když, jak já vím, bude z toho truchlit?" ,,To je jednoduché. Splníme úkol my." Chvilku jsem se rozmýšlela. ,,Než to přijmu, jaký bude ten úkol?" Am se na mě šibalsky usmála. ,,To se dozvíš, až prohraješ." ,,Nebo až vy prohrajete," opáčila jsem. ,,O tom by se dalo polemizovat," vstala a přidala se k nám En, která mezitím co jsme se bavili, seděla na lavičce a s pobavením v očích nás sledovala. Přišli ke mně blíž a napřáhli ruce na zpečetění naší sázky. Přijala jsem je. ,,Takže si úkol pro vás dobře promyslím, dámy," mrkla jsem na ně. ,,To my také," usmáli se až moc zlověstně. Sakra. Určitě vědí něco co já ne. Pomyslela jsme si.

Ještě jsme s En a Am strávili hodinu venku a pak jsme se vydala domů. Doma na mě čekala mamka, táta a Toby. Povečeřela jsem s nimi poslední večeři, při které jsme se velice bavili. Když jsme usínala, doufala jsem, že vyhraji tu sázku. Měla pro ně už připravený opravdu okouzlující úkol. Bohužel, jsem měla tokový pocit, že se stane pravý opak. S touto myšlenkou jsem usnula.

Na obrázku Kameronova fotka, poslána Amandě.