call me daddy » h.s.

18.

Nicol

Právě jsem byla po operaci a ležela na pokoji. Doktor u mě ještě nebyl.

Bála jsem se, třeba mi oznámí, že už nikdy nebudu moct mít děti.

Jo a kdyby jste se zajímali o mamku nebo o Harryho, tak těm jsem řekla že budu pár dní u Lily a Lily jsem řekla že mám nějaké problémy tak ať mě když tak kryje.

Někdo klepal na dveře, byl to doktor.

"Dobrý den slečno Conner." řekl. Zdál se jako milý muž.

"Dobrý den." řekla jsem nervózně. "Tak jak to dopadlo?" byla jsem celkem vystresovaná.

"Všechno dopadlo dobře. Plod jsme vyoperovali bez problémů, takže by jste mohla teoreticky jít zítra domů. Ještě si vás tady necháme přes noc na pozorování. Jinak je vše v pořádku? Nebolí vás něco?" bolí mě u srdce. Zabila jsem lidskou bitost.

"Dobře. Všechno je v pohodě, nic mě nebolí. Děkuju." usmála jsem se na něj.

"Tak si odpočiňte, nashledanou." byl milý.

"Děkuju, nashledanou."

Měla to za sebou a všechno proběhlo bez problémů. Ale to neznamená že jsem v klidu i já. Pořád jsem na to všechno myslela. Kdo by na to taky mohl zapomenout? Někdo možná, ano ale já to určitě nebudu.

Harry

"Kdy se vrátí Nicol?" proč sakra najednou musela jít k Lily? To mi dělá naschvál ne? Nevydržím tady s Amandou.

"Asi zítra.V pondělí musí do školy. Je sobota, řekly že se budou učit, ale znáš je." uchechtla se.

"Jo, fajn." odpověděl jsem a poklepával si nohou.

"Harry, už delší dobu se tě chci na něco zeptat. Je to jen maličkost." vydala ze sebe a podívala se na mě.

"No?" bál jsem se toho co řekne.

"Víš - budeš bydlet tady s náma nebo budeš zase u sebe?" chtěl tady bydlet ale lepší bude když budu bydlet u sebe ve vile. Nevydržel bych tady s Amandou.
Mám jí hodně rád, ale už to není ono.

"Lepší bude když budu u sebe a budu u vás zase jen přespávat třeba pár dní v týdnu jako dřív."

"Je to jen na tobě. Nám by to nevadilo." lehce se pousmála a vzala mě za ruku.

"Já vím."

"Ještě půjdu nakoupit, není tu moc jídla." zamumala a políbila mě.

"Dobře."

*další den*

Nicol

Ráno tu byl doktor a řekl mi, že můžu jít domu, že je všechno v pořádku, ale měla bych se šetřit. Dobalila jsem si posledních pár věcí a vypadla jsem odtamtud.

Koukla jsem na hodiny a ty ukazovali 12:37. To bylo akorát. Když jsem si všechno zabalila tak jsem šla za sestřičkou ještě něco vyřídit a mohla jsem odejít.

Teprve teď mi došlo co se vlastně stalo. Zabila jsem dítě.Já jsem ale nebyla připravená, je mi 16,to by nebyl asi nikdo.

Chtěla bych na to zapomenout ale to nepůjde tak rychle. Nikdy na to nezapomenu.

Slyšela jsem vyzvánění svého mobilu. Vytáhla jsem ho z kapsy a koukla kdo to je. 

Harry.

Típla jsem mu to, protože jsem už byla před naším barákem. Strčila jsem klíč do zámku a otevřela dveře.

"Halo? Je tady někdo?" hned co jsem to dořekla, jsem ucítila něčí ruce na svých bocích které si mě k sobě přitáhli.

"Nicol, zlato." byl to Harry.

"Ahoj." přitiskl se svými rty na ty mé. "Um, kde je máma?" doufala jsem, že není doma.

"Jela si něco zařídit. Vrátí se až večer."

"Aha." znovu mě objal.

"Proč si tak najednou šla spát k Lily." doufala jsem že se na to nezeptá.

"No - víš -" nevěděla jsem co jsem měla říct. "Dělaly jsme spolu referát na biologii." bravo Nicol. Nic lepšího tě nenapadlo?

"Aha." vypadalo to že tomu uvěřil.

"Jdu nahoru." oznámila jsem mu. Jen přikývl a zmizel v kuchyni.

Došla jsem do koupelny kde jsem se osprchovala a umyla si vlasy, potom jsem šla do pokoje a na posteli seděl Harry.

"Co tady děláš?"

"Přišel jsem za tebou, to už snad nemůžu?" nechtěla jsem ho nějak naštvat.

"Samozřejmě, že můžeš." odsekla jsem. "Jdeš si ke mě lehnout?" 

"Jo." pusa se mu roztáhla do velkého úsměvu. Zalezla jsem si k němu pod peřinu.

Přitáhl si mě k sobě a kreslil mi něco na záda. Lehla jsem si na bok a položila si hlavu na jeho hruď.

"Budu bydlet zase u sebe a sem budu jezdit jen pár dní v týdnu." myslela jsem, že špatně slyším.

"Cože? Proč?" zamračila jsem se rychloměr pohybem jsem se posadila.

"Bude to lepší, když budeš chtít můžeš u mě někdy zůstat třeba přes noc."

"Ale vždyť - to nejde. Nechci aby si bydlel někde jinde." měla jsem na krajíčku.

"Nicol tak mě sakra trochu pochop. Nemůžu tady bydlet,chápeš to? Prostě to nejde -"

"Všechno jde ale musíš chtít!" křikla jsem, byla jsem naštvaná.

"Tak potom nechci!" tak tohle bolelo.

"Cože? Takže mě nemil - ne víš co? Nechci to vědět. Vypadni!" ukázala jsem směrem ke dveřím a naplno jsem se rozbrečela.

"Milu-" přerušila jsem ho.

"Jdi pryč!"

"Fajn!" práskl dveřma a asi šel dolů, bylo mi to celkem jedno.

Pustila jsem si nahlas písničky a brečela asi 15 minut v kuse. Asi jsem se vám nezmiňovala o tom že si píšu deník co?

Tak teď už to víte. Píšu si ho od 14ti. Mám tam všechno. Opravdu všechno.

Harry

"Tak potom nechci!" řekl jsem nebo spíš zařval, ale neuvědomil jsem si co jsem vypustil z pusy. Litoval jsem toho.Byl jsem totálně vytočený.

Mluvil jsem dřív než jsem přemýšlel nad tím co jsem řekl.

"Cože? Takže mě nemil - ne víš co? Nechci to vědět. Vypadni!" no a je to v prdeli.

Rozbrečela se. Bylo mi jí líto. Neměl jsem na ní řvát. Zas jsem to posral.

"Milu-" zase mi skočila do řeči. Kurva miluju jí.

"Jdi pryč!"

"Fajn!" zvedl jsem se z postele a práskl dveřma. Už jsem toho měl dost.

Potřeboval jsem se uklidnit, vyndal jsem ze skříňky whisky a kopl jsem do sebe prvního panáka.

Ze zhora se ozívala hlasitá hudba. Kopl jsem do sebe ještě jednoho a šel jsem se tam podívat.

Potichu jsem pootevřel dveře od jejího pokoje a podíval jsem se tam. Seděla na posteli a něco si někam psala a u toho pořád plakala.

Neměl jsem na ní být takový, ale když mě něco vytočí tak se nekontroluju a vždy něco poseru.