call me daddy » h.s.

17.

Probudila jsem se v posteli sama. Harry už byl vzhůru, protože ze zdola byla slyšet televize.

Probudila jsem se s dobrou náladou, ale pak jsem si vzpoměla že dnes má přijet máma a ještě ke všemu dneska musím jít znovu k tomu doktorovi aby jsme mohli probrat ten potrat.

Těším se na ní i se mi stýská, ale co bude se mnou a s Harrym.

-

"Harry jdu se projít, vrátím se tak za dvě hodiny." promluvila jsem na něj a on se na mě podíval, smutně?

"Dobře." nebyl moc rád.

Popadla jsem kabelku a vydala se do nemocnice.

-

"Dobrý den slečno Conner." pozdravil mě doktor a nezapomněl se usmát.

"Dobrý den pane doktore." usmála jsem se, ale pouze ze slušnosti.

"Tak jak jste se rozhodla?" spojil si ruce na stole a čekal na moji odpověď, myslím, že podle mého výrazu musel pochopit.

"Chci si to nechat vzít." jeho výraz byl pořád stejný.

"Opravdu to chcete?" zamračil se a podívál se do počítače.

"Ano." vydala jsem ze sebe rozhodnutě.

"Dobrá, uvolnil se mi termín na zítřek." vydechl a odmlčel se. "Vyhovuje vám to?"

"Zařídím se podle toho. V kolik přesně?"

"Ve dvě odpoledne."

"Dobře, budu tu."

"Jen to tady podepište a můžete jít." kéž by se nic z toho nestalo. Podepsala jsem pár papírů a šla jsem pryč.

"Nahledanou pane doktore."

"Nashledanou." usmál se. Zavřela jsem dveře a rychlím krokem šla pryč z nemocnice. Další důvod proč ji nesnášet.

Přemýšlela jsem. Budu ještě někdy schopna mít děti? Vždyť ono za nic nemůže, ale já na to nejsem připravená. Sakra je mi 16.

-

"Jsem doma!" zařvala jsem z chodby zatímco jsem si zouvala boty. Nikdo mi neodpovídal.
"Harry?" Zařvala jsem znovu.

"Jo promiň, byl jsem ve sprše." přibližoval se ke mě a chtěl mě políbit, ale já jsem uhla. Tvářil se zklamaně.

"A co jsi tady celou dobu dělal?" vydala jsem ze sebe po chvíli ticha, chtěla jsem to zamluvit.

"Nic zvláštního."

"Aha."

"Kolik je hodin?" vůbec jsem neměla pojem o čase.

"Budou tři." jen jsem přikývla.
Chtěla jsem jít nahoru, ale Harry mě zastavil. Přitáhl si mě k sobě a naléhavě mě políbil. Chtěla jsem se od něj odtáhnou, ale nakonec jsem to neudělala.

Odtáhli jsme se od sebe, protože nám docházel kyslík.

"Miluju tě, pamatuj si to." zašeptal.

"Miluju tě." zašeptala jsem a Harry mě znovu políbil. "Harry, půjdu si lehnout."

"Dobře." kývl a jemně se pousmál.

Šla jsem k sobě do pokoje kde jsem se převlékla do černých legín a vytahaného trička.

Rozpustila jsem si vlasy a šla si lehnout. Po chvilce jsem usnula.

-

Cítila jsem jak se prohla matrace. Cítila jsem jak mě někdo hladí po tváři, myslela jsem si, že je to Harry. Otevřela jsem oči a viděla mámu.

"Zlatíčko." zapískala a vrhla se na mě.

"Ahoj mami." obejmula jsem jí.

Viděla jsem Harryho jak je opřený o futra od dveří a kouká na nás.

"Tak moc se mi stýskalo." vydala ze sebe s úsměvem, chtělo se jí plakat.

"Mě taky." rozbrečela jsem se.
Nevím proč, možná štěstím, možná kvůli Harrymu.

"Neplač." zasmála se.

Koukla jsem na Harryho. Měl skleněné oči. Uhnul pohledem a odešel.

"No a jak ses měla?" zeptala jsem se pro změnu já.

"Až na to že jste mi oba moc chyběli to bylo skvělý. Poznala jsem spoustu nových lidí a prošla si hodně zajímavých míst, ale měla jsem taky dost práce."

"Tak to jo. Je fajn, že už jsi doma." myslela jsem to vážně. Jasně, ze bylo dobře, že je už doma. Znovu jsem jí objala.

"Půjdu si ještě vybalit pár věcí, pak se půjdu vykoupat a spát. Mám toho dost." jednoduše jsem přikývla a máma po nějaké chvíli odešla.

Rozhodla jsem se vyhrabat z postele a najít Harryho.

Nikde nebyl. Pak mě napadla ještě zahrada, ale co by tam v té zimě dělal?

Stejně jsem se tam šla podívat.

Byl tam. Seděl na takové lavičce.

Šla jsem k němu potichu. Koukla jsem se mu přes rameno a viděla jsem jak si projíždí naše fotky co jsme spolu udělali. Nebylo jich moc, ale aspoň něco.

"Harry?" zamumala jsem tiše, nechtěla jsem ho vylejat. Posadila jsem si k němu.

"Co mám sakra dělat?" koukla jsem mu do očí. Měl v nich zlost, ale i smutek. Byl zoufalý.

"Co tím myslíš?"

"To že chci být s tebou, jak to mám sakra udělat?"

"Já - já nevím." zamumlala jsem. "Pojď do vnitř,je tady zima."

Harry

Seděla jsem na zahradě, se špatnou náladou a koukal na fotky s Nicol.

"Harry?" uslyšel jsem její hlas vedle sebe.

"Co mám sakra dělat?" asi mi to neřekne, ale co už. Nejlepší by bylo kdybych se sebral a vypadnul někam daleko, ale to nechci.

"Já - já nevím." zamračila se. "Pojď do vnitř,je tady zima."

"Hmm." Vše co jsem řekl. Zvedli jsme se a šli dovnitř.

-

"Máma už spí." řekla potichu a posadila se ke mně.

"Jojo." neměl jsem náladu.

"Můžeš mě obejmout?" ty se ještě ptáš?

Okamžitě jsem si jí k sobě přitiskl.

Cítil jsem, že mám mokré tričko.

"Ty pláčeš?" zeptal jsem se jí.

"Jo." brečela, ale taky se smála. Dal jsem jí pusu na čelo.

"Nebreč." usmál jsem se. "Bude to dobrý."

"Nic nebude dobrý, nic." skoro jsem jí neslyšel. Byla jako miška.

"Ale jo, uvidíš."

"Půjdu si lehnout." odtáhla se ode mě a byla na odchodu.

"A - já - můžu jít s tebou?" vykoktal jsem ze sebe.

"Máma spí hned vedle, já nevím jestli je to nejlepší nápad." bylo na ní vidět, že chce abych tam s ní byl. Poznal jsem to.

"Jen na chvilku."

"Fajn." utřel jsem jí slzy a pousmál se.

Jen tak jsme leželi a byli jsme potichu. Užívali jsme si přítomnost toho druhého.

Přitáhl jsem si jí víc k sobě a zjistil jsem, že už usnula.
Spokojeně si oddychovala.  Nemohl jsem tam s ní zůstat. Šel jsem si lehnout dolů na gauč.