call me daddy » h.s.

43.

*o dva dny později*

Harry

"Není tu nic k jídlu." řekla smutně.

"Dojedu do obchodu."

"Dobře. Pak něco uvařím."

"Za chvilku jsem zpět." políbil jsem jí do vlasů a šel si pro klíče od auta.

Dojel jsem před obchod,vzal košík a šel nakupovat.

Stál jsem před regálem s ovocem a někdo na mě promluvil.

"Harry? Jsi to ty?" otočil jsem se. Byla to Natali. Moje bývalá.

"Ahoj Natali." nevadila mi. Ona byla jedna z fakt hodně mála se kterou jsem se rozešel v dobrém. Nevyváděla jako ty ostatní. Akorát si šla za svým.

"Jak se máš? Dlouho jsme se neviděli."

"Ale jo docela to jde, co ty?"

"Fajn, musím uznat že si mi chyběl." aha.

"Jakto?"

"Nevím, ty si na nás nikdy nevzpomeneš?" ne ,fakt ne.

"Popravdě ne." bylo blbé to takhle říct.

"Nechceš zajít třeba na kafe?"

"No nemám čas. Musim být za chvilku doma."

"A co si to kafe dát u tebe?" bude blbí když jí řeknu ne. Ale co Nicol?

"Jo - no tak dobře." jsme jen kamarádi. Už k ní dávno nic necítím.

"Jsem tu pěšky." řekla nejistě.

"Mám tu auto, pak tě klidně hodím zpátky pokud budeš chtít." upřímně jsem se usmál.

"Díky, seš zlato." neměl jsem moc dobrý pocit z toho co na to řekne Nicol.

***

"Přestěhoval si se?" vykulila oči na mojí vilu.

"Tak trochu." odepínal jsem si pás a vyšli jsme z auta.

"Zlato jsem doma!"

"Ty někoho máš?" divila se.

"Jo." jednoduše jsem odpověděl.

"Jo aho-" zasekla se Nicol. "Dobrý den." vypadlo z ní po chvíli.

"Ahoj. Jsem Natali, ráda tě poznávám..?"

"Nicol. Taky vás ráda poznnávám." na její tváři bylo vidět, že je jí to trochu nepříjemné.

"Můžeme si tykat ne?" navrhla Natali.

"Fajn."

"Jdu vyložit ten nákup. Natali můžeš se jít posadit do obýváku, je to hned vedle kuchyně." řekl jsem.

"Dobře díky. Můžu tě poprosit o to kafe?"

"Jo jasně, chvilku počkej." jen přikývla.

"Harry kdo to je?" řekla bez zájmu.

"No - moje bývalka." je to divný.

"Aha a proč je tady?" odsekla.

"Potkali jsme se v obchodě, chtěla si jen popovídat."

"Aha, no budu na hoře."

"Stalo se něco?"

"Ne."

Nicol

"Aha, no budu na hoře."

"Stalo se něco?"

"Ne." zajímalo by mě co by jsi dělal kdybych si sem jen tak přivedla Nialla. Taky by z toho určitě nebyl dvakrát rád.

Šla jsem po schodech.

"Je něco špatně?" slyšela jsem její hlas.

"Všechno je v pohodě." řekl Harry.

Šla jsem do ložnice a zapnula notebook. Sjela jsem nějaké sociální sítě a rozhodla jsem se  že si pustím film.

Po hodině jsem slyšela bouchnutí dveří. Konečně snad odešla. V její přítomnosti jsem byla nesvá.

"Stalo se něco? Řekni pravdu." objevil se Harry ve dveřích.

"Nic se nestalo." nemám chuť se s ním o tom hádat. Prostě to nechám plavat.

"Vidím na tobě že ti něco je. Proč mi sakra zase lžeš!" Zvýšil hlas. Super. Ještě tohle mi chybělo.

"Neřvi na mě!" nechtěla jsem na něj řvát.

"Na něco jsem se ptal."

"Jak by bylo tobě kdybych si sem jen tak přivedla nějakého bývalého kluka hm? Bylo by ti to jedno!?"

"Žárlíš?"

"Na něco jsem se tě ptala." použila jsem jeho otázku.

"Bylo by mi to jedno a víš proč?!"

"Poslouchám." odsekla jsem.

"Protože bych věděl že mě miluješ a, že mezi vámi nic není! Já ti sakra věřím! Proč ty mně ne?!" jeho hlas byl čím dál tím víc hrubší.

"Moc dobře jsem viděla jak se na tebe koukala! A víš co?! Dělej si co chceš!" prudce jsem se zvedla z postele a chtěla jít dolů.

"Kam jdeš?!" chytil mě pevně za zápěstí.

"Pust mě!"

"Umíš odpovídat?!" Byl hrubý. Bála jsem se ho. Opravdu.

"Pryč a teď mě pusť!" stisk na ruce byl pořád silnější.

"Harry to bolí! Přestaň!" ani to s ním nehlo.

Snažila jsem se mu vytrhnout, ale nešlo to. Měl sílu.

Pořád se mi koukal do očí.

"Sakra Harry! Pusť mě!" tohle už bolelo hodně.

Snažila jsem se zadržet slzy. Zatím úspěšně.

Po chvilce mě pustil. Bolelo to jako čert.

"Co se to s tebou sakra děje?! Nauč se ovládat! Nevidíš jak mi ubližuješ?!" jeho nálady byly jako počasí. Doslova.

"Musím si jet něco zařídit. Nečekej na mě." bez všech emocí se sebral a odešel.