call me daddy » h.s.

9.

"Dáš si něco k pití nebo k jídlu?" Niall  na mě byl tak hodný, staral se o mě a já jsem se k němu bez jeho vědomí chovala takhle.

"Ne děkuju." usmála jsem se na něj. "Kde máš rodiče? Většinou jsou doma."

"Taťka je v práci a mamka je na oslavě u kamarádky." pousmál se.

"Aha."

"A víš co z toho vyplívá?" na tváři měl zvláštní úšklebek.

"Co?" moc dobře jsem to věděla.

"Že jsme tady sami a můžeme.." začal mi vyhrnovat tričko ale já ho zastavila.

"Nialle - já - promiň, ale nemám náladu." opravdu jsem nemohla a ani nechtěla. Pořád jsem musela myslet na Harryho.

"Ne to já se omlouvám, měl jsem počkat."

"Už to neřešme a pojďme si prosím lehnout, je pozdě."

"Dobře" šli jsme nahoru do jeho pokoje a šli jsme spát.

-

V noci jsem se probudila.
Šla jsem se dolů do kuchyně napít vody a vzala si do ruky telefon. Koukla jsem na hodiny.
Bylo po třetí hodině ráno.

Nechtělo se mi spát tak jsem si vzala do ruky telefon, odemkla ho a projížděla fotky s Niallem kdy ještě bylo všechno v pohodě.

Narazila jsem na fotku kde mi bylo asi čtrnáct a byli jsme s Niallovou rodinou na výletě na lodi. S Niallem se známe asi od doby co mi bylo 13, byli jsme skoro jako brácha se ségrou, vždycky se mě zastal a ochraňoval mě.

Pak přišel den kdy mi řekl, že ke mě už delší dobu cítí něco víc no a od té doby jsme spolu.

Vůbec jsem nevěděla co jsem k němu cítím.

Miluju ho ale už ne tolik jako dřív. Asi jsem se totálně zbláznila, ale najela jsem na zprávy s Harrym a napsala mu.

*Ahoj,vím že jsi to přečteš až budeš víc v pohodě ale potřebuju ti něco říct. Od doby co jsi se objevil u nás doma se změnilo hrozně věcí. A jednou z těch změn jsou moje city k tobě a Niallovi. Vím že ho miluju ale už né tolik co dřív. Dřív jsme byli pořád spolu. Byl to můj první kluk a ja si myslela že s ním zůstanu napořád ale pak tu seš ty. Jak už jsem říkala, trávila jsem s Niallem skoro všechen můj čas, ale od doby co jsi u nás začal přespávat a to všechno s mojí matkou, jsem si na tebe začala zvykat a pak je tu ta věc. To co se stalo mezi náma byla chyba, obrovská chyba. Ale víš co je na tom nejhorší? Já toho vůbec nelituju, ze začátku jsem toho trocu litovala ale teď už ne a to je špatně. Měla bych se kvůli tomu cítit špatně a to nejen kvůli sobě a kvůli Niallovi, ale i kvůli matce.Vždyť ty si jí podvedl s její vlastní dcerou.Ale já za to mohla asi z větší části, neměla jsem dovolit aby se to stalo ale mě se to s tebou líbilo. Další věc které bych měla litovat ale nelituju.Ty facky co jsi mi dal a to všechno co jsi mi udělal jsem ti odpustila, protože jsem na sto procent věděla že to tak má být, kdybych ti to neodpustila tak by akorát mezi náma bylo dusno a to by nebylo dobrý jak pro mě a pro tebe tak ani ne pro lidi kolem nás. Uvědomila jsem si spoustu věcí a jedna z nich je že,asi to vyzní divně a budeš si o mě myslet že jsem šílená, ale já tě miluju. -N*

Dlouho jsem váhala jestli to odeslat a rozhodla jsem se to udělat. Už jsem to v sobě nemohla dál dusit.

Zpráva se odeslala a já už s tím nic nemohla dělat.

Rozhodla jsem se že to do rána vydržím na gauči. Moc se mi k Niallovi do postele nechce.

Uběhlo asi deset minut a já pořád přemýšlela jak to mám říct Niallovi a jestli mu to vůbec mám říct.

-

Probudila jsem se celá polámaná z toho spánku na gauči.
Docela mě bolely záda. Když jsem se protáhla a rozkoukala tak akorát Niall šel po schodech dolů.

"Dobré ráno" zívnul si a koukl se na mě, asi mi bylo divné proč jsem tady.

"Ahoj." oblíkla jsem si na sebe stejné oblečení co jsem měla včera. Nic jiného tady nenám.

"Proč si spala tady?"

"Já jsem se v noci probudila, no a šla jsem se napít a pak jsem tady asi nějak usnula." zamluvila jsem to a lehce se pousmála.

"Aha." povzdechl si a odmlčel se.
"Nicol, já - můžu mít otázku?" poškrábal se vzadu na zátylku, vypadal nejistě.

"Jo?"

"Miluješ mě ještě? Víš, poslední dobou se chováš divně ani jsi mi nenapsala. Příjde mi jako by jsi se mi vyhýbala a to všechno začalo potom co se tady objevil Harry. Ten chlap se mi nezdá, neubližuje ti třeba? Promiň, že se takhle blbě ptám, ale - víš chováš se divně." zamračil se, byl smutný.

"Nialle já - já tě miluju ale prostě - Promiň." vzala jsem si všechny věci a utíkala do chodby kde jsem si nazula boty a utíkala pryč.

Chtěla jsem jít domu,potřebovala jsem mámu. Hrozně se mi stýská.

"Nicol!Kam jdeš?!" slyšela jsem za sebou jeho hlas, ale neohlížela jsem se. Prostě jsem utíkala domu.