Neignoruj mě!!

Tess

Ráno jsem skoro nemohla dospat, jak jsem se těšila do školy. Ty jo...to je po prvé a možná i naposledy v životě, kdy se těším do školy, pomyslela jsem si udiveně, zrovna když jsem si čistila zuby v koupelně. Odplivla jsem pastu, kterou jsem měla v puse a podívala se na sebe do zrcadla - neodpustila jsem si na sebe i ušklíbnout. Mohla by ses trošku upravit! Jinak si budou zase myslet, že jsi emocionálně a psychicky na dně, odfrkla jsem si v duchu. Vzala jsem do ruky řasenku a namalovala si s ní řasy, pak jsem si namalovala rty tmavě rudou rtěnkou a vlasy si nechala rozpuštěné. Když za temného anděla, tak pořádně!  Ďábelsky jsem se na sebe usmála  do zrcadla a vydala se do pokoje, kde jsem už měla připravené oblečení. Včera mi trvalo snad hodinu, než jsem se rozhodla, co si vezmu na sebe. Nakonec jsem se rozhodla pro černé šaty, které jsem měla na nějaké rodinné akci, která se konala minulé léto. Jo...to už bude nějaký ten pátek, zasmála jsem se v duchu. Oblékla jsem si šaty na sebe a podívala se na sebe do zrcadla, které vyselo naproti mé postele.  Ooooo..krasavice, usmála jsem se na sebe mile. 

Ještě jsem si dala kabelku přes rameno, která byla položena po celou dobu na židli. Před odchodem dolů jsem se ještě zastavila v koupelně a navoněla se Vanilkovou voňavkou - moje nejoblíbenější. Když jsem byla spokojená i s tím, jak voním, vydala jsem se pomalým krokem dolů do botníku, abych se mohla obout. Dole jsem si obula černé boty na podpatku a vyšla ven z domu. Když jsem vyšla z domu, zamkla jsem za sebou dveře, jelikož jsem dnes odcházela jako poslední z naší rodiny. Konečně po sto letech máme od desíti! uchechtla jsem se.  Odbočila jsem doprava a pomalým krokem se vydala ke škole. Ještě jsem napsala SMS En: Já: Už jsem na cestě do školy. Jak jste na tom vy? :)    En: Já taky...Jak jako myslíš my? :O     Já: Jedeš přeci s Jamesem, ne? Pak už mi neodepsala, načež jsem se zasmála - trefila jsem do černého. Cesta mi uběhla poněkud rychle, tedy popravdě jsem ji ani nevnímala. Když jsem došla ke škole, hned jsem uviděla Am, která stepovala před vstupem do školy. Na sobě měla to oblečení, které jsem ji včera vybrala, takže jsem byla velmi spokojena. ,,Ahoj," usmála jsem se na ni mile. ,,Proč. Máš. Sakra. Tyhle. Šaty. A. Já. Tohle?!?!?" odříkala pomalu naštvaně Am. ,,Protože jsem chtěla?" usmívala jsem nevinně. ,,To není fér!" začala se vztekat. Tomu jsem se jen zasmála. ,,Ahoj kočky!" uslyšela jsem známý hlas a cítila, jak mě nějaká osoba zezadu objala. ,,Ahoj En. Co máš na sobě?" chtěla hned vědět Am. En se zasmála a lépe se ukázala, aby na ni Am lépe viděla.  ,,To si děláš srandu," klesl Amin hlas. ,,Co? Špatný?" nechápala hned En a prohlédla se. Ještě včera jsem zavolala En a řekla jí, co chystám a taky co si má vzít na sebe. Jo...Vybrala jsem fakt dobře, pochválila jsem se spokojeně.