Neignoruj mě!!

Jack

,,Takže jsi říkala, že ráda zpíváš?" Už jsme jeli tři hodiny a já s Modroočkem jsme neustále o něčem diskutoval. Začínal jsem mít zdání, že mi kluci kecali, když říkali, jak je plachá a tichá. Bavila se se mnou úplně normálně. ,,Jo, ráda zpívám," usmála se na mě. ,,A kdy si zazpíváme ve sprše?" usmál jsem se na ní svůdně. ,,S tebou nikdy," odvětila zákeřným hlasem. ,,Nikdy neříkej nikdy, zlato," přimhouřil jsem na ní oči. Jako odpověď jsem dostal zavrčení. Chvilku jsme v tichosti seděli, než prolomila ticho. ,,A hraješ ještě na něco jiného než na kytaru?" zeptala se. ,,Hrával jsem na piáno." V jejích očích se objevil úžas. ,,Páni! Tak zrovna do tebe bych to nikdy neřekla."  ,,No jo no. Taky to skoro nikdo neví. Takže pššš," dal jsem si ukazováček před pusu. Modroočko se jen usmála a ukázala, že bude mlčet. Znázornila to tak, že si ,zapnula pusu na zip'. Zasmál jsem se. ,,Táák děti. Budeme mít přestávku na benzínce. Tak si tam dojděte na záchod a můžete si i něco koupit. Dáme vám s panem řidičem na to tak dvacet minut," dořekl učitel Wetherman přes mikrofon. Když jsem se podíval z okénka na druhé straně, zjistil jsem, že už jsme u benzínky. ,,Jacku. Mohl bys mi  podat batoh?" ozvala se Modroočko. ,,Jasně," usmál jsem se a vstal, abych jí mohl podal její batoh. S úsměvem batoh přijala. Taky jsem si vzal batoh a hodil jsem si ho přes rameno. Autobus zastavil, ještě když jsem stál, tak jsem šel už ke dveřím. ,,Tak nezapomeňte za dvacet minut tady!" ozval se opět učitel přes mikrofon. Když se otevřeli dveře, vystoupil jsem jako první. Šel ke stolku s lavičkou, která byla hned u autobusu. Batoh jsem hodil na stůl. ,,Chceš něco koupit?" zeptal se někoho Luk. Když jsem zhlédl, zjistil jsem, že mluvil na mě. Nesměle jsem se usmál. ,,Hm..jo něco mi vem. Třeba nějakou sušenku. Jo a vem mi ještě energeťák. Dík." Luk kývl a šel do benzínky. Já jsem jen seděl na lavičce a čekal. ,,Si přisedneme jo?" ozval se Kamův hlas. Byl opět se svojí přítelkyní. Nějak mi došlo, že jsem je viděl i sedět v autobuse. ,,Hele vy sedíte spolu v autobuse?" zeptal jsem se , když si zrovna sedali. ,,Jo. Proč?" ,,Jak jste na to ukecali učitele?" ,,No to víš no....." najednou se Kam zatvářil až moc egoisticky a ukázal na sebe. ,,Takže ho překecala Amanda, že jo?" Amanda se na to hlasitě rozesmála. ,,Jsi dobrej Jacku. Nejsi ty Sharlock Holmes?" ptala a přitom se smála. Usmál jsem se. ,,Zatím nic o tom nevím. Jen znám Kama," zasmál jsem se. ,,Čau. Co to tu probírate?" zeptal se někdo za mými zády. Když jsem se otočil viděl jsem Enriku a vedle ní Modroočka. ,,Jack, jen uhodl, jak to bylo s tou naší rodinou," když to říkala ukázala na sebe a na Kama. ,,No to nebylo moc těžký uhodnout," řekli úplně na ráz Enrika a Modroočka. Amanda vypadala trochu naštvaně. ,,Jak to sakra myslíte?!"  zavrčela na ně. Modroočko se mile usmála. ,,No možná proto, že vás dva známe?" řekla Enrika. ,,HM...jak jako?" ,,A co sis koupila?" Velmi dobře přepnula téma Modroročko. ,,Kam mi koupil čokoládu," řekla sladce a ukázala na čokoládu. V tom se Enrika a Modroočko rozesmály. ,,No co?" zeptala se trošku uraženě. ,,Co ty Tess, koupila sis něco?" ,,Ještě ne," pokročila rameny. ,,Kolik je?" zeptala se rovnou. ,,Za pět minut zase jedeme." Usmála se. ,,Super tak já si jdu pro ledové kafe. Chcete někdo něco?" ,,Oh....já chci taky!" zapištěla Amanda a Enrika. Jen se usmála. ,,Oki."Otočila se a šla k benzínky. ,,Počkej jdu s tebou!" zavolal jsem na ní. Překvapeně se na mě otočila. Batoh jsem si hodil na rameno a šel k ní. Za sebou jsem ještě slyšel, jak si ti za námi o něčem šeptají. Když jsem došel k Mordoočce šli jsme dál. V benzínce jsem si vzal  jeden energeťák a balíček sušenek cookies. Musím být na večer čilý a plný energie. Modroočko si vzala tři letové kávy a nějakou bagetu. Všechno šlo v pohodě až u pokladny byl malý háček. Oba dva jsme dali svůj nákup na pokladnu. ,,Zaplatím to," řekl jsem ,,Co? Ani náhodou. Já si to zaplatím," usmála se na prodavačku. Pousmál jsem se. ,,Ber to jako dárek," zašeptal jsem jí do ucha. Asi to nečekala, protože trochu ztuhla. ,,Já to platím."  ,,Dárek, za co prosim tě?" nadzvedla obočí. Omluvu za tuhle noc. ,,Za to, že ti ještě za mě nehráblo," řekl jsem místo toho. ,,Hm..NE. Já si to zacvakám." ,,No tak zlato, nech mě to zaplatit a pak můžeme v klidu odjet." Usmál jsem se na ní. ,,Tak už dělejte! Už to zaplaťte! Nezdržujte!" ozvalo se z fronty za námi. I tak jsem měl s Modroočkem  neustále oční kontakt. Pak mi úsměv vrátila, trochu se ke mně přiblížila a zašeptala: ,,NE." Už jsem chtěl jsem něco namítnou, ale najednou někdo řekl:. ,,Za chvilku odjíždíme! Už byste měli sedět v autobuse, děcka!" Hned jsme poznal hlas našeho řidiče a uviděl ho, jak jde ze záchodů k autobusu. Pak jsem se podíval na řadu a zjistil, že je to snad celý náš autobus. Podíval jsem se na Modroočka, ta jen pokrčila rameny. ,,Tak to zaplať," usmála se a vzali věci z pultu a odcházela k autobusu. Zaplatil jsem a šel k autobusu. ,,Kde vězíš Jacku? Nevíš, kde jsou ostatní?" zeptal se mě učitel. ,,Ne, nevím," jen se pokrčil rameny a šel si sednou na naše místa. Okolo Modroočka byla Enrika a Amanda a něčemu se smály. Za to Modroočko vypadalo velice naštvaně. Uviděl jsem Luka, jak na mě mává, tak jsem šel za ním. ,,Tady máš to, co jsi chtěl," řekl a podával mi energeťák a nějakou sušenku. ,,Díky." Hodil jsem věci do batohu a hodlal si sednou na své místo. ,,Tak teď bychom měli být všichni. Tak vyrážíme!" ozval se učitelův hlas z reproduktorů nad sedadly.