Neignoruj mě!!

Tess

,,Vstávej šmudlo," uslyšela jsem Jackův hlas a cítila, jak měkký polštář dopadl na mojí hlavu. ,,Co chceš?" zavrčela jsem do svého polštáře. ,,Je tu Amanda a chce tě vidět," uchechtl se. ,,Tak ať jde nahoru ne?" nepřestával jsem bručet do polštáře. ,,Jak si přeješ krásko," řekl a uslyšela jsem, jak odchází z místnosti. Krásko? Jako vážně? pomyslela jsem si podrážděně. Vsadím se, že ještě k tomu udělal pukrle, zasmála jsem se v duchu. ,,Vstávej ospalče!" rozkřičela se Am a skočila na mě. ,,ÁÁÁáá," vyjekla jsem a už konečně otevřela oči, které jsem měla do té doby zavřené. ,,Dobré ráno," pozdravila jsem ji a zívla si. ,,Už máš být dávno z pelechu!" sedla si na postel a ukázala na mě. ,,Vždyť je ještě moc brzy," zakňučím a opět zavřu oči. ,,Už je půl jedenácté! Vstávej!" zakřičela na mě  znovu. ,,Kame!!! Vem si to zvíře pryč!" zakřikla jsem. Věděla jsem, že Kam je tady s ní. Jelikož se od sebe nikdy nehnuli, když některý někam jel. ,,Promiň. Dneska mě neposlouchá," uslyšela jsem ho ve dveří. Otevřela jsem oči a podívala se ke dveřím. Vážně? pomyslela jsem si hned, když jsem viděla Kama a Jacka, jak stojí ve dveřích a opírají se o futra dveří každý z jiné strany. ,,Jak to?" optala jsem se jen tak. ,,Tajemství," zazubil se na mě a já se zasmála. ,,Fajn fajn. Co potřebuješ, že mě budíš?" začala jsem mile, ale na konci jsem místo milého hlásku použila naštvaný. ,,Šaty?" usmála se na mě nevinně. Povzdechla jsem si a stoupla si. Protáhla jsem se a podívala se ke dveřím. Jack se usmíval jako sluníčko a Kam se díval jen a jen na Am zvláštním pohledem. ,,Tak pojď," pobídla jsem Am a mířila z pokoje do pracovny. ,,Kame ty tu prosím zůstaň," usmála jsem se na něj, když jsme kolem nich procházely. ,,Jo! Zůstaň!" poručila mu Am. ,,To bylo jak na psa," zasmála jsem se a odemkla pracovnu. ,,Taky si to zaslouží," zkřížila ruce na prsou. ,,Jak to?" nadzvedla jsem obočí. ,,Dneska ráno mi řekl, že jsem jak opice," řekla uraženě. Neudržela jsem se a ohromně jsem se začala smát. ,,To není vtipný!" okřikla mě a vraždila mě pohledem. ,,Vždyť opičky jsou roztomilé ne?" podívala jsem se na ní pobaveně a opřela se o stůl. ,,Ale i tak," dělala neustále uraženou. Povzdechla jsem si. ,,Tak snad ti tohle spraví náladu," pokrčila jsem ramena a šla k figuríně, které měla na sobě její šaty. ,,TA-DÁ," strhla jsem látku, kterou byla figurína přikrytá. Najednou se z uražené Am stala Ta normální Am. Vypískla a skočila mi okolo krku. ,,Děkuji!!!!!" zakřičela mi do ucha. ,,Líbí?" zeptala jsem se ještě ,pro jistotu'. ,,Jsou úžasné!!" křičela nadšeně. ,,Tak to jsem ráda," usmála jsem se široce na ni. ,,Jo jen, nemohla bys mi ho nějak skrýt? Nechci aby je Kam viděl." ,,Proč?" podivila jsem se. ,,Za opičku," zákeřně se usmála. Popravdě..někdy jde z ní opravdu strach. Místo té roztomilé Am se nějakou záhadou probudí zákeřná Am. ,,Hm...asi to půjde." Šla jsem k sobě do pokoje, kde si kluci asi o něčem důležitém povídali, jelikož si mě ani nevšimli, že tam jsem. U naší skříně jsem se zastavila a vyndala pytel na oblečení. Pak jsem ho přinesla do pracovny a dala do něj šaty. ,,Počkej. Já mám i klobouček?" usmála se na mě roztomile. ,,Jop. Měla jsem hodně času," pokrčila jsem rameny a dala jí pytel. ,,Nemáš zač," mrkla jsem na ni. ,,To víš, že mám. Vážně bys měla šít na zakázku. Já bych byla hned první zákazník," dloubla do mě loktem. ,,Uvidíme," usmála jsem se na ní upřímně a táhla ji do jídelny. ,,Dobré ráno," usmála jsem se na Elis, která zrovna vařila oběd. ,,Ahoj zlatíčko," přišla ke mně Elis a objala mě. ,,Dobrý den," pozdravila slušně Am. ,,Ahoj. Dáte si něco k jídlu?" zeptala se Elis, když šla ke sporáku míchat něco v hrnci. ,,Já ne děkuji," usmála se křečovitě Am. Am moc španělština nejde. Více jí jde chemie. Takže by se dalo říct, že to máme obráceně. Mě nikdy nešla chemie. ,,Amíku! Kde jsi? Už budeme muset jet," zaslechly jsme hlas Kama. ,,No jo," křikla otráveně Am nazpátek. ,,Tak zatím. Na plese," objala mě a u dveří se ještě otočila. ,,Na shledanou." ,,Papa," usmála se Elis. ,,Ahoj!" křikla jsem ještě. ,,Máme něco k jídlu Elis?" udělala jsem na Elis spí oči. ,,Ano. Sedni si a já ti to donesu," zasmála se. ,,Děkuji! Jsi nejlepší," nadšeně jsem nadskočila a dala jí pusu na tvář. Jen se zasmála a já se vydala do jídelny, kde seděl Mark, který si četl noviny. ,,Ahoj," usmála jsem se na něj. ,,Ahoj," oplatil mi úsměv. ,,Nějak pozdě jsi vstala," podivil se, když se díval na hodinky. Jen jsem se zazubila. Za chvilku přišla Elis a dala přede mně talířek s kouskem borůvkového koláče. ,,Jééé...Děkuji." ,,Není vůbec za co a papej," pohladila mě po zádech a pak se vydal opět do kuchyně vařit. ,,V kolik chcete jet na bál?" zeptala jsem se, když jsem napichovala jeden kousek na vidličku. ,,Okolo sedmé večer." ,,To máme času!" nadskočila jsem nadšeně. ,,Až moc," uslyšela jsem Jackův hlas, když vstoupil do místnosti. ,,Tak co budeme dělat?" koukal na nás Mark. ,,Moře!" vykřikla jsem nadšeně. ,,To beru," zazubil se Jack. ,,Tak je dohodnuto. Po obědě pojedeme k moři," usmál se na nás Mark. Usmála jsem se od ucha k uchu a dojedla ten báječný kousek koláče.