call me daddy » h.s.

48.

"Máš na sobě moje věci?" ušklíbl se.

"Horane nevím o co ti jde." bouchla jsem ho do ramene.

"Byla to jen otázka."

"Mám na sobě tvoje věci, protože tady nemám nic svého." obhájila jsem se.

"Musím si pro všechny svoje věci k Harrymu."

"Takže je mezi vámi konec?"

"Nevím jestli je konec, ale nechci s ním teď mluvit nebo s ním nějak jinak komunikovat. Potřebuju čas."

"Můžu tě tam zítra odvézt jestli budeš chtít."

"To by bylo fajn. Pak už bych zůstala u Lisy."

"Můžeš zůstat tady."

"Chci být nějakou dobu sama."

"Tam, ale sama nebudeš."

"Mají v Londýně pronajatý byt. Když se s nimi domluvím, mohla bych tam být nějakou dobu."

"Aha, no nebudu tě přemlouvat. Je to na tobě." pokrčil rameny a pousmál se.

"Díky."

"Nemáš za co děkovat."

"Půjdu už spát."

"Kdybys něco potřebovala budu spát na gauči."

"Klidně můžu být na gauči já."

"Ne."

"Fajn, díky."

"Dobrou."

"Dobrou Nicol."

Ještě než jsem se rozhodla jít spát, napsala jsem Harrymu zprávu.

*Zítra si přijedu pro věci.-N* hned mi na to přišla odpověď.

*Nechceš si to ještě rozmyslet? Prosím?-H* na to už jsem neodpovídala a šla spát.

Ten mobil samozřejmě ještě dobrých 10 minut v kuse vibroval. Nechala jsem to být.

Najednou mi po tvářích začali stékat proudy slz. Nevím kde se to ve mně bere.

Prostě jsem si jasně a úplně začala uvědomovat, že mě Harry podvedl. On moc dobře věděl jak moc jsem ho milovala. Proč to sakra udělal? Věděl že když to zjistím,tak mi to ublíží, ale on spoléhal na to, že to nezjistím. To je ten problém.

***

Probudila mě příjemná vůně. Hned jsem vyskočila z postele a běžela do kuchyně.

"Řekni že jsou lívance!" zapískala jsem.

"A když řeknu, že ne?" provokoval.

"Tak ze zastřelím." mrkla jsem.

"Jo jsou lívance."

"Poznám to." usmla ajdems e prosím sebe a posadila se ke stolu. "Dej mi pořádnou nálož, mám hlad jako vlk."

"Fajn, fajn. Abys nepřibrala."

"Hej!"

"Už máš lepší náladu." ty jen nevidíš jak mě to zevnitř zabíjí.

"Proč bych jí měla mít špatnou? Jsem v pohodě." jsem v pohodě jen proto, že jsem probrečela skoro celou noc. V tom to je.

"Dobře. V kolik pojedeme?"

"Kam?"

"Pro ty věci k Harrymu." zapoměla jsem na to.

"Jo no, najíme se pak můžeme."