Neignoruj mě!!

Tess

To si děláš srandu?!? Ne..to snad není pravda. Ne.....

Celou cestu autem k Elise a Markovi domů jsem se dívala z okna. Přemýšlela jsem o všem možným. O novým bubeníkovi. O kapele Fire Wolfs. O jejich členech. O to co si pro mě Am a En připraví za tu prohranou sázku. Proč se z toho musel tak radovat?? Také jsem popřemýšlela o pomstě na kluky. Už jsem ji měla skoro domyšlenou. Myslím, že dokonce na mě Jack několikrát mluvil. Ale nejsem si úplně jistá. I když jsem neustále cítila na sobě něčí pohled. ,,Á tady bydlíme děcka," ozval se Markův radostný hlas od volantu. Když jsem se pozorněji porozhlédla, zjistila jsem, že jsme přijeli k útulně vypadajícímu a dvoupatrovému domu. ,,Páni," vyslovila jsem svůj údiv nahlas. ,,Jen počkej, až to uvidíš vevnitř," mrkla na mě Elis. ,,Už se nemůžu dočkat," zazubila jsem se. Zastavili jsme auto a já si odepnula pás, abych mohla být co nejdříve vevnitř, jelikož jsem se už moc těšila na to, jak to vevnitř vypadá. Když jsem vystoupila, všimla jsem si, že se docela ochladilo, tak jsem si na sebe vzala mikinu, kterou jsem měla zavázanou u pasu už od té doby, co jsme vystoupili z autobusu. ,,Kufry vám vezmu dovnitř," řekl Mark, který už v ruce držel dva větší kufry. Usmála jsem se a šla ihned za ním. Vešli jsme do domu krásně zdobenými dřevěnými dveřmi. Hned za dveřmi stála Elisa, která nám držela dveře. ,,Vítejte doma," pronesla, když jsme byli v předsíni. ,,Páni. Je to tu krásný," vydechla jsem. Celý prostor byl vymalovaný hnědou barvou a u kraje stropu byly zlaté ornamenty . Také tu byly dvě skříňky na boty sladěné do hnědé barvy vedle sebe. Naproti nim byl věšák se zlatými háčky. ,,Děkujeme. Chovejte se tu jako doma." Zula jsem si boty a dala je na poličku do otevřené skříňky. ,,Tak pojďte. Ukážeme vám to tu," řekla Elis a mě a Jacka objala kolem ramen. ,,Tady je obývák," prošli jsme chodbou, která byla vymalovaná meruňkovou barvou na konci chodby byl údajný obývák. Vypadal úžasně. Byl do odstínů zelených barev. Obývák byl vymalovaný zářivě světle zelenou barvou. Byly tu dvě okna jedno vpravo a druhé vlevo s růžovými závěsy. Jinak všude po stěnách byly různé obrázky. Velká černá led televize byla hned naproti vchodu, před ní byl obří kožený gauč zelenkavé barvy a po stranách kožená křesla stejné barvy. Když jsem šla ke gauči, všimla jsem si před ním menšího dřevěného stolu ze světlého dřeva, na kterém byla váza s růžovými růžemi. Vypadalo to tu velmi útulně a cítila jsem se tu velmi dobře. ,,Hlavně se tu chovejte jako doma a nestyďte se," usmála se na nás mile Elis. Jen jsem přikývla a šla pomalu za Elis, která šla dále do domu. Prošli jsme obloukovým vchodem do kuchyně. Kde byla všude cítit levandule. ,,Tady je kuchyně. Vždycky když budete mít hlad, nebo žízeň přijďte sem a něco si vemte. Nemusíte se nás ani ptám. Jídlo je hotové, takže až si trochu vybalíte věci, najíme se všichni společně." Přikývli jsme a já se porozhlédla okolo. Kuchyň byla vymalována světle fialovou barvou a různé skříňky byly z šedivého dubového dřeva. Nádobí bylo sladěné spíše do fialové barvy. Naproti vchodu byla velká lednice, která měla stejnou barvu jako skříňky. Až když jsme odcházeli jsem si všimla, že u okna má Elis bylinky snad všeho druhu. ,,Páni, ty tady máš tolik bylin," řekla jsem Elis, která stála u vchodu. ,,Viď? Vždycky jsem spíše dávala přednost přírodnímu koření. Je to lepší a líbí se mi ta vůně. A teď pojďte do jídelny,' řekla a vedla nás místnosti, kde byl uprostřed dřevěný kulatý stůl, který byl pokryt hnědým ubrusem. Na každé stěně bylo okno a vpravo byly balkonové dveře a za nimi se rozléhala velká zahrada. Všechny okna i balonové dveře měli tmavě hnědé závěsy a jídelna byla vymalována červenkavou barvou. Na stěnách byly různé masky, typovala bych z Indie. ,,Cestujete?" zeptala jsem se. Když si Elis s Markem všimli, kam koukám, usmáli se. ,,Mám v Indii rodinu a taky jsem se tam narodil. Tyhle masky se u nás v rodině dědili z otce na syna. Vždy když se oženíš dostaneš jako svatební dar pár těchto masek," vysvětlil mi Mark. ,,To je úžasný," nadšeně jsem se na něj podívala. ,,Jednou vám to moc rád všechno povím," usmál se Mark. Nadšeně jsem přikývla. ,,Tak teď vás čeká poznat ještě druhý patro, kde taky máte pokoj," zatleskala nadšeně Elis. Usmála jsem se na ni a šla za ní. Tady se mi to mooooc líbí. Vrátili jsme do chodby, kterou jsme procházeli do obýváku. Až teď jsem si všimla, že vlevo od chodu jsme velké dřevěné dveře. Šli jsme po nich do druhého patra a došli jsme chodbou, která byla vybarvená do meruňkové barvy. Napravo i nalevo byly troje dřevěné dveře. ,,Tady mám já a Mark ložnici," ukázala na první dveře vpravo ,,kdyby jste něco potřebovali, nebo se v noci báli, tak klidně přiďte k nám," usmála se na nás Elis. Kolik si myslíš, že mi je? Zeptala jsem se jí v duchu, ale nahlas jsem nic neříkala. Šli jsme dál do chodby. ,,Tady je první koupelna," ukázala na dveře vedle jejich ložnice ,,a tady první záchod," ukázala na dveře vedle koupelny. Pak jsme odzadu šli zase pomalu dopředu. ,,Tady je váš pokoj," řekla Elis. ,,Náš?" zeptala jsme se zmateně. ,,Ano. Váš. Víte my jsme čekali dva kluky, nebe dvě holky. Bohužel nemáme víc pokojů. Ostatní pokoje pro hosty se rekonstruují. A navíc nám zavolali, to že budete kluk a holka, až když jsme pro vás jeli. Moc nás to mrzí." Otevřela jsem na ní pusu. ,,A co ty první dvoje dveře?" zeptala jsem se s nadějí v hlase. ,,To je vaše koupelna a záchod." Hlavně, že tu je tolik záchodů a koupelen. ,,Takže. Chápu to správně, že tady s Tess budu těch pár týdnů v jednom pokoji?" zeptal se zaujatě Jack vedle mě. To si děláš srandu?!? Ne..to snad není pravda. Ne..... ,,Ano." Tohle musím rozdýchat. ,,Snad vám to moc nevadí," omlouvala se nám Elis pohledem. Najednou mě vzal Jack za ramena. ,,Vůbec nám to nevadí. Alespoň se více poznáme," usmál se na ni. Děláš si srandu, že jo?! Hodila jsem po Jackovi zamračený pohled. ,,Tak jo. My vás necháme si vybalit věci a zavoláme vás na večeři," řekl Mark. Já jsem ještě po tom šoku nebyla schopná slova. ,,Dobře," řekl Jack a tlačil mě do dveří našeho pokoje. Otevřel pokoj a rozsvítil. ,,Páni," vyslovila jsem jen. Konečně schopna mluvit. Celý pokoj byl vymalovaný zářivou oranžovou barvou. Vpravo od dveří byly naproti sobě dvě postele, které měli světle zelené povlečení. V levém rohu byla zelená led televize a pod ní byly různé hry a gauč. Gauč? Hustý! ,,Snad ti to nebude vadit," zašeptal mi Jack do ucha. Při čemž mě vytrhl z myšlenek na krásný pokoj. ,,Co?" otočila jsem se na něj. ,,To, že jsi se mnou na pokoji," zazubil se na mě. ,,Trošku jo. Ale co můžu udělat?" ,,Pravda," přitakal mi. ,,Ale má to i plus." ,,Jakej?" zeptal se mě s úšklebkem. ,,Můžu tě porazit ve všech těhlech hrách," zazubila jsme se na něj a ukázala na všechny ty hry. ,,Nemyslíš si o sobě nějak moc?" povytáhl obočí. Jako odpověď jsem se jen usmála a šla si vybalovat nějaké věci z kufru.