Neignoruj mě!!

Jack

,,Nemusíš mě doprovázet až domů," zarazila se najednou Modroočko uprostřed cesty a otočila se na mě. ,,Ne, nemusím. Ale já chci," zazubil jsem se na ni a popostrčil ji, aby šla dál. ,,Proč?" zarazila se a opět se na mě podívala. ,,Protože proto," protočil jsem očima. ,,Proč musím jít dneska večer s vámi?" zamumlala tak neslyšně, že jsem ji stěží slyšel. ,,Proto že tě tam chci," řekl jsem a vzal ji za ruku. Podívala se na mě a nadzvedla obočí. Po chvilce svoji ruku vytrhla a dala si obě ruce zkříženě na hruď. ,,Ale no tak," zasmál jsem se. ,,Co?" zeptala se mě a zvedla svoji bradu víš. ,,Nic," broukl jsem. Modroočko si odfrkla a vyrazila opět na cestu. Chvilku jsem stál na místě a pozoroval ji od hlavy až k patě. Jo...dneska ji to fakt strašně sluší. Bylo to hrozný, vždycky když jsem zavřel oči, viděl jsem ji, jak se smála o přestávce u skříněk. Taky mi strašně vadilo, jak se na ni ostatní kluci dívali. Přímo jí hltali pohledem a svlékali očima. Málem jsem se neudržel a rozbil jednomu studentovi ciferník jen pro to, jak se na ni úchylně dívali. Po chvilce jsem se vytrhl z myšlenek a dohnal ji. ,,Oh...už jsem doufala, že jsi to vzdal," poznamenala, když si mě všimla a přidala do kroku. Zasmál jsem se a pokračoval s ní cestou k ní domů.

,,Tak já už jsem doma. Tak kššš!" otočila se ke mně čelem a ukázala rukou, ať jdu pryč. ,,Fajn. Tak v pět tě vyzvednu ju?" mrkl jsem na ni a otočil se na patě, abych už mohl jít domů. ,,Počkej! Cože?" vyhrkla ze sebe. ,,Řekl jsem, že se pro tebe přijedu okolo pátý," zopakoval jsem a usmál se na ni úsměvem, který značil mé potěšení z jejího vykolejení. ,,Ne. Dokážu tak dojet sama," protestovala. ,,Ale jo a já já vím," usmál jsem se a vyrazil domů. Nejdříve jsem se ztratil, než jsem pochopil, kde to vlastně jsem. Ale hned jak jsem našel cestu, došel jsem domů přibližně okolo deseti minut. Kdo by čekal, že bydlíme od sebe tak blízko? Došel jsem k našemu pozemku a hned zamířil ke dveřím, abych je mohl otevřít. ,,Ahooooj bráško!" skočila na mě Kriss ihned, jak jsem se objevil v obýváku. ,,Ahoj kotě, jak ses dneska měla?" zeptal jsem se jí a vzal ji do náručí. ,,Moc dobře," usmála se Kriss na mě. ,,Ahoj mami," pozdravil jsem mamku hned, jak jsem vešel i s Kriss v náručí do kuchyně. ,,Ahoj zlato. Jak ses dneska měl?" ,,Šlo to. Mohl bych si na večer půjčit auto?" ,,Rande?" nadzvedla obočí mamka a sedla si s jablkem, které hned nakousla, na jednu z barových židlí. ,,Jop," zazubil jsem se a nalil si do skleničky vodu. ,,Ta z toho Španělska?" začala se vyptávat mamka. ,,Jop," zazubil jsem se a opřel se zády o linku. Mamka jen nadzvedla obočí. ,,Co když bude jako tamta?"  ,,Není," ujistil jsem ji hned. ,,Ty jdeš ven s Tess?" ptala se mě rozzářeně Kriss, která byla u mamky na klíně. ,,Ano, jdu." Kriss okamžitě zapískala a nadšeně se na mě podívala. ,,Tak to si musíš vzít něco hezkého. A musíš jí dát kytičku. Víš mamí Tess je sestra Tobiho, jak se s ním ve škole bavím. A Tess je strašně fajn a hodná," začala se rozplývat Kriss nad Modroočkem. ,,Kdy k nám přijde?" zeptala se zvídavě mamka. ,,Nevím. Jenou. Možná," pokrčil jsem rameny a upil vody ze skleničky. ,,Takže Jacksone Beeringu," řekla přísně mamka, stoupla si na nohy a ukázala na mě prstem. ,,Koukej ji sem přivést!Ráda bych ji taky poznala! Alespoň budu mít někoho s kým tě prodrbu," zachichotala se mamka a vyhodila ohryzek do koše. ,,Ccože? Ty ji chceš poznat? Vždyť spolu ani nechodíme," zasmál jsem se. ,,A jak jako prodrbat?" nadzvedl jsem obočí. Mamka se zatvářila jako neviňátko a pokrčila rameny. ,,A teď když nás omluvíš. Odvezu Kriss na balet," usmála se na mě mamka mile. Trošku jsem se zamračil. ,,Neboj. Vrátím se dřív než odejdeš," mrkla na mě. ,,A kdy vlastně hodláš jet?" usmála se na mě mamka mile. ,,No asi tak ve tři čtvrtě na pět," řekl jsem neutrálně. ,,Cože?! Do dvou hodin se nevrátím," vykulila na mě oči. ,,Budeš muset," zasmál jsem se. ,,Dáme kámen, nůžky, papír?" usmála se na mě soutěživě. ,,Proč ne?" usmál jsem se stejně jako ona. ,,Mamí už jsem připravená," ozvala se Kriss od dveří. ,,Ano zlatíčko. Já jen ještě něco musím vyřešit s Jackem. Připraven?" ,,Si piš!" Tohle musím vyhrát! ,,Kámen, nůžky, papír teď!" Ouuh....tohle jsem fakt nečekal, pronesl jsem ironicky v duchu. Vyhrál jsem. Podíval jsem se na mamku, která vypadala, jakoby jí ulítli včely. ,,Fajn...Odvezu vás tam no..," protočil jsem oči. ,,Vážně?" rozzářila se mamka na mě. ,,Jo," povzdechl jsem. ,,Výborně! Kriss, zlato jdi se obléci, Jack nás tam sveze," řekla radostně a otočila se na patě za Kriss. ,,Doufám, že na mě zase nebudou tak civět jako minule," zamumlal jsem potichu a šel  jako zpráskaný pes za nimi.