Neignoruj mě!!

Jack

Tento den začal jako každý jiný den, jako ještě před pobytem ve Španělsku. Ihned jak zazvonil budík, jsem vstal z postele a šel dolů, pomalu unavenou, chůzí  do kuchyně. Kde na mě už čekala mamka a Kriss, která už jedla svou snídani. ,,Dobré ráno," pozdravil jsem je a mžoural očima proti světlu, které vládlo v kuchyně. ,,Ahoj," pozdravily sborově. ,,Jak jsi se vyspal?" zeptala se mě mamka, která byla opřená o linku a pozorovala mě. ,,Nic moc. Jsem docela unavenej," žadonil jsem. ,,Nevím, proč jsi nešel spát dřív," pokrčila rameny a hrála nevinnou. ,,A kdo mě celý víkend nutil, ať ukážu všechny fotky a vysvětlím do detailů, co jsme tam všechno dělali?" zeptal jsem se nevěřícně. ,,Nemám tušení!" vyplázla na mě jazyk a usrkla si kafe. Povzdechl jsem si a sedl si vedle Kriss. Chtělo by to kafe...A najednou mi přede mně přistálo kafe s mlékem. Jaké to úžasné kouzlo.... ,,Děkuji," zívl jsem si. Ach jo...Stejně bych neusnul brzy..Pořád musím myslet na Modroočko. Od té doby co jsme se vrátili ze Španělska se mi vůbec neozvala, tedy až do včerejšího odpoledne. Ale stejně mi něco říká, že to nepsala ona. Ještě víc jsem si povzdechl a napil se z kafe, které stálo přede mnou. ,,Jacku, nezapomeň vyzvednout Kriss dneska ze školy ano?" zakřičela na mě mamka z koupelny. ,,Co?! To jsme si nedomluvili." ,,Ne? Vážně jsem ti to včera neříkala? Tak teď už to víš," vykoukla na mě mamky hlava ze dveří a zazubila se na mě. ,,Ale dneska máme s kapelou nějaké plány," křikl jsem v naději, že mě máma uslyší. ,,Tak tam můžeš vzít s sebou i Kriss," vrátila se do kuchyně už upravená a připravená jet do práce. ,,Jo! Prosím bráško," ozval se Krissin hlas vedle mě. Podíval jsem se na moji sestřičku, která měla všude kolem pusy marmelády a dívala se na mě psíma očima. ,,Tak dobře," povzdechl jsem si. ,,Super. Tak to by bylo. Jo a nezapomeň, že za cca deset minut se pro tebe staví Luk," řekla, dala mi pusu na čelo a i s Kriss odcházela. ,,Papa," volaly na mě obě z chodby. ,,Ahoj,"křikl jsem a dopil své kafe. Což mě trochu probudilo, abych se mohl převléct. V pokoji jsem odtáhl žaluzie. Docela mě překvapilo, kolik světla se najednou dostala do mého pokoje. Hned jsem si všiml černé košile, která ležela před mou židli. ,,Díky mami," zamumlal jsem vděčně a vzal si ji na černé triko. K tomu jsem si vzal černé džíny. Vlasy jsem si jen prohrábl rukou a vydal se pomalu dolů. V kuchyni jsem si ještě vzal  s sebou šáteček, který ležel na stole v kuchyni. Pak jsem se šel obout černé tenisky a vyšel jsem ven. Ještě jsem zamkl a zrovna když jsem se otočil, přijelo Lukovo auto před naše vrátka. ,,Čus," pozdravil jsem ho a sedl si na místo spolujezdce. ,,Čau, přesný jako vždy," uchechtl se a vyjel ke škole. Cestou jsem dojedl šátek a probíral s Lukem nové plány ohledně kapely. ,,A proto si myslíš, že kvůli tomu můžeme vyhrát?" ptal jsem se nevěřícně, když jsme zastavili na semaforech pár metrů od naší školy. Luk se zasmál a chtěl mi na to něco říct, ale to už jsem se podíval z okna a uviděl ji. Viděl jsem, jak si to rázuje do školy lehkým krokem, při kterém se jí mírně vlnily boky. Na sobě měla červenou bundu a černé džíny. Vlasy jí vlály ve větru a vždy když na ně zasvítily sluneční paprsky, změnily barvu na padající listí, které obvykle padá na podzim. Pak jsem se rozjeli a ji už ztratil z očí. ,,Co ta s tebou dělá?" uchechtl se Luk vedle mě a zaparkoval hned u vchodu do školy. ,,Co?" zeptal jsem se udiveně. ,,Tess, co s tebou dělá...to je něco.. Od té doby co jsme zastavili na semaforech se ti snažím něco říct a ty mě nevnímáš," vyčetl se a přitom se přitrouble usmíval. Zamračil jsem se na něj a neodpovídal mu. Pravda...co se mnou dělá?  zamyslil jsem se. ,,Tak pojď," drkl do mě Luk a vystoupil sám z auta. ,,Alespoň že jsme zaparkovali tak blízko školy," řekl Luk, když jsem vystoupili. Podíval jsem se na něj a nadzvedl jedno obočí. ,,Nechce se mi moc chodit," zazubil se na mě a vyrazil ke škole. Hned jsem ho následoval, když jsem se podíval po okolí a všiml si holek, které po mě koukaly a hodnotily můj vzhled, zase se mi zvýšilo ego. ,,Pořád jsi hold hodně oblíbený," uchechtl se Luk. ,,Nebuď žárlivka Luku," dobíral jsem si ho. ,,Na se-" ,,Ahoj," skočil mu do řeči Nat dřív, než to mohl Luk doříct. ,,Ahoj." ,,Čus," mávl na něj Luk a vydal se uraženě do školy. ,,Co mu je?" zeptal se Nat a kývl na Luka. ,,Je to žárlivka," řekl jsem smutně a doběhl ho. Šli jsme my tři vedle sebe mírně rychlím krokem do školy. ,,Zdá se mi to, nebo je kolem nás víc holek něž jindy?" zeptal jsem se a hledal pohledem Modroočko. ,,Mě to nevadí," zazubil se úchylně Nat. Zasmáli jsem se a ve škole zamířili rovnou ke skřínkám. Najednou jsem do někoho vrazil. Já to vyrovnal, ale ta osoba ne, takže spadla na zem. ,,Sorry," podíval jsem se na dotyčnou osobu a setkal se s Modroočky očima. ,,To jako vážně?" zeptala se podrážděně. ,,Jestli chceš, odnesu tě na ošetřovnu," řekl jsem provokativně a nabídl ji ruku. Ignorovala moji ruku a vstala sama. ,,To je dobrý." Podívala se na mě a pak mě obešla a šla do třídy. Přezul jsem se a vydal se do třídy za ní. Vedle sebe měla volno, takže jsem toho využil a sedl si vedle ní. ,,Co chceš? Tady sedí En," zašeptala na mě podrážděně. ,,Kdo dřív přijde, ten dřív mele, ne?" usmál jsem se na ní opět provokativně. Přiblížila se ke mně a zašeptala: ,,Támhle ti sedí Carmen. Můžeš jít za ní," pronesla taky provokativně, i když to možná tak říct nechtěla, neubránila se tomu. ,,To je dobrý," zazubil jsem se na ni. ,,Ahoj, tak dneska s Jackem, jo?" začaly si ji dobírat En s Am. Zasmál jsem se a Modroočko po nich hodila přímo vražedné pohledy. Schválně jsem dal svojí ruku okolo jejího opěradla a naklonil se k ní trochu blíž. ,,Oh...super už jsem jde," řekla podrážděně a protočila oči. Podíval jsem se směrem, kam koukala a uviděl Carmen, jak se k nám snaží dostat. Naštěstí k nám ani nedošla, jelikož zazvonilo na hodinu, a tak se vrátila zpátky do lavice. ,,Jsi na mě naštvaná?" promluvil jsem na Modroočko a ignoroval přitom vyučující. ,,Ano," řekla a snažila se přitom vnímat učitelku. ,,Proč? Nic jsem neudělal," řekl jsem ublíženě. ,,Jasně že ne," řekla ironicky. ,,Jen jsi se cucal s Carmen." ,,Počkej...Já si nezačal -" snažil jsem se jí vysvětlit, co přesně se stalo, ale najednou se ozval učitelčin hlas. ,,Pane Beeringu, jak je vidět slečna Alinová o rozhovor s vámi nestojí, tak do ní laskavě přestaňte hučet." Celá třída se rozesmála a učitelka čekala asi na moji omluvu nebo co. Jen jsem něco zamumlal a dál to neřešil. Když skončila hodina Modroočko se hned sebrala a co nejrychleji odešla ze třídy s En a Am za zadkem. Páni....to byla rychlost, podivil jsem se, a usmál se tomu.