call me daddy » h.s.

24.

"Ahoj. Co tady děláš?"

"Ahoj, já - přišel jsem si s tebou promluvit." byl to Niall.

"Aha, pojď dál." zamotala se mi hrozně hlava a spadla jsem na zem. Hned ke mě přiběhl.

"Seš v pohodě? Jsi bílá jak stěna." bylo mi fakt blbě ale nic mě nebolelo. Jen se mi motala hlava.

"Jo já - há sem v pohodě." pomohl mi se zvednou. Hned jsem si šla natočit sklenici vody.

"O čem si chtěl mluvit?" neměla jsem na to náladu. Chtěla jsem spát než se vzbudí Harry ale zas jsem nechtěla vyhazovat Nialla.

"O tom co se mezi náma stalo. Je mi líto že - že jsem tak vybouchl a choval se jak totální hovado. Nepřemýšlel jsem, prostě poprat se s ním mi přišlo - nevím jak to říct. Prostě jsem si myslel, že to bude dobrý řešení ale mýlil jsem se. A to hodně. Víš když někoho miluješ a pak se dozvíš tohle - víš jak jsem se cítil? Měl jsem na tebe vztek ale na něho větší. Cítil jsem se podvedenej .." už jsem ho neposlouchala a jediný co si pamatuju je, že jsem padala na zem.

***

"Nicol. Notak, prober se." otevřela jsem oči a nademnou byl skloněný Niall. Byla jsem u sebe v pokoji.

"Co se stalo?" skoro nic jsem si nepamatovala.

"Já nevím, najednou si omdlela tak jsem tě sem odnesl a dal ti mokrý hadr na čelo."

"Aha, děkuju."

"To je v pohodě. Já - ehm příjdu někdy jindy."

"Fajn. Doprovodíš se sám?"

"Jo, ahoj."

"Ahoj." snažila jsem se o úsměv.

Slyšela jsem jak zabouchl vchodní dveře.

Potřebovala jsem sprchu.

Zalezla jsem do sprchy a nechala na sebe téct teplou vodu. Miluju to.

Obalila jsem se do ručníku a šla k sobě do pokoje kde jsem se převlékla do legín a mikiny.

Od pokoje kde spal Harry byly slyšet divné zvuky.

Šla jsem se tam podívat a viděla ho jak zvrací napodlahu. Popravdě? Nebyla to hezká podívaná.

"Běž pryč. Tohle opravdu nemusí-" ani to nedopověděl a znovu se pozvracel.

Po chvilce to přestalo.

"Už dobrý?"

"Jo." musela ho hodně bolet hlava. Vypil celou flašku sám.

"Uklidím to." šla jsem pro kýbl s vodou a hadr.

"Děkuju. Kde jsou nějaký prášky?"

"Přinesu ti je."

"Díky."

***

"Tady to máš." podala jsem mu prášky.

"Jo díky. Příšerně mě bolí hlava."

"Se nediv když si ten hnus vypil celý sám."

"Potřeboval jsem se odreagovat a na všechno na chvíli zapomenout." kopnul do sebe ty prášky.

"Na to stačí pár panáku a ne rovnou celá flaška."

"Fajn." pokusil se usmát. "Nicol?"

"No?"

"Víš přemýšlel jsem a tak mě napadlo - asi to bude znít bláznivě ale - ale nechceš se ke mě nastěhovat?"

Co?

"Co?"

"Nemusíš se rozhodovat hned ale kde jinde by jsi bydlela?"

"Fajn já - rozmyslím si to." asi by to byl nejlepší nápad. U Lisy s Mikem zůstat nemůžu a u babičky už vůbec ne.

"Harry chtěl si někdy mít děti?" Prostě mu to řeknu a bude to v pohodě.

"No ještě jsem o tom nepřemýšlel. Proč se ptáš?"

"Já - Harry asi by jsi něco měl vědět.."  a teď už z toho nemůžu vycouvat. Do prdele.

"Co?" měl divný výraz v obličeji.

"Víš jak jsme jeli do té nemocnice a já ti říkala ať zůstaneš v autě?" jen přikyvoval. "Chtěla jsem aby si tam zůstal, protože - protože jsem šla ke gynekologovi. Často jsem zvracela a myslela jsem si že jsem v tom.Nechtěla jsem aby jsi věděl že jsem tam šla a - a on mi řekl že -že jsem těhotná."

"Cože - cože? Ty jsi - sakra co? V kolikátým jsi měsíci? Pro krista,  proč si mi to neřekla?" byl totálně vyklepaný.

"Já - já nejsem v žádném měsíci."

"Když jsi těhotná tak sak-." najednou bylo ticho. "Prosím neříkej že js-" skočila jsem mu do řeči.

"Harry šla jsem na potrat."

"Prosím řekni, že je to nejaký vtip, prosím." začal se smát.

"Sakra není to vtip, je to pravda."

"Ale vždyť - já - proč si mi to neřekla? Mohli jsme to nějak vyřešit.Mohla sis to nechat. Nechápu tě."

"Ty mě nechápeš?! Ty mě nechápeš!? Harry mohl bys do prdele myslet taky na to jak jsem se cítila já a nemyslet pořád na sebe? Víš jaký to pro mě bylo? Vědět že jsem zabila vlastní dítě? Já bych si to nechala ale za prvé jsem moc mladá. Na výchovu dítěte jsem ještě nebyla připravená a za druhé co bych asi řekla mámě? Že to dítě čekám s tebou? No jasně to by bylo úplně v pohodě." prohodila jsem rukama do vzduchu.

"Mohla jsi mi to říct. Mohli jsem si o tom aspoň popovídat.Kdy jsi byla na tý operaci?"

"To je snad jedno."

"Ne to není jedno! Sakra kdy to bylo?!"

"Ten den jak jsem vám řekla že budu spát u Lily."

"Tak teď už to celý chápu. Chápu ty tvoje nálady. Už chápu všechno. Věděl o tom někdo?"

"Ne."

"Nelži." Dělá si ze mě prdel?

"Nelžu! Nikomu jsem to neřekla! Nevěříš mi?!"

"Dobře, fajn,veřím ti."

"Díky." protočila jsem očima. "Harry promiň."

"Nemusíš se omlouvat. To bych měl spíš já." vtáhl si mě k sobě do obětí a políbil mě. Tak dlouho jsem necítila jeho rty.

"Nicol miluješ mě ještě?"

"Já - jo miluju."

"Já tebe taky."

"Není mi dobře, půjdu si lehnout. Je pozdě."

"Můžu jít s tebou?" jen jsem přikývla.

Jeho reakce mě překvapila. Čekala jsem že bude reagovat jinak, že bude vyvádět, že mě třeba seřve, ale dá se říct, že to bral docela v pohodě. Bála jsem se mu to říct.

Od té doby co ho znám se změnil. Ještě před pár měsícemi by mě určitě pořádně seřval nebo by mi dal facku.

Harry

Ona byla těhotná. Ona byla těhotná se mnou. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Vždyť to musí být hrozný. Šla na potrat a pár dní na to jí umře máma. Já bych se sesypal ale ona je silná. Vždycky jsem vše řešil flaškou a na tom se nic nezměnilo.

Je jí jen 16. Stalo se jí toho tolik. Otce nezná, matka jí zemřela a čekala dítě. Většina z těch věcí jen kvůli mně.