call me daddy » h.s.

65.

"Máš tu něco k jídlu?" objevil se Trevor v obýváku.

"Říká ti něco slovo lednice?" ušklíbl jsem se.

"Sorry. Vezmu si něco a půjdu na horu."

"Fajn." rekl jsem a dál jsem koukal na televizi.

Bylo už po jedenácté tak jsem se rozhodl jít se osprchovat a spát. Měl jsem toho za dnešek dost.

-

Zvonil mi telefon.

"Do prdele kdo mě budí." zanadával jsem.

*Prosim?*

*Dobrý den,tady doktor Smith. Neruším?*

*Dobrý den, je všechno v pořádku? Stalo se něco?*

*Ne, vše je v pořádku. Jen jsem vám chtěl oznámit, že slečně Conner zabírají všechny léky. Mohla by být teoreticky propuštěna domu, pokud by jste si pro ní přijel.*

*Opravdu? To je skvělé. Samozřejmě, že přijedu. V kolik tam mám být?*

*Až se vám to bude hodit. Čím dřív tím líp.*

*Budu tam, díky. Na shledanou.*

*Mějte se.*

Konečně.

Vystřelil jsem z postele, rovnou do kouplny, vykonal ranní hygienu a šel se obléct.

Sešel jsem schody dolů do kuchyně, kde seděl i Trevor.

"Čau, kam ten spěch?"

"Jedu do nemocnice." oznámil jsem mu.

"Stalo se něco?"

"Ne." odpověděl jsem a podíval se na něj.

"Tak proč tam jedeš?"

"Nicol dnes pustí domu, před chvilkou mi volal doktor, že si pro ní mám přijet."

"To je fajn ne?"

"Víc něž to, musím jít. Čau a nic tu nerozflákej."

"No jo, čau."

Rychlím krokem jsem šel k autu a nasedl do něj. Už jsem jen nastartoval a vyjel do nemocnice.

-

"Měla by zatím jen ležet a moc se nehýbat, maximálně na záchod a zpět. Bude jí to ještě pár dní bolet." oznamoval mi doktor u Nicol na pokoji.

"Dobře, a jídlo? Co může jíst?"

"Nechal jsem vám tu jídelníček, je na stolku." ukázal směrem na 'noční' stolek

"Dobře, díky."

"Nechám vás tady o samotě." jen jsem přikývl.

"Jak ti je?"

"Líp, ale nemůžu chodit. Teda můžu, ale příšerně to bolí. Zkoušela jsem to se sestřičkou."

"Bude to v pohodě."

"Už se těším domu, chci do postele."

-

"Nebudeš chodit sama, pomůžu ti."

"Díky." byla na ní ta bolest vidět.

"On je tu ještě někdo?" asi si všimla Trevorova auta.

"Trevor."

"Aha."

"Nevadí ti to, že ne?"

"Proč by mělo?Je milý."

Milý.

"Fajn."

"Čau Trevore!" ozval jsem se z chodby.

"Čau."

Nicol

"Ahoj Trevore." pozdravila jsem.

"Ahoj."

"Nechci být na hoře, můžeš mi pomoct do obýváku?" zeptala jsem se Harryho.

"Nebylo by lepší kdyby jsi šla rovnou do postele?"

"Nechci tam být sama, prosím?"

"Dobře." pomalinku jsme došli do obýváku. Bolelo to.

"Harry?"

"Ano zlato?"

"Můžu mít prosbu? Nechci tě využívat, nepřinesl by jsi mi nějaké pohodlné oblečení?"

"Nicol, já jsem tady od toho abych ti pomohl. Není to žádný využívání. Přinesu ti to."

"Děkuju." zmizel na hoře.

Přišel Trevor.

"Rád tě zase vidím."

"Jo já tebe taky."

"Budeš v pohodě, uvidíš." v jeho přítomnosti jsem se cítila divně. Nevím proč.

"Jo, díky." usmála jsem se. "Proč jsi tady?"

"Mám nějaké problémy. Zeptal sem se Harryho jestli bych tu pár dní nemohl zůstat."

"Aha."

"Vadí?"

"Ne, byla to jen otázka."

"Fajn."

"Zlato, vzal jsem ti nějaké legíny a tričko, na." podavál mi to.

"Děkuju." chvíli jsem čekala jestli se třeba Trevor nezvedne a neodejde.

Nic.

"Já - chtěla bych se převléknou."

"Trevore?" vložil se do toho Harry.

"Jo, promiň už jdu." Trevor se zvedl a odešel někam pryč.

"Půjdu ti udělat něco k jídlu, v žádným případě nikam nechoď."

"Rozkaz." usmála jsem se a on mi to oplatil. Chyběli mi jeho ďolíčky.

"Miluju tvoje ďolíčky."

"Já miluju tebe." dal mi pusu na čelo a zmizel v kuchyni.