call me daddy » h.s.

7.

Harry

Když jsem se probudil, ležel jsem v posteli sám. Přemýšlel jsem nad tím co se stalo. Bylo špatný když jsem se zamiloval do tak mladý holky? Nevěděl jsem co cítím k její matce. Trvalo asi tři měsíce než jsem se schopil a pozval jí někam na rande.

Byl jsem do ní blázen hned od začátku, ale jak jsem uviděl Nicol tak jakoby se ve mě něco hnulo a moje láska k Amandě byla čím dál menší.

Jo miluju jí ale Nicol miluju taky. Nejvíc mě vytáčí ten Niall, on s ní určitě už spal a ta myšlenka je příšerná.

Vstal jsem oblíkl si boxerky a sešel dolů. V kuchyni byla Nicol a s někým se bavila po telefonu.

*Jo jsem doma.* jediný co jsem zatím slyšel bylo tohle.

*Kino by bylo fajn, tak v šest?*

*Dobře, pa já tebe taky.* řekla a típla to.

Hned mi bylo jasné kdo to byl.

Začala se mi vařit krev v žilách a začal jsem na ní řvát.

"Kdo to byl?" musel jsem si to ověřit. Její výraz byl najednou úplně jiný.

"N - Niall proč?" vykoktala ze sebe a odložila telefon vedle sebe, byla vystrašená.

"Ty snad někam jdeš?" založil jsem si ruce na hrudi a nepřestával se na ní upřeně dívat.

"Jo, pozval mě do kina a chce abych u něj přespala." vydala ze sebe tiše, jako kdyby nechtěla abych to slyšel.

"Tak na to zapomeň holčičko, nikam nepůjdeš. Budeš doma." zakroutil jsem hlavou.

Nicol

"Ale já -" chtěla jsem něco říct, ale on mi do toho skočil.

"Žádný ale. Řekl jsem že budeš doma a tím to končí! Teď mu zavoláš a řekneš že nemůžeš nebo si něco prostě vymysli."

"Ne! Nebudeš mi říkat co mám a nemám dělat! Nejsi můj otec!" po tom co jsem to dořekla jsem cítila štiplavou bolest na tváři.

On mi dal facku.

"Co si to dov - dovoluješ?Nemáš právo mě mlátit!" zakřičela jsem a chtěla si položil dlaň na mou tvář, ale Harry mi to neumožnil.
Surově mě chytil za zápěstí a přitlačil na zeď. Začala jsem se ho opravdu bát.

Měl v očích zlost, ale i něco co jsem nedokázala odhadnout.
Chvíli se mi koukal do očí, ale pak udělal něco co jsem nečekala. Pustil mě a rychlím krokem šel někam pryč.

Po chvilce jsem uslyšela bouchnutí dveří tak jsem se šla podívat k oknu. Uviděla jsem ho jak startuje auto a odjíždí pryč.

Šla jsem nahoru do pokoje a napsala Niallovi.

*Nebudu moct přijít* po chvilce to píplo

*Proč? Nicol co se děje? Od doby co se tady objevil ten přítel tvojí matky se chováš divně.*

Přečetla jsem si to a už mu neodpovídala. Dala jsem mobil na nabíječku a lehla si do postele.

-

Poslední půl hodinu tu jen tak ležím a brečím ,teda taky ignoruju mobil který zvoní asi po padesátý.
Volal Niall, už mi poslal i několik zpráv, ale ty jsem si nepřečetla.

A o Harrym ani nemluvím.
Neozval se mi. Určitě byl naštvaný, ale to já taky. Přece si můžu dělat co chci ne? Není to můj otec a to co se stalo - to nebylo normální, fakt jsem nevěděla proč jsem mu to dovolila, ale jedno jsem věděla. Byla to chyba, přece se mě nemůže dotýkat chlap který je tak sterý jako Harry.

Né že by byl moc starý to ne, ale na mě jo.

Harry

Neměl jsem tušení kam jedu, ale potřeboval jsem od tam tuď vypadnout.

Nechápal jsem co se mnou je. Nikdy jsem takovýhle nebyl, ale ta holka mě přivádí k šílenství.

Myslel jsem si, že když se mezi náma stalo to co se stalo tak ho pustí k vodě a bude jen se mnou, ale asi jsem se mýlil.

Zaparkoval jsem před nějakým barem a vešel dovnitř.

Barmanovi jsem řekl ať mi nalije něco tvrdýho abych aspoň na chvíli zapomenul na Nicol.

A takhle jsem tam seděl a pil jednu sračku za druhou asi další dvě hodiny.

-

"Pane, je pozdě. Zavíráme." uslyšel jsem toho barmana a zavrčel jsem.

"Hmm.." zvednul jsem se ze židle a málem jsem spadl na zem. Asi jsem toho vypil moc.

Neochotně jsem se vydal k autu, dal jsem klíče do zapalování a vyjel.

Najednou jsem ucítil hroznou bolest a viděl černě.