Neignoruj mě!!

Tess

Už je to týden!!! Týden!! Týden se mnou Jack nemluví. Vůbec nechápu, co to do něho najednou vjelo..Hned po tom dni, kdy s námi mluvil ředitel, ani nepřišel do školy. To bych brala. Proč si jednou za čas neudělat dovolenou, že jo? Taky si ji někdy udělám.. Ale když se vrátil, nepromluvil na mě ani slovo a ani se na mě neusmál tím svým zářivým úsměvem. Jen kolem mě prošel. Myslela jsem si, že to bude právě dobře, když se mi bude vyhýbat a nebudeme spolu vůbec mluvit. Ale popravdě? Tohle jsem si myslela jen pět minut. Vůbec nevím, co si o tom mám  myslet?! Nějak mi začínal chybět ty jeho provokace a narážky na mě. Dneska byl dokonce ještě horší!! Den začal naprosto normálně. Alespoň ten den.... Hned jak jsem se probudila, jsem se šla najíst. K snídani jsem si dala cereálie s mlékem.  Po jídle jsem udělala základní hygienu a oblékla se. Vzala jsem si na sebe černé džíny, bílé tílko a na tílko červeno-černou košili s dlouhým rukávem. Vlasy jsem si ještě stáhla do dlouhého culíku. Také jsem se lehce nalíčila, ale ne žádný extrém - prostě jako vždy. Ještě před odchodem jsem se navoněla, popadla batoh, který jsem si hodila přes rameno,  a vyrazila z domu do školy. Cesta také probíhala v naprostém pořádku. Šla jsem cestou, kterou jsem dobře znala a k tomu si prozpěvovala  jednu z našich písniček. Když jsem došla ke škole, holky už na mě čekaly. Překvapivě se Am usmívala, což jsem přes ten týden moc nevidělo. ,,Copak se stalo?" zeptala jsem se hned místo pozdravu. ,,Také ti přeji dobré ráno. A nic. Co by se mělo dít?" usmála se ještě víc Am. ,,Ty o tom něco víš?" obrátila jsem se na En, která jen kroutila hlavou na nesouhlas. ,,Dobré ráno. A ne. Taky mi to neřekla. Tak nějak jsem doufala, že to řekne alespoň tobě," povzdechla si En. Během toho týdne se Am celou dobu vyhýbala Kamovi. Popravdě to někdy bylo vtipné. Třeba jsem takhle v pondělí seděli na obědě a poklidně jsem jedly svůj oběd. V tom se najednou do jídelny vřítil Kam. V ten samý moment se Am zvedla, odnesla tác i se zbytkem jídla a okamžitě odešla z jídelny. Myslím, že během toho si ji Kam ani nevšiml. Když jsem dojedla já s En, vyšly jsme z jídelny a hned se nám dostal pohled na Am, která se držela za břicho a nadávala. ,,Copak jsi v tom či co?" uchechtla se En. ,,Ne...Byly těstoviny...Těstoviny...A ten debil musí přijít zrovna, když jsou těstoviny!" Na to jsme se jen s En uchechtly. Takto probíhal celý týden na obědě. Am si vždy užívala jídlo, jen do té doby než přišel Kam. Taky na sebe jednou narazily na chodbě. Myslím, že je snad pozorovala celá chodba v nedočkavosti, co se bude dít. Hned jak do sebe narazili, Kam zvedl ruce nahoru, jako by naznačoval, že se vzdává a nic neříkal. Jen si s Am dívali do očí. Myslím, že by tak vydrželi celý den, ale pak se chodbou ozval Jackův hlas: ,,Kame dělej! Nemáme tolik času, jak si myslíš!" A ani když jsem stála vedle Kama, se na mě Jack ani jednou nepodíval. ,,Co se děje?" uchechtla se Am a podívala se zvědavě na Kama. ,,Nic," odpověděl ji zaraženě Kam. Opatrně obešel Am a po celou dobu se na ni díval, při čemž vrtěl hlavou. Následně na to se kolem Am sneslo hejno zvědavých přihlížejících, kteří hned chtěli vědět, co se dělo. Ale to by nebyla Am, kdyby si to nechtěla nechat celé pro sebe - takže jim nic neřekla. Od toho dne by se dalo říct, že Am dělala Kamovi naschváli. Dala mu na židli prdící balónek - zrovna na hodinu jedné moc ,hodné'paní učitelky, natřela jeho židli hnědou barvou - chodil s tím celý den a popravdě to vypadalo, že měl malou nehodu, vyhodila všechny jeho věci z okna - to zrovna pršelo, takže pak přišel chudák celý mokrý, při tělocviku mu svázala tkaničky k sobě - to bylo vtipné, jelikož si toho nevšiml - když mu je Am svázala k sobě, pak se chtěl Kam rozejít sebejistou chůzí  - no popravdě moc daleko nedošel, jelikož hned hodil pořádného tygra. Ale Kam se nenechal zostudit a vracel to Am plnou měrou. Všechny její věci vzal a hodil je do klučičích šaten, schválně ji vzal batoh a pověsil ho na hřišti na stožár - Am trvalo celý den, než ho sundala, položil ji na lavici pero, které oxplodovala a ona byla celá od tuže, po tělocviku ji ,omylem' strčil do venkovního bazénu se slovy : Aby ses osvěžila, zlato - já s En jsme mysleli, že se v ten moment snad počůráme smíchy! Takže se přes týden Am spíše bavila a já se pokoušela navázat k Jackem nějakou konverzaci. Což bylo marné. Třeba jsem za ním přišla a začala na něj mluvit. Vůbec si mě nevšímal!! Jako bych mluvila do zdi... Nebo jako bych byla vzduch! A dneska to bylo to samí. Jako předchozí dny jsem ho ráno pozdravila - no překvapivě mi žádná odpověď nepřišla. Dokonce jsem si sedla vedle něho na biologii. Nic. Totální ignor! Mluvila jsem na něj, luskala mu před obličejem, vyhrožovala mu, že mu dám pusu - všechny mé snahy skončili neúspěchem. Po celém dni zkoušení navázat s Jackem konverzaci, jsem byla tak unavená, že jsem si na obědě přímo lehla na stůl. ,,Co se tu válíš,  jako hromádka neštěstí, co?" zasmála se Am. ,,Ignoruje mě," fňukla jsem. ,,Ale prosím tě! Určitě ho to přejde. A teď mi prosím uhni, abych si mohla na stůl položit své jídlo," usmála se na mě povzbudivě Am . ,,To asi těžko," odfrkla jsem si a uvolnila jim místa. ,,A co ty, že jsi dneska jako sluníčko?" ,,Já? Nic," začervenala se mírně Am. ,,Nic? Věříš jí to En?" usmála jsem se spiklenecky na En. ,,Ani náhodou," zasmála se En a napíchla na vidličku kus papriky.  ,,No tak dobře.. Jeden kluk z kavárny. Před pár dny si ke mně přisedl a začali jsem si povídat. Je strašně sladkej...Každý den mi posílá čokolády a dopisy," rozplývala se Am. ,,Takže zapomeneš jen tak na Kama? Teď to vypadalo, že se dáte opět dohromady," řekla na rovinu En. ,,Už mu nevěřím. Chci dát šanci dalšímu," zazubila se Am. Na to jsem jen zavrtěla hlavou a usmála se. ,,No co? Kamovi jsem odpustila. Ale to jste neviděli jeho holky," usmála se na nás zářivě Am. ,,A kolik že mu je? A nemáš ho náhodou proto, aby Kam žárlil, že ne?" zeptala jsem se pro změnu já. Am se na mě podívala šokovaně, a pak se začervenala. ,,Možná," zamumlala si pro sebe. ,,A je mu 10." Na to jsem vyprskla smíchy. ,,10? To nemyslíš vážně, že ne?" smála jsem se dál. ,,No co... Když jsem s Kamem chodila vadil mu i tříletý chlapeček," pokrčila rameny Am . Jen jsem se zasmála a dál to radši neřešila. Pak jsem se koukla na hodiny a zjistila jsem, že tak trošku nestíhám. ,,Holky sorry. Ale dneska vyzvedávám Tobyho, takže páčko," rozloučila jsem se s nimi a vydala se rychlostí blesku do šaten, kde jsem se co nejrychleji přezula zpět do své obuvy  a vyrazila opět co nejrychleji k Tobyho škole. Myslím, že jsem i běžela jen abych to stihla. Když jsem tam přiběhla, hned mi padl zrak na Jacka, který s někým zuřivě telefonoval. Už mě nebaví, jak mě ignoruje, povzdechla jsem si. Tak s tím něco udělej!!  zakřičelo na mě moje podvědomí. Chopila jsem se toho nápadu a šla k Jackovi blíž. ,,Ahoj, jdeš pro Kriss?" zeptala jsem se ho hned, jak dotelefonoval. Ignor - jak nečekané. Pak se Jack rozešel asi pryč z areálu. To mě naštvalo. Rozeběhla jsem se k němu a obrátila ho s sobě čelem. ,,Můžeš mi sakra říct, proč mě ignoruješ?!" zvýšila jsem na něj hlas a pevně ho držela za ruku. ,,Hm?" zabručel nepříjemně Jack. ,,Celý týden se s tebou pokouším mluvit, navázat s tebou kontakt. Ale nic... Ty mě prostě ignoruješ. Proč?" teď už jsem skoro šeptala. Neodpověděl. Spíš vypadal jako by ho to nezajímalo. ,,Jacku NEIGNORUJ MĚ!" zakřičela jsem najednou. ,,Můžeš mi sakra říct, co si o sobě myslíš?!" zvýšil taky na mě hlas Jack. ,,Ccco?" ,,Co? Do prdele!! Teď fakt nemám čas a ani náladu řešit s tebou nějaký sračky! Takže sorry," vytrhl se mi a mířil si ho hodně naštvaným krokem pryč ze školního areálu. Co to sakra mělo znamenat? Nemá náladu se mnou řešit nějaké sračky? Co to sakra je? ,,Ahoj Tessí!" vyskočil na mě nečekaně Toby a objal mě kolem krku. ,,Ahoj prcku," zasmála jsem se a rozhodla se, že Jacka řešit teď nebudu. ,,Kriss, dneska nebyla ve škole?" Jo i tak mi to nedá... ,,Byla. Ale přišel pro ní její tatínek," zazubil se na mě Toby. ,,Tatínek?" podivila jsem se. Ten s nimi přeci nežij. ,,Tessí!!!! Budeš si se mnou dneska hrát?" zatahal mě Toby za ruku a pomalu mě táhl pryč ze školního areálu. ,,Jistě," usmála jsem se na něj, pak ho vzala do náruče a rozešla se s ním domů. 

Tak konečně další část je tu!!! Omlouvám se, že to tak trvalo :(.  Doufám, že se líbilo :).

Pokusím se přidat další díl, co nejrychleji. 

Vaše Kata0004